Intel X99 platforma přišla na trh v roce 2014, tehdy se jednalo o první platformu s DDR4 paměťmi ze stáje Intelu(serverové Xeony E5-2xxx Haswell-EP využívají typicky stejný socket, ale nabízí více jader a podporu více socketových systémů). Jedná se o tradiční HEDT platformu, tedy více jader oproti mainstream Z87/Z97 Haswellu, čtyřkanálový řadič s více sloty pro paměti a hlavně více PCIe linek. Tyto procesory šly navíc velmi dobře taktovat, byť bylo zapotřebí značně výkonné chlazení.

Nicméně oproti X79 Intel přihodil menší trolling ve formě segmentace PCIe linek. Zatímco starší X79 platforma pro Sandy Bridge-E a Ivy Bridge-E měla procesory s podporou 40 PCIe linek Gen2/Gen3, u X99 se Intel rozhodl provést segmentaci na procesory, které měly 28 Gen3 linek a procesory s čtyřiceti linkami za menší příplatek. Já tu mám pouze levnější šestijádrový procesor Intel Core i7-5820K, tento procesor měl v době uvedení oficiální cenu $396 a jedná se o kus právě s méně PCIe linkami. Existuje také dražší Core i7-5930K, které má čtyřicet PCIe Gen3 linek, lehce vyšší frekvence, nicméně cena při uvedení byla $594. Pro většinu lidí, kteří nepotřebovali více linek bylo Core i7-5820K vhodnější volbou, přetaktovat jdou navíc oba procesory přibližně stejně.

Mezi další taháky X99 platformy patří nové paměti typu DDR4, které ve čtyřkanálovém zapojení nabídnou propustnost přes 50GB/s, navíc můžeme technicky vzato osadit až osm 32GB DIMMů a získat tak 256GB RAM, byť ze začátku byla deklarovaná podpora typicky 64/128 GB RAM. To na mainstream Haswellu s čtyřmi 8GB DDR3 DIMMy neuděláte. Nicméně DDR4 řadič v Haswell-E není moc dobrý a nemá rád hodně rychlých DIMMů, většina lidí při čtyřkanálovém zapojení použije propustnost 2133-2400 MT/s, získat více je velmi obtížné. Nejlépe to jde s jedním DIMMem, což prováděli pouze taktovači.

X99 desky typicky podporují i modernější Intel Broadwell-E procesory, ty mají oproti Haswell-E lehce vyšší IPC, jsou vyráběné novějším 14nm procesem a také krapet víc topí. Paměťový řadič ale není o moc lepší, výrazné zlepšení přinesl až Skylake. Broadwell-E má také menší trable z hlediska mikrokódu a Windows 10, už od buildu 1803 jde narazit na vtipně nefunkční přetaktování, zlobící boost a tak podobně, řešení je typicky novější BIOS s novějším mikrokódem, ale ne všechny desky takový BIOS mají k dispozici. Zajímavé je, že Haswell-E tyto problémy netrápí. Je tak možné upgradovat na až desetijádrový Core i7-6950X, ale je otázka, zda to má vzhledem k ceně smysl.

Na chvíli se ještě zastavím u X99 chipsetu, ten je do procesoru připojen přes DMI 2.0, tedy ekvivalent čtyř PCIe linek druhé generace. Chipset dále poskytuje až deset SATA 6Gb/s portů, osm PCIe Gen2 linek, audio, gigabitový ethernet, šest USB 3.0 5Gb/s portů a osm USB 2.0 portů.

Nyní se podíváme na testovanou základní desku, nedávno se mi totiž do rukou dostala hi-endová ASUS RAMPAGE V EXTREME. Deska stála v roce 2014 nějakých 12 000 Kč s DPH, byť postupem času cena stoupala. Jedná se o velmi dobře vybavenou desku své doby, navíc má mnoho vychytávek pro přetaktování.

Budu trochu líný a tak nechám pár slajdů ze stránek ASUSu, aby představily některé vychytávky za mě. K desce ASUS přikládal i OC panel, který lze používat jen tak na stole, nebo namontovat do 5,25“ pozice za pomoci přiloženého držáku. Počítač tak můžeme monitorovat a taktovat za chodu, celkem se mi tato vychytávka líbí, nicméně taktovat jsem „postaru“ přímo v BIOSu.

