Test 800GB enterprise SSD Intel DC S3700 aneb SSD „na věčné časy“
Kapitoly článků
Řada SSD Intel DC S3700 sestává z 2,5″ i 1,8″ kousků, přičemž mezi 1,8″ najdete kapacity 200 a 400 GB, zatímco škála 2,5″ variant je širší z obou stran, obsahuje navíc 100GB a 800GB model. My jsme měli tu čest pohrát si s modelem nejvyšším, tedy 800GB.
Je přitom zajímavé, že tato řada enterprise SSD neoplývá nějak zajímavými základními parametry. Posuďte sami:
- Čtení/zápis: 500/460 MB/s
- Random 4K IOPS čtení/zápis: 75K/36K
Je tedy zřejmé, že máme tu čest se 6Gbit/s rozhraním, konkrétně SATA (SAS v této řadě zatím ne). Podle uvedených čísel by se mohlo zdát, že „tohle přeci zvládne každé běžné SSD“. Jenže tato čísla nejsou zdaleka vše. Co jsme vám ještě neřekli, je, z jakých paměťových čipů se toto SSD skládá. Na to se rovnou pojďme podívat:
Čipy 29F64B08PCME1 jsou 25nm eMLC (nebo též MLC-HET) čipy, které pochází z dílen IMFT, společného podniku Intelu a Micronu (Intel Micron Flash Technologies). Každý má kapacitu 64 GiB, takže je jasné, že na PCB je z obou stran dohromady rovný 1 TiB úložného prostoru. Z toho se pro kapacitu produktu jako takového využívá 800 GB, což znamená, že provisioning u této řady SSD dělá zhruba 27 % celkové kapacity (v tomto případě zhruba 299,5 GB).
Na obrázku vpravo si nad srdcem celého SSD, řadičem PC29AS21CA0, můžete všimnout dvou čipů s logem Micron. Jde o DDR3L-800 (CL11) paměti sloužící jako cache pro řadič a SSD jako celek. Každý má 512 MiB, celkem tedy 1 GiB, což je docela slušná cache.
Jistě vám také dojde, k čemu jsou uvnitř ty dva 47µF kondenzátory – měly by v případě náhlého výpadku napájení udržet SSD při životě alespoň po dobu, než se dokončí nějaký ten zápis z cache na flash čipy. Není asi úplně v jejich silách přesunout celý 1 GiB dat z DRAM do flash, spíše jde o to, aby se zapsal alespoň celý nejmenší adresovatelný blok flash čipů, aby nedošlo k nějaké nekonzistenci v samotných čipech.
Se specifikace ještě doplňme 2 milióny střední doby mezi poruchami (MTBF), typickou spotřebu kolem 6 W, v klidu 650 mW, 256bitové AES šifrování a samozřejmě podporu S.M.A.R.T., TRIM a NCQ.
Záměrně jsme si nechali údaje o trvanlivosti na konec. Intel udává, že SSD můžete v průměru přepsat denně 10× po dobu 5 let. My jsme si to lehce vyzkoušeli a museli jsme zkonstatovat, že 10× se toto SSD za den přepsat nedá. 24 hodin je na 10 přepisů prostě moc málo času. Kdybyste se chtěli opravdu snažit, např. stylem „přepsat SSD – Secure Erase – přepsat SSD – Secure Erase…“ a tak pořád dokola, povedlo by se vám to v případě 800GB modelu tak 8× za den. Jinými slovy na SSD můžete klidně neustále 5 let něco zapisovat a SSD to musí vydržet. Ve skutečnosti by SSD mělo vydržet ještě podstatně déle. Rozhodně by mělo přežít morální, ne-li fyzickou životnost serveru, ve kterém bude sloužit.
Klíčem k úspěchu jsou právě použité NAND flash čipy. Jde sice o 25nm, avšak eMLC (neboli HET-MLC), což jsou čipy velmi dobře kombinující skvělé vlastnosti MLC a SLC, přičemž po MLC podědily kapacitu a tedy relativně nízkou výrobní cenu (byť je samozřejmě vyšší než u tradičních MLC) a po SLC trvanlivost. SSD s HET-MLC by měly být zhruba 30× trvanlivější než SSD s MLC. A to je sakra dobré číslo. Z tohoto úhlu pohledu vůbec nevypadá cena ~45 tisíc za 800GB kapacitu v takto trvanlivé verzi jako nijak zvlášť přehnaná. Vlastně je docela dobrá.
Mimochodem SSD Intel DC S3700 má výšku pouze 7 mm, což je rozhodně plus (oproti 9,5 mm, které jsou v tomto formátu standardem).
Intel SSD 320 Series 120GB
Mimochodem dnes budeme srovnávat i s jedním SSD z téže stáje, avšak nepůjde o enterprise kousek, ale o docela běžné 120GB SSDčko, navíc ještě s 3Gbitovým SATA rozhraním. Čipy uvnitř tohoto SSD jsou 25nm MLC, pokud budete celé SSD neustále přepisovat (náhodně 4K bloky), pak by mělo vydržet 15 TB zápisu (neboli je celé za svou životnost přepsatelné 125×). To opravdu není mnoho, přesto je to pro běžný provoz celkem v pohodě. Aby vám SSD vydrželo 5 let, neměli byste zapsat v průměru denně víc než 8,2 GB, což by neměl být zas takový problém.
Připomeňme, že základními parametry jsou rychlost čtení/zápisu až 270/130 MB/s a 38K/14K IOPS (při 4K blocích). Střední doba mezi poruchami je „jen“ 1,2 miliónu hodin a pokud by šlo o enterprise využití, s čímž Intel okrajově počítá, neb na toto téma vydal příslušné dodatky ke specifikacím, pak hodnota IOPS může pro zápis klesnout klidně i na 600 při 4K blocích a 100% využití SSD (tedy celé kapacity), což se rovná ani ne 2,5 MB/s. Standardní hodnota IOPS (14K zápis) se totiž počítá pro využití pouze 8 GB kapacity. Jistě už tušíte, kam tím míříme, z recenze Kingston SSDNow V300 si jistě vzpomenete na „Tutus Brutus“ test. Mimochodem i s Kingston SSD budeme srovnávat, abychom měli v testu nějaký ten 6Gbit/s SATA „spotřební“ kousek.
- Test 120GB Kingston SSDNow V300 s 19nm Toggle mode čipy (21. 12. 2012)
Na paškál si vezmeme určitě SSDNow V300 (interně přezdívaný „HyperX 2.5K“ kvůli srovnatelným vlastnostem s předchozími SSD řady HyperX) a původní „modrý“ HyperX „5K“.