Testy: Windows Experience Index, IOPS (HD Tune), simulace databáze (IOMeter)
Kapitoly článků
Windows Experience Index
Jedním ze zajímavých testů, které jsme se rozhodli přidat do našeho testování SSD, je Windows Experience Index. To ve skutečnosti není jedno číslo, které se někde zobrazuje, to je čísel více a navíc tento test lze spustit pro libovolné úložiště, nejen pro systémový disk. Stačí znát ten správný příkaz ;).
Celkové hodnocení vždy vychází z nejnižšího, takže i když řada testů dopadla na výbornou (7,9 čili maximum), výsledek je 7,1. Spuštění testu na příkazové řádce má tu výhodu, že vám ukáže i detailní průběh.
Pro srovnání také Kingston SSDNow V+100 128GB:
Z tohoto srovnání je opět krásně vidět, že Kingston má třeba lepší zápis (219,97 MB/s), kvůli kterému dostal Intel (147,12 MB/s) celkové hodnocení 7,1 bodu. Kingston zde zase pohořel na náhodném čtení 16kB bloků (69,32 MB/s), za což si vysloužil celkově jen 6,8 bodu. Přitom to vypadalo, že byl v řadě subtestů lepší. Na náhodu to přitom nevypadalo, test jsme několikrát opakovali a výsledky byly vždy velice podobné.
IOPS (HD Tune Pro)
Detailní pohled na hodnoty IOPS při práci s různě velkými bloky poskytuje HD Tune Pro:
Intel SSD 320 Series 160GB
A opět můžeme srovnávat s Kingstonem:
Kingston SSDNow V+100 128GB
I nyní lze konstatovat, že je na tom Intel lépe. Pojďme se nicméně podívat ještě na jeden test zaměřený na IOPS. Budeme simulovat databázovou činnost.
IOMeter - simulace databáze
Na simulaci databáze jsme použili IOMeter a patřičně nastavený test. Jde o nastavení, které definoval Intel ve spolupráci se serverem StorageReview.com a spočívá v rozložení čtení/zápisu v poměru 67/33 (%), všechny zápisy (100%) jsou náhodné, používají se 8kB bloky a žádná speciální optimalizace pro větší množství příkazů naráz. Použit byl 1 „Worker“ (což lze chápat jako 1vláknovou zátěž). Nastavení vypadá takto:
Před tím, než byl test spuštěn, jsme naopak dali SSDčku pořádně „pokouřit“ - spustili jsme na několik hodin činnost spočívající v poměru čtení/zápis 30/70 (%), z toho ze 70 % šlo o sekvenční přístup (a z 30 % o náhodný) a pracovalo se se 4MB bloky. Graf této „před-testové“ zátěže na Intel SSD vypadal takto (monitoroval na IOMeteru nezávislý HD Tune Pro):
Takto jsme nechali SSD vlastně několikrát přepsat jeho celou kapacitu a poté ihned spustili 30minutový test na výše zmíněném databázovém vzorku. Výsledek ukazuje sám IOMeter:
Intel SSD 320 Series 160GB
Pro srovnání opět Kingston:
Kingston SSDNow V+100 128GB
Co nás z těchto grafů nezajímá, je zátěž CPU a celkový počet chyb, kde by měla být každopádně nula. Naopak nás zajímá to ostatní. Ve všem přitom vede Intel SSD, tedy jak v počtech operací za sekundu, tak celkové této smíšené přenosové rychlosti a stejně tak i dobách odezvy na daný příkaz. Zajímavé je, že Kingston dokázal vygenerovat maximální dobu odezvy skoro 2,5 sekundy, u Intelu tento čas nepřešel přes 16,5 ms. I průměrná doba vyřízení požadavku je u Intelu zhruba poloviční (konkrétně 52%).
Zajímá vás, jak by si v tomto testu vedl třeba pevný disk nebo dokonce diskové pole? Vyzkoušeli jsme to. Coby samostatný disk jsme použili 750GB Western Digital a coby diskové pole čtyři staré téměř shodné 80GB disky od téhož výrobce (jiné disky ve čtverém provedení nemáme – zapojené byly do RAID0). V obou případech jsme vytvořili dva scénáře, jeden reálnější (použití 1/3 kapacity), druhý méně reálný (použití jen zhruba 1 % kapacity, čistě pro ilustraci disku, který to „nemá pro seek daleko“, v případě pole starých disků jsme se tím pak snažili více přiblížit současnosti, což nám komplikoval fakt, že ty disky jsou už tak staré, že mají některé zejména ze začátku už pár sektorů přealokovaných někam dál).
WD7500AAKS, 1/3 kapacity
WD7500AAKS, 1% kapacity
Je jasné, že čím menší seek, tím lepší výsledek, přesto je samotný pevný disk v tomto testu na hony vzdálen výkonu SSD. S polem čtyř historických 80GB Westernů je to podobné, byť se podařilo dosáhnout lepších výsledků než s jedním 750GB diskem:
4× WD800 (celkem 240 GB), 1/3 kapacity
4× WD800 (celkem 240 GB), 1% kapacity
Byť je to rychlejší než jeden pevný disk, pořád jsou to jen pevné disky.
Sice jsme prve říkali, že se nemáme moc ohlížet za zátěží procesoru, tentokrát se k ní ale vrátíme. Čeho jste si totiž možná sami všimli, je výrazně nižší zátěž s pevnými disky. To také leccos napovídá, především to, že při práci disků na ně procesor prakticky neustále čeká, zatímco při práci SSD už musí procesor přiložit pomyslnou ruku k dílu. Ne, že by ho to nějak vyčerpávalo, ale je na něm vidět, že odbavení požadavku pomocí SSD a pomocí HDD je nebe a dudy.
Aby nedošlo k nějaké mýlce: tato část s pevnými disky neměla za úkol ukázat skalním odpůrcům SSD, proč by o nich měli začít uvažovat.