Test nástřelu levnější sestavy pro FCAT
Kapitoly článků
Jako první jsem si kladl otázku, zda by sestava dokázala zaznamenat video v nekomprimované podobě. Protože naše sestava obsahuje kartu AVerMedia DarkCrystal HD Capture SDK II, která umí nejvýše FullHD při 30 fps (na rozdíl od původní drahé sestavy s kartou Datapath VisionDVI-DL, která zvládne 2560×1600 při 60 fps, byť nakonec na PC Perspective došli k závěru, že budou používat 2560×1440), měl by nám pro ukládání videa v nekomprimované podobě stačit podstatně menší datový tok Jestliže karta Datapath byla schopná generovat videa s datovým tokem 650 MB/s (opravdu MB/s, ne Mbit/s, zdroj údaje PC Perspective), pak z AVerMedia karty by přepočteno trojčlenkou mělo lézt něco kolem 160 MB/s. 1,5TB Barča sice něco takového nedá, ale je to blíže než s WD RE4-GP, takže aspoň za pokus to stojí.
Zásadní otázkou je: umí nám vůbec AVerMedia karta jako produkt (tedy míněno v souvislosti se softwarem, který se k ní dodává, aby nebylo potřeba nic dalšího tvořit) dát nekomprimované video? Long story short… umí. Delší verze tohoto slůvka by vypadala asi takto:
Z karty leze nějaký materiál, který počítač následně komprimuje podle zvoleného formátu. Mezi formáty je H.264, AVI, MPEG-2 a řada dalších (většinou zbytečných) voleb.
Pokud zvolím formát AVI, můžu dále vybírat kodek, jakým se má video zkomprimovat. No, ale že toho mám na výběr ;-).
Kódování videa v případě formátu AVI totiž aplikace dodávaná ke kartě žádné nenabízí. Paradoxní je, že pro naše účely je to vlastně výhoda, protože je to přesně to, co potřebujeme. Výsledné video totiž např. VirtualDub vidí takto:
VirtualDub - AVI Information (nekomprimované video)
Jinými slovy video je ve formátu, který můžeme považovat za nekomprimovaný. Nic „nekomprimovanějšího“ z karty nedostaneme. YUY2 je jeden ze způsobů uložení YUV 4:2:2 barevného prostoru, kdy se 2 pixely kódují do 4 bajtů (určitá ztráta tam samozřejmě je, každé dva horizontálně sousedící pixely sdílejí informaci o barvě, což ovlivňuje oba, nicméně pruhy, které se zaznamenávají a z nichž se vyhodnocuje to, co potřebujeme, jsou dostatečně široké a navíc nás bude zajímat vertikální rozlišení a to je v pohodě, tam ke ztrátě nedochází). 1920×1080 je 2 073 600 pixelů, „každý pixel má dva bajty“, takže proto je frame size (informace ze screenshotu VirtualDubu) vždy 4 147 200 bajtů. Při udávané snímkové rychlosti 29,722 fps (opět informace ze screenshotu) to dělá jen pro video něco přes 123 MB/s (velikost audia pro tuto chvíli zanedbáváme, protože i v plné „CD kvalitě“ by to bylo ani ne 0,2 MB/s a my jsme kvalitu osekali na mrzkých 22 kB/s, protože zvuk ve skutečnosti nepotřebujeme, ale v nahrávací aplikaci to zcela vypnout nejde). Hlavně že to není výše odhadnutých 160 MB/s ;-).
Tím se vysvětluje, proč jsem vlastně sáhl po rychlejším pevném disku. S ohledem na to, že na Barracudě 7200.11 mám i operační systém, který spolu s dalšími aplikacemi něco zabírá, je rychlost této „Barči“ po zaplnění zmíněnou nezbytnou omáčkou pro daný účel takřka na hranici použitelnosti, přičemž to občas za tu hranici spadne.
Závěrem: zatímco s WD RE4-GP jsem byl schopen nahrát bez výpadku jen pár sekund, než se zaplnila relativně drobná disková cache a diskový subsystém jako celek začal nestíhat, s „Barčou“ nahraji i nějakou tu minutu. A to už na pokusy stačí.
Kdybych to chtěl řešit nějak seriózněji, musel bych jednak sáhnout po ještě rychlejším disku (stačilo by zvolit při 7200 otáčkách vyšší kapacitu) a ideálně umístit operační systém na vlastní SSD. Anebo vše nahradit jedním větším a dostatečně rychlým SSD (protož jsem v této souvislosti hovořil o schopnosti pohltit alespoň 200 MB/s, to by mělo s velkou rezervou stačit). Důležité ale je, že existuje předpoklad pro to, abychom se tím vůbec mohli seriózně zabývat, aniž by to stálo majlant.
Teď se ještě musíme mrknout, zda jsou vlastně výstupy použitelné, tedy zda někde nedochází k nějaké vnitřní rekompresi, která by nás donutila přistoupit k dodatečnému softwarovému řešení na úpravu („vyčištění“) výstupu.