Vzhled, vnitřek

160 GB už je kapacita, se kterou už nemá smysl uvažovat o SSD jako o „cache“ k HDD. To je v dnešní době kapacita „tak akorát na systém a aplikace“, přičemž je dobré na to myslet a „data“ dávat jinam. Co nám na Intel SSD trochu vadí, je značení modelových řad, které si lze snadno splést s kapacitou. SSD 320 Series nicméně značí řadu s 25nm MLC čipy, těch kapacit je v této řadě celkem šest: 40 GB, 80 GB, 120 GB, 160 GB, 300 GB a 600 GB. My se tedy budeme dnes bavit o špičce první poloviny řady ;).

Shodou okolností jde o řadu, jejíž původní firmware obsahoval známou chybu, která může způsobit při nečekané ztrátě napájení během práce ztrátu dat z důvodu náhlého sražení kapacity na 8 MB (chyba je známá jako „Bad Context 13x Error“, konkrétně se objevuje namísto sériového čísla SSD). My jsme testovali, zatímco jsme čekali na opravný firmware a protože se během recenze objevil, ukážeme vám testy před i po jeho aplikaci, zda se tím něco nezměnilo. Během práce s SSD s původním firmwarem jsme žádné problémy nezaznamenali.

Kapacita námi testovaného modelu je 160 GB (nebo chcete-li 149 GiB), přesně je to 160 041 885 696 bajtů, ze kterých vám něco ukrojí tabulka oddílů a souborový systém samotný. Zajímavé je to uvnitř, kromě řadiče, firmwaru a DRAM cache zde totiž najdete celkem 12 flash čipů, 10 z jedné strany a 2 z druhé. 160 GB se dělí dvanácti poměrně špatně, takže jsme museli zaostřit na samotné čipy a zjistili jsme, že těch 10 z jedné strany jsou 29F16B08CCME1, což by měly být 16GB čipy, které samy o sobě dají 160 GB, z druhé strany jsou ale ještě dva 29F64G08ACME1, ty mají prý kapacitu 8 GB každý (v 80GB SSD 320 je jich přesně 10). Dohromady nám to tedy dává 176 GB, což nám naznačuje, že část této kapacity je využita na wear leveling či náhradní místo. Navíc považujeme za pravděpodobné, že v případě samotných čipů bychom správně měli hovořit o kapacitě v GiB, což znamená, že této „pracovní“ nevyužitelné kapacity je zde téměř 29 GB (26,9 GiB).

Kromě samotného řadiče PC29AS21BA0, který pracoval už s 34nm flash čipy, tu máme ještě Mobile SDRAM Hynix H55S5162DFR-60M běhající na 166 MHz (CL3) s rozsahem pracovních teplot −30 až +85 ℃. Kapacita tohoto čipu je 64 MiB. Určitě jste si také všimli čtyř větších kondenzátorů, které pravděpodobně slouží pro udržení napájení po dobu nezbytně nutnou ke korektnímu ukončení zápisu dat do flash čipů v případě náhlého výpadku napájení.

Specifikace

Specifikace je opsána z materiálů výrobce

Další informace o vlastnostech poskytne CrystalDiskInfo:

A nebo HD Tune Pro:

U Intel SSD je běžné, že nevrací teplotu. Pokud se nepřehřívá, tak je to i jedno, což se ovšem nepozná, protože samotné čipy nejsou žádným teplovodivým materiálem spojeny s pouzdrem.

Mimochodem všimli jste si, jaké násobky jednotek používá HD Tune Pro v položce Capacity? Ten má všechny normy totálně na háku, gB používá místo GB a GB místo GiB :). Bojovníci za dodržování norem – víte, kam máte zaměřit svou pozornost.

Nahrávání nového firmwaru

Intel standardně nabízí ke stažení ISO obraz s příslušným firmware uploaderem, který se provádí v „čistém DOSu“, takže ISO obraz je třeba vypálit na CD/DVD a nabootovat z něj. My už jsme na takové postupy asi příliš staří, takže jsme si z ISO souboru vyextrahovali vše potřebné, udělali spouštěcí DOSovou flashku a nahráli nový firmware z ní.

Při nahrávání je dobré myslet na to, že by SSD mělo být připojeno k SATA portu vedoucímu do čipsetu a neměl by být nakonfigurovaný nějaký ten RAID.

Vůbec neuděláte chybu, když před startem počítače před nahráváním odpojíte všechny ostatní disky a SSD (jak se u nás říká: „jistota je kulomet“).

Nahrávání je pak velice jednoduché, stačí potvrdit několik věcí a po samotném procesu nahrávání máte SSD s novým firmwarem.