Test IBM x3550 M4 aneb dva Xeony E5 v malém balení
Kapitoly článků
Přístup k modulu vzdálené správy je dostupný klasicky přes webové rozhraní. Informace, které Integrated Management Module (IMM) obsahuje, jsou víceméně stejné jako u serverů, které jsme testovali dříve. Především zde najdete přehled o jednotlivých hardwarových komponentách, monitoring ventilátorů a teplot, log událostí a samozřejmě také připojení přes virtuální konzoli. Zde je jedna zajímavost, kromě klasického připojení přes klienta v Javě, je k dispozici i klient přes ActiveX. Bohužel připojení na konzoli podléhá zvláštní licenci, která nebyla součástí testovaného serveru a tak jsme chování obou klientů nemohli v praxi otestovat. Škoda, přístup na konzoli považujeme za nejužitečnější funkci vzdálené správy.
Podobně jako u serveru Fujitsu je i zde k dispozici funkce, která zobrazuje chybovou obrazovku, která by byla vidět na monitoru těsně před restartem. Dle dokumentace funguje toto snímání obrazovky jen s operačními systémy Windows (u kterých zaznamená pověstnou modrou obrazovku smrti). Také tato funkce je součástí výše uvedené licence, kterou jsme neměli.
Ostatní části jsou naštěstí dostupné bez problémů v rámci základní licence. A tak můžeme alespoň sledovat stav hardwaru, případně si nastavit detailní monitoring nebo ovládat zapínání/vypínání serveru. To je na rozdíl například od SuperMicro obohaceno ještě o možnost naplánovaného zapínání/vypínání serveru v předem stanovených časech. Za zmínku stojí ještě bohaté nastavení síťových spojení včetně SNMP Traps, LDAP nebo dokonce USB (Ethernet over USB).
Nic dalšího již nepřekvapí, nechybí možnost uložit si kompletní konfiguraci či aktualizovat verzi celého rozhraní. Tedy najdeme tu vše, ale to nejdůležitější, tedy přístup na konzoli, je zpoplatněno zvlášť podobně jako u dříve testovaného serveru Fujitsu.