Tento test po letmém pohledu na kalendář, může vypadat jako nějaký návrat v čase. Jsem si zcela vědom, že ThreadRipper 1950X z roku 2017 není zrovna "latest&greatest" procesor na trhu, ale přišlo mi zajímavé ho otestovat, abych měl do srovnání i nějaký lehce starší procesor, resp. celkově nějakou pracovní stanici lehce staršího data. AMD ThreadRipper 1950X je dle mého názoru i dnes celkem slušný procesor, není nejvhodnější na hry, ale na práci nabízí celkem slušný výkon, desky s X399 chipsetem a TR4 socketem navíc umožňují upgrade na lehce rychlejší ThreadRippery 2000 řady včetně 24 a 32 jádrových kousků. ThreadRippery první generace jsou postavené na 14nm procesu GlobalFoundries, přičemž se jedná o částečně deaktivované serverové EPYC procesory s polovičním počtem PCIe linek a paměťových kanálů. Protože tato platforma má fyzicky připojeny maximálně čtyři kanály, 24 a 32 jádrové kousky zde trpí, jelikož v každém čipletu uvnitř procesoru jsou dva kanály, dva čiplety jsou tak odkázány na cestování skrze Infinity Fabric do jiného čipletu, který má přímé spojení s RAM, pokud chtějí přistupovat do RAM. Toto se samozřejmě netýká 8/12/16 jádrových modelů, jelikož ty mají vždy aktivní jen dva čiplety.

ThreadRipper platforma vznikla údajně tak trochu mimochodem, pro další detaily odkážu na No-Xův dobový článek.

• Threadripper AMD neplánovala, inženýři ho připravili ve volném čase

Já sám používám ThreadRipper ve své pracovní stanici někdy od roku 2018, upgrade z FX-8350 zde byl opravdu znát a konverze videí či práce s virtuálními stroji je značně, značně lepší. Původně jsem měl ThreadRipper 1900X, který jsem v roce 2019 nahradil za 1950X, čistě z toho důvodu, že se mi povedlo pořídit levně z druhé ruky 1950X, nijak zvlášť jsem to nepotřeboval. Aktuálně tyto procesory poněkud podražily a novější 2920X a 2950X jsou ještě dražší.

Před několika měsíci mi ASUS zapůjčil základní desku ASUS ROG STRIX X399-E GAMING včetně ThreadRipperu 1950X, měl jsem v plánu otestovat i 1900X do série článků, kde testuji starší procesory, ale výkonnostně je 1900X na podobné úrovní jako Ryzen 7 2700X pro socket AM4, s tím rozdílem, že má více PCIe linek, čtyřkanálový řadič, vyšší TDP a umí adresovat více RAM. Nakonec jsem se rozhodl přidat 1950X do této metodiky, kde testuji pracovní stanice a servery.

Základní desku ASUS ROG STRIX X399-E GAMING zmíním tak trochu z rychlíku. Výbava je velmi slušná, deska poskytuje velké množství konektivity. ThreadRippery nabízí až 64 PCIe linek třetí generace(na socket TR4 s X399 chipsetem, novější ThreadRippery řady 3000 mají samozřejmě PCIe Gen4 a nejsou kompatibilní se staršími deskami), deska má tak k dispozici hromádku PCIe slotů, konkrétně dva plnohodnotné x16 elektricky i fyzicky, dva fyzické x16 - elektricky jen x8, jeden x1 slot a jeden x4 slot. Osobně se mi toto množství PCIe slotů líbí více, než na některých novějších deskách s TRX40 chipsetem, kde často najdeme třeba jen tři x16 sloty a hromadu M.2 slotů.

Deska má jen dva M.2 sloty, přičemž oba dva nabízí čtyři PCIe Gen3 linky nebo SATA 6Gb/s konektivitu. Jeden slot najdeme schovaný pod AMD X399 chipsetem(v podstatě přeznačený AMD X370 chipset, do CPU připojen přes čtyři PCIe Gen3 linky, poskytuje USB, SATA a PCIe Gen2 konektivitu) a druhý slot je velmi blízko procesoru, vedle ATX 24pin napájecího konektoru a je zde tak říkajíc na stojáka, toto řešení jsem viděl i u starších ASUS X99 desek a má velkou výhodu v tom, že zabírá velmi málo místa. Problémem je však chlazení, osadil jsem do tohoto slotu Samsung SSD 970 EVO 2TB, ale ve větší zátěži se řadič přehřívá, jelikož zde není nějaký přímý ofuk řadiče, doporučil bych tak méně žhavé SSD nebo na něj přilepit nějaký chladič.

Deska má dále šest SATA 6Gb/s portů a také jeden U.2 port. Ve spodní části desky najdeme klasickou hromádku pinovišť pro LEDky, tlačítka, ventilátory, USB 2.0, USB 3.0 a teplotní senzory. Na desce nechybí i Q_CODE dvouznakový sedmisegmentový displej a zapínací tlačítko, což může být velmi užitečné.

Výbava zadního panelu je poměrně standardní, hromádka USB-A 5Gb/s portů, dva 10Gb/s porty(A i C), 3,5mm audio jacky pověšené na Realtek S1220A kodek, jeden gigabitový ethernet, AC WiFi, BIOS Flashback tlačítko a chladič VRM s ventilátorem.

Jelikož jsou ThreadRippery krapet větší a mají více jader, PCIe linek a další omáčky, řeknou si při vyšších taktovacích frekvencích o nějaké to papání navíc. Až šestnáctijádra tak standardně mají TDP 180 Wattů, stejné je to pro 12C a 8C modely. Pozdější 24C a 32C modely navýšily TDP na 250 Wattů, což je vlastně docela masakr, ale ve světě Intel mainstream osmijádrových procesorů to není nic divného. Ne všechny desky se s 250W procesory uměly zrovna dobře popasovat a ASUS si na této desce pojistil extra chlazení VRM malým ventilátorem. Musím rovnou přiznat, že ventilátor jsem behěm testování nikdy neviděl a neslyšel pracovat, předpokládám tak, že se roztáčí až při přetaktování nebo při použití 250W procesorů.

Procesor je samozřejmě zapotřebí chladit, využil jsem opět chladič Noctua NH-U14S TR4-SP3, který zapůjčila společnost Noctua. Když jsem testoval 280W ThreadRipper 3960X, měl tento chladič dost práce, aby procesor uchladil, dnes testovaný 1950X má ale TDP o 100 Wattů nižší, takže se jednalo o značně snadnější práci. Sám používám stejný chladič na své 1950X a to jen s jedním ventilátorem. Na montáž procesoru jsem použil momentový šroubovák od AMD, který je přiložen v každé krabici společně s procesorem, ale zapomněl jsem proces nafotit. Určitě neutahujte TR4/SP3 sockety jen tak od oka, kontakt může být nedostatečný, nebo i příliš silný. Jako teplovodivá pasta posloužila Noctua NT-H1.

Jelikož má procesor čtyřkanálový paměťový řadič, chtěl jsem otestovat osazení alespoň se čtyřmi moduly, společnost HyperX zapůjčila kit HyperX Fury 4x8GB DDR4-3600 CL18 (HyperX HX436C17FB3K4/32). ASUS uvádí, že deska zvládne paměti s propustností až 3600 MT/s, AMD udává u první generace ThreadRipperů standardní rychlost DDR4 pamětí až 2667 MT/s. Zkusil jsem tedy osadit všechny čtyři moduly a nahodit XMP profil s 3600 MT/s propustností a časováním CL-18-21-21-39 1T. Byl jsem velmi příjemně překvapen, počítač byl po celou dobu testování zcela stabilní a tak jsem všechny testy provedl s takto rychlejšími paměťmi. Humorné je, že můj pracovní ThreadRipper 1950X je nestabilní při rychlosti RAM 3000 MT/s nebo více, provozuji tak raději 2933 MT/s, ale je to dost možná problém základní desky a ne procesoru samotného.

Počítač potřeboval i nějakou grafickou kartu a abych zachoval nějaký náznak pracovní stanice přes všechny consumer, prosumer a GAMING komponenty, využil jsem profesionální grafickou kartu AMD Radeon Pro W5500 8GB od společnosti HP. Jedná se v podstatě o jednoslotový Radeon RX 5500 XT v profesionální variantě s 8GB GDDR6 VRAM a 125W napájecím limitem(jeden šestipin stačí).

Karta je do systému připojena přes osm PCIe linek čtvrté generace, bohužel testovaná deska umí maximálně PCIe třetí generace a tak o nějaký výkon přijdeme. Ovladače jsem nainstalovat z větve Enterprise, v době testování se jednalo o verzi 21 Q1.2. Karta samotná není žádný super trhač asfaltu, ale utáhne čtyři monitory, má relativně nízkou spotřebu, dobrou podporu Linuxu i Windows a měla by nabízet lepší výkon v některých profesionálních aplikacích. No a také jsem potřeboval kartu otestovat v jiném počítači, jelikož v mém stroji s 1950X měla tendence blbnout, humorné je, že na této ASUS desce byla funkční naprosto bez problémů a stejně tak na dalších počítačích, zjevně mne stíhá prokletí jménem ASRock X399 Taichi.

Na Samsung SSD 970 EVO 2TB jsem nainstaloval Windows 10 Pro v20H2 a celou sestavu napájel tradičně zdroj Corsair HX1200. K ThreadRipperu 1950X dodám ještě to, že při využití všech šestnácti jader je ochotný tikat v rozpětí 3,5-3,66GHz a v idle tiká na frekvenci 2,2GHz, pokud použijeme úsporný profil ve Windows, pod 2200 MHz nejde. Jedno jádro může boostovat až na frekvenci 4GHz, ale v praxi to téměř neuvidíte, zvlášť pokud provozujete na počítači mnoho programů.