Deska má také lehce netypicky tříanténový WiFi chipset, zmiňuji to hlavně z důvodu, že je zde použit chipset od Broadcomu, který přestal být podporovaný někdy v roce 2014-2015. Nejnovější ovladače jsou právě z roku 2015 a navíc v beta verzi(samotné .inf soubory ovladačů jsou z roku 2014), ale fungují i v aktuálních Windows 10 Pro v1903.

Deska má samozřejmě i standardní vychytávky jako zapínací tlačítka, MEM_OK, ReTry tlačítko, Safe Boot, POST displej a mnoho a mnoho dalšího. Deska mi dorazila s šestijádrovým procesorem Intel Core i7-5820K. Jedná se procesor generace Haswell-E, nabízí šest jader s podporou HT, základní frekvence je pak 3,3GHz a maximální jednojádrový Turbo boost je pak 3,6GHz, při využití všech jader se procesor podtaktuje na 3,4GHz. Procesor má i celkem velkou L3 cache, celých 15MB. TDP má hodnotu 140 Wattů, hodí se tak použít nějaký rozumně výkonný chladič, obzvlášť pokud plánujete procesor přetaktovat, oproti předchozím generacím totiž topí trochu více nejen díky 22nm 3D tranzistorům, ale také faktu, že kus napájecí kaskády je integrovaný přímo v procesoru podobně jako to mají další Haswelly a Broadwelly.  Procesor oficiálně podporuje maximálně 64GB RAM, reálně není problém provozovat i 128GB RAM.

K desce byl přiložený i malý vodník(myšleno tak, že aktuální majitel má k této kombinaci CPU a MB chladič, ASUS k desce žádný chladič nepřikládal), Cooler Master Seidon 120V V2, který není zrovna výkonný, ale bez přetaktování procesor uchladí, po přetaktování nepomohlo ani přidání druhého ventilátoru. Testoval jsem tak nakonec s dvěma chladiči, v továrním nastavení sloužil Seidon 120V V2, pro přetaktování jsem použil výkonnější SilentiumPC Navis RGB 280 AiO a i ten měl co dělat, aby procesor uchladil po přetaktování.

Procesor bez přetaktování využívá standardního Turbo boostu, jako paměti slouží čtyři HyperX Predator 8GB DDR4-3333 CL16 moduly, které však mají 2133 MT/s s CL-15-15-15-35 časováním, samozřejmě ve čtyřkanálovém zapojení. Toto odpovídá víceméně stavu při uvedení platformy na trh, rychlejší paměti bylo možné provozovat spolehlivě až později.

Přetaktování byl lehce oříšek, samotný procesor se taktuje víceméně sám a podobně jako u Xeonu X5650 jsem narazil na limit chladiče, než na limit samotného procesoru. Všech šest jader jsem přetaktoval na frekvenci 4,5GHz s BLCK 100, paměti jsem se snažil ladit, aby běžely s vyšší propustností, nicméně jsem nebyl zcela úspěšný, BLCK 125 se procesoru moc nelíbilo a deska se pak často točila v nekonečných restartech bez POSTu, které přetrvaly i po resetu CMOS a vypnutí napájení. To bylo poměrně frustrující, takže jsem desku na týden odložil do skříně a šel jsem dělat něco jiného. Po týdnu si to deska rozmyslela, ale pořád se mi nedařilo paměti v quad-channelu rozjet s propustností výše než 2800 MT/s. Bohužel ani 2800 MT/s nebylo zcela stabilní, nakonec jsem vyměknul a nechal jsem BLCK 100 a paměti jsem nastavil na 2667 MT/s s časováním CL-14-14-14-32 2T. Je mi jasné, že by to šlo vyladit ještě lépe, ale nechtěl jsem tím trávit extrémní množství času, pro zajímavost uvedu, že XMP profil šel nastavit, ale dle očekávání deska ani nePOSTla, ochotná byla jen s jedním, nebo dvěma DIMMy, se čtyřmi ne.

Jako grafická karta posloužila tradičně Gigabyte AORUS RTX 2080 Ti XTREME 11 GB, která si mohla užívat pokojové teploty asi 24°C a nesmažila se jako minulý rok v létě, díky tomu nabídne přetaktovaná i7-5820K velmi dobrý výkon oproti některým procesorům, které jsem testoval minulý rok ve vedrech a GPU muselo throttlovat. Ovladače GPU jsou tradičně ve verzi 436.30, výše je pro tyto testy zatím neposouvám. Jako zdroj posloužil Corsair HX1200.