HD Tach RW

První, na co se podíváme, je výsledek testu v HD Tachu, čistě pro orientaci, ať víme, co máme očekávat (ono se nakonec dočkáme něčeho jiného, ale právě různorodost testů dobře ukáže chování SSD Cache):

Obrázek nám ukazuje vliv SSD Cache kdesi na začátku disku (do 64 GB, což se na 2TB rozsahu snadno ztratí). Modře je na grafu samostatný disk, červeně pak kombinace s SSD cache, konkrétně čtení, hnědá představuje zápis. Ten v počátečních zhruba 64 GB vylétl vysoko nahoru hodně k úrovni samotného SSD. Pak „cache došla“ a graf se vrátil na úroveň pevného disku.

Křivka čtení však v této části vykazuje zřetelný pokles. Nedělejme si z toho hlavu, my vám prozradíme, že graf z HD Tachu můžete klidně ignorovat, je to typická ukázka testu, jaký se na tomto řešení datového úložiště nemá provádět (tedy provádět se může, ale o SSD Cache nám neříká nic podstatného).

Podívejme se raději na komplexní průklep tohoto datového úložiště v PCMarku.

PCMark Vantage x64 HDD Suite test

Zdají se vám výsledky divné? Inu, mají proč, takto to totiž vypadá, že nejde o akceleraci, ale deceleraci. Samozřejmě, že víme, kde je problém. Ono je dobré si uvědomit, že zrychlení pomocí SSD skutečně funguje jako „cache“. Proto se v HD Tachu projevil pouze zápis. Čtení nemělo kde nabrat jakou výhodu, protože se vždy četlo z disku, nikoli (SSD) „cache“. Takže je jasné, že se něco stane, když tentýž test poté zopakujeme. Do grafu přidáme druhý a rovnou i třetí průběh, aby bylo jasné, odkud vítr vane.

To jsou hnedle jiná čísla. Je vidět, že aby ke zrychlení došlo, musí se nejprve něco stát. Musíte nejprve s diskem začít pracovat, aby technologie Intel Rapid Storage věděla, co vlastně chcete dělat a co má urychlovat. Test „shodou okolností“ používá tytéž části disku, které jsou ale při druhém průběhu již v „SSD Cache“ a tak může nastat urychlení.

Mimochodem pokud provedete dvakrát za sebou na neurychleném disku (bez SSD Cache) tento test, k žádnému znatelnějšímu zrychlení nedojde. Chybí prostě „cache“, není čím urychlovat a 64MB cache samotného pevného disku je příliš malá na to, aby se zde něco projevilo (kromě toho funguje trochu jinak, protože má tendenci se při výpadku smazat ;-), zatímco SSD Cache drží i po restartu). Podívejme se však, jak se druhý průběh liší od skutečného samotného SSD. Do grafu tedy nyní zaneseme samotný pevný disk, samotné SSD a druhý průběh kombinace obojího:

A tohle je na celé té věci asi nejsmutnější. Na jednu stranu je jasné, že SSD Cache vám práci s pevným diskem znatelně urychlí, na druhou stranu – a to je krásně vidět na tomto grafu – má toto řešení k samotnému SSD ještě dost daleko. To ale záleží na úhlu pohledu. Můžete se na to dívat tak, že vám SSD znatelně urychluje práci pevného disku. Můžete se na to koukat tak, že vám pevný disk znatelně zpomaluje práci SSD. Je to jen na vás. Každopádně mějte na paměti, proč toto řešení vzniklo. Jde o pokud možno levný způsob, jak urychlit práci pevného disku a nepřijít o kapacitu, kterou nabízí. Proto také tato technologie nevyužije SSD větší než 64 GB. Větší SSD už je totiž každopádně lepší použít samostatně, ne jako cache pro pevný disk. Ostatně i Kingston SSDNow V+100 64GB vás vyjde na necelé tři tisíce. Shodou okolností je to přibližně o tisícovku méně, než kolik byste dnes dali za testovaný 2TB WD RE4-GP.

CrystalDiskMark

Podívejme se ještě v rychlosti na testy CrystalDiskMarku, zde rovnou srovnáme všechny tři situace:

  
Vlevo samotný disk, uprostřed disk včetně SSD Cache, vpravo samotný SSD

V tomto testu už se výkon dostal prakticky na úroveň samotného SSD. Opět se v případě kombinace disku s SSD Cache jedná až o druhé měření, při prvním se zrychlení projevilo jen ve spodní polovině testů. Třetí měření dopadlo podobně jako druhé, byť bylo zase o něco horší, ale zdaleka ne takové, jako samostatný disk. Cache má zkrátka tu vlastnost, že je tak trochu nevyzpytatelná, o SSD Cache to platí také.

Integrace SP3 do instalačky Windows XP

Syntetické testy jsou jedna věc, praktické druhá. Jedním z praktických testů by mohl být třeba start samotného systému Windows nainstalovaný na testovaném úložišti. Faktem je, že svižnost startu systému s SSD Cache je znát, ale špatně se to měří. A tak jsme přistoupili k testu, který spočívá v této operaci: start systému Windows, automatické přihlášení a automatické spuštění testovacího skriptu, který provede:

1. Zapsání počátečního času do souboru
2. Vytvoření dočasné složky
3. Zkopírování instalačky Windows XP do dočasné složky
4. Spuštění integrace SP3 na instalačku Windows XP zkopírovanou v předchozím bodě do dočasné složky
5. Smazání celé dočasné složky
6. Zapsání konečného času do souboru

Pak už není nic snazšího než odečíst od sebe oba časy a máme poměrně přesný výsledek. Přesto jsme tento test zopakovali třikrát (vždy s restartem Windows) a udělali průměr. Zde jsou výsledky měření jak samotného disku a samotného SSD, tak kombinace obojího:

V tomto případě je urychlení znát poměrně hodně. Velmi zajímavé také je, že tento proces trval na pevném disku bez SSD Cache velmi různě dlouho, mezi nejrychlejším (první) a nejpomalejším (třetí) pokusem byla půlminuta (druhý pokus byl uprostřed a shodou okolností to bylo právě 1:11 coby průměr všech tří měření). Při práci disku podporovaného SSD Cache byly druhý a třetí pokus stejné (jen 22 sekund), první trval 32 sekund.

Každopádně v tomto testu se rychlost podstatně více blíží rychlosti samotného SSD.

Ve druhé fázi tohoto testu jsme celý proces zásadně zkomplikovali. Ještě před prvním bodem provedl skript jednu věc navíc. Vytvořil druhý skript a spustil jej coby paralelní úlohu k sobě samému. Druhý skript prováděl tuto činnost:

1. Vytvoření druhé dočasné složky na disku
2. Zkopírování všech MP4 souborů z kořenového adresáře disku do druhé dočasné složky (celkem asi 2,5 GB ve čtyřech souborech)
3. Smazání druhé dočasné složky (včetně obsahu)
4. Návrat na první bod

Skript se tedy opakoval stále dokola, dokud nebyl ručně ukončen. Měřil se opět jen čas prvního testovacího skriptu, který byl pochopitelně druhým hodně zdržován, vše se odehrávalo na jediném disku. Protože to situaci časově hodně protáhlo, byla provedena pouze dvě měření. Výsledky jsou následující (opět průměr z obou měření):

I zde došlo ke znatelnému nárůstu rychlosti, je ovšem potřeba dodat jednu věc: tento druhý test (s „obtěžujícím skriptem“ na pozadí) proběhl v případě práce s SSD cache hned po doběhnutí předchozího testu (kde „obtěžující skript“ není). Protože byla ta hlavní část testu, tedy SP3 a instalačka Windows, stále v SSD Cache (byť po restartu, protože ta se zachovává), významně to celý proces urychlilo a první průběh trval pouze 8 a 3 minuty. Druhý průběh byl o hodně pomalejší, trval lehce přes 15 a půl minuty. I tak jde stále o zrychlení, bez SSD Cache trval první průběh 24 a půl minuty, druhý průběh skoro 26 a 3 minuty. Rozptyl bez SSD Cache je tedy značně menší. Je vidět, že SSD Cache pracuje takřka „velmi dynamicky“.

Samozřejmě nemůžeme neokomentovat srovnání se samotným SSD, který zde vede více než hodně. Opět se můžete rozhodnout, co je vám milejší, zda je pevný disk urychlován SSD, nebo je SSD zpomalován pevným diskem.