RemoteFX je funkce, která se poprvé objevila na Windows Serveru 2008 R2 (serverová odnož Windows 7) se SP1. Zahrnuje několik komponent, my jsme si zjednodušeně řečeno vyzkoušeli jednu: vGPU, a to rovnou na kombinaci nejnovějšího softwaru: Windows Server 2012 a jeho klientském protějšku Windows 8. Jak to vlastně funguje?

Nastavení Hyper-V - RemoteFX

Na serveru je potřeba nainstalovat virtualizační součást Hyper-V a k tomu ještě pro vzdálenou plochu podporu RemoteFX. Do virtuálního prostředí jsme nainstalovali rovnou Windows 8 Enterprise. Součástí instalace jsou překvapivě už rovnou integrační komponenty, takže vše funguje bez nutnosti cokoli doinstalovávat. Dokonce se nainstaluje i ovladač od virtuální 3D grafiky Microsoft RemoteFX. Je to takové zvláštní, zatímco Intel, AMD a Nvidia tvoří hardwarové 3D grafiky, Microsoft vyrobil 3D grafiku softwarovou ;-). Ano, RemoteFX dokáže tvořit 3D grafiku i softwarově, ale určitě je lepší použít hardware. My jsme tak učinili.

Server tedy obsahoval následující sestavu:

HWiNFO64 - konfigurace serveru

• desku Gigabyte GA-970A-UD3 s čipsetem AMD 970,
• procesor AMD Phenom II X6 1100T,
• 8 GB DDR3-1600 paměti (Kingston HyperX PnP),
• Kingston SSDNow V+200 120GB
• a Radeon HD 7850 se 2 GB GDDR5 od Sapphire (s normálními Catalysty 12.10 pro Windows 8).

GPU-Z - Radeon HD 7850 - stav v klidu
(mezitím už probíhá loading testu Unigine Heaven)

Na tom byl nainstalován Windows Server 2012 Datacenter (pochopitelně zkušební verze), v něm Hyper-V, v něm virtuální stroj, kterému jsme dali následující parametry:

• měl přístup ke všem 6 jádrům Phenomu II X6
• dostal vyhrazené 4 GB paměti
• a obsahoval virtuální Microsoft RemoteFX grafiku.

Nastavení 3D grafiky RemoteFX ve virtuálním stroji

Tu mu poskytuje Hyper-V. Sám Hyper-V si bere grafickou sílu z hardwarové grafiky ve slotu, v tomto případě tedy z Radeonu HD 7850.

Hyper-V - běžící virtuální stroj

Pokud se na virtuální počítač, který v Hyper-V běží, připojíte vzdáleně pomocí Připojení ke vzdálené ploše z nějakého počítače, dojde k situaci, která není z tradičního vzdáleného připojení k ploše úplně běžná. I přes toto připojení totiž vzdálený počítač používá svou vlastní grafiku, nikoli tu, která je na straně klienta. V daném případě tedy grafiku Microsoft RemoteFX. Na serveru se obraz nějakým způsobem kóduje a posílá v podstatě jako videostream po síti do klienta a ten jej pak jen přehrává. O dekódování se stará procesor na straně klienta, přičemž použitý kodek je navržen tak, aby byl obraz vždy, jak se říká, „v pohodě“. Když budete chtít, kompresní artefakty na monitoru objevíte, ale jde je naprosto v pohodě ignorovat.

Abychom si toto vyzkoušeli, použili jsme jako klienta (tedy v podstatě tzv. „tenkého klienta“) jeden starší notebook Lenovo x61s. Ten má následující parametry:

• Procesor: Intel Core 2 Duo L7500 (1,6 GHz, 4 MB L2 cache, low-power 45nm Merom s TDP 17 W)
• Paměť 4 GB DDR2
• grafika: Intel X3100 v čipsetu Intel GMA965
• displej s rozlišením 1024×768
• operační systém: Windows 8 na virtuálním disku na 16GB USB flešce (tím jsme obešli omezení Windows To Go na výměnném médiu, brzy si o tom povíme něco podrobněji).

HWiNFO64 - konfigurace tenkého klienta

Z tohoto tenkého klienta jsme se připojili na vzdálenou plochu virtuálního počítače s Windows 8 na serveru s Windows Serverem 2012. A spustili jsme Unigine Heaven Benchmark 2.5, hezky v DirtectX 11 verzi a s tesselací. Na Intel X3100 v notebooku něco naprosto nemyslitelného. Jak to dopadlo? Čtěte dále (na další straně je i videoukázka)…