Protože poptávka po produktech Applu roste a výrobce si toho je vědom, zajistil pro dodávky procesorů A9 jak u společnosti Samsung (která disponuje 14nm procesem), tak u společnosti TSMC (disponuje 16nm procesem). Nedlouho po uvedení iPhone 6S a iPhone 6S Plus se začaly v diskusích objevovat zprávy, že varianta smartphonu osazená SoC vyrobeným u společnosti TSMC, má v zátěži o něco delší výdrž baterie než varianta se SoC od Samsungu a to postavilo základy kauzy nazvané „chipgate“.

Testy výdrže baterie v zátěži se další uživatelé snažili opakovat, objevily se i v recenzích a pokud pomineme ohromující příspěvky a zprávy, které se samy diskreditují evidentně nepravdivými doplňujícími informacemi (jednou se můžete dočíst, že čipy od Samsungu jsou v 25 % nových iPhonů, podruhé že jsou v 60 %, potřetí že v 80 %…), pak je asi nejčastějším závěrem, že model s čipem vyrobeným u TSMC vydrží v zátěži déle zhruba o 20 %.

Teprve nyní se k situaci vyjádřil Apple (zkráceno): „Testy, které kladou setrvalou vysokou zátěž na procesor, dokud nedojde k vybití baterie, nereprezentují reálné použití telefonu, protože [čip] tráví nereálně dlouhé množství času v nejvyšším výkonnostním stavu. […] Je zavádějící měřit tímto způsobem skutečnou výdrž baterie. Naše testování i data od zákazníku ukazují, že skutečná výdrž baterie iPhonu 6S a 6S Plus, bereme-li v potaz rozdílnost komponentů, liší v rozmezí 2-3 procent.“

Tato slova (byť velmi nepřímo) poukazují, kde hledat možný rozpor. Apple v podstatě říká, že pokud je měřeno při typickém použití, pak se výdrž mezi čipem TSMC a Samsungu prakticky neliší. Zároveň ale Apple nevyvrací, že při setrvale vysoké zátěži by výdrž telefonu s čipem Samsungu mohla být o něco kratší. Jeno z možných vysvětlení tedy spočívá v tom, že čip Samsungu má sice vyšší spotřebu při maximální zátěži, ale naopak nižší spotřebu v nízké zátěži, čímž se rozdíl vyrovná a při běžném použití se výdrž nijak významně neliší.

Ač to může znít paradoxně, dává takové chování s ohledem na rozdíl ve výrobních procesech smysl. V posledních letech jsme svědky toho, že nové procesy významně snižují spotřebu při nižších taktovacích frekvencích, ale spotřeba při vysokých taktech může být podobná nebo vyšší. Vzpomeňme například na takty procesorové části APU AMD Trinity / Richland (32nm) a AMD Kaveri (28nm) - pokud procesorová jádra Kaveri přetaktujeme na úroveň Trinity, pak i přes 28nm proces mají vyšší spotřebu (při nízkých taktech je situace opačná). Jiným a možná ještě markantnějším příkladem mohou být procesory Intelu. Nataktujeme-li 14nm jádra Skylake na úroveň nejrychlejších modelů 22nm Haswellu, pak bude vykazovat srovnatelnou nebo vyšší spotřebu. Opět ale platí, že při nízkých taktech je situace opačná a 14nm Skylake je výrazně úspornější. Zdá se, že toto by mohlo vysvětlovat i rozdílnost chování telefonů vybavených SoC, které vznikly na dvou odlišných procesech. 14nm LPE Samsungu je optimalizovaný pro nižší takty, zatímco 16nm FF+ od TSMC cílí na vyšší takty.

Samozřejmě mohou existovat další vlivy. Například kusová variabilita, která je u nových procesů vždy velmi výrazná. Nelze totiž říct, zda ony první výsledky nebyly jen důsledkem testování horšího kusu SoC od Samsungu a lepšího kusu SoC od TSMC. Další zprávy už se jen mohly vést na senzaci a motivovat uživatele v diskusích ke zveličování (vzpomeňme třeba případ, kdy se řada uživatelů přihlásila k hacknutí Windows Update, až nakonec vyšlo najevo, že podivná aktualizace nebyla dílem hackera, ale pocházela od Microsoftu a do distribuce se dostala omylem). Je tudíž možné, že v rámci zachování kauzy je dopřáno slechu těm, kteří naměřili výsledky podporující kauzu, zatímco ostatní jsou přehlížené. Kauzu se pokusil rozštípnout i Anandtech, ale došel k závěru, že ke skutečně objektivnímu hodnocení se dopracovat nedokáže, protože k němu není dostatek dat; problémem je i reprezentativní vzorek. Nakonec se přiklonil k vyjádření Applu, podle něhož se v reálném provozu liší výdrž baterie o zanedbatelná 2-3 %.

Přes oprávněné výtky v souvislosti s aférami antennagate a bentgate, mám dojem, že kritika je v této situaci neopodstatněná. Důkazy o existenci problému jsou velmi vratké a i kdybychom připustili naši domněnku, že SoC od Samsungu má v zátěži vyšší spotřebu a kompenzuje to nižší spotřebou v klidu a na nízkých taktech, nelze závěry mnoha „testů“ považovat za příliš směrodatné. Je totiž možné, že kdyby si uživatel na základě jejich doporučení (nějakým způsobem) vybral model s čipem TSMC, bude jeho způsob užití telefonu diametrálně odlišný od zátěžového testu a nakonec dosáhne výdrže nižší, než by mu nabídl model od Samsungu. Což ovšem může platit i opačně.