Odchod CEO Pata Gelsingera (navzdory tvrzení správní rady, že chce držet nastavený směr) naznačil, že se chod firmy dříve či později odchýlí od Gelsingerovy strategie. Již začátkem letošního roku se začaly objevovat zprávy o tom, že by mohlo dojít ke změnám v souvislosti s továrnami společnosti na půdě USA. Nákladem mnoha desítek miliard dolarů byla řada z nich modernizována, rozšířena, další vystavěny - ale za téměř čtyři roky působení předchozího CEO, který tyto kroky inicioval, se společnosti nepodařilo vyvinout proces, o který by měli zákazníci zájem.

• Intel čelí žalobě akcionářů, Gelsinger a Zinsner prý zkreslovali stav továren

Továrny tedy jsou, ale není co v nich vyrábět. Problém však není jen v absenci procesu a zákazníků. Ani samotný Intel nepřišel s produktem, který by nové kapacity využil. Řada AI akcelerátorů Gaudi končí, nástupce (AI) akcelerátorů Ponte Vecchio nepřichází, neboť již dvě další generace (Rialto Bridge, Falcon Shores) byly zrušeny. Podíl Intelu na trhu x86 procesorů je rovněž na historickém minimu, takže ani ty nemají potenciál továrny využít (Intel navíc aktuální generaci vyrábí převážně u TSMC) a grafiky rovněž nepomáhají - datum vydání vyšších modelů řady Battlemage zůstává ve hvězdách, navíc i pro ně Intel využívá linek TSMC, protože nic lepšího než její 4nm proces fakticky nemá.

Ze stavby Intel Fab 52/62 v Arizoně (Intel)

Dá se říct, že existuje politický, ekonomický, mediální - zkrátka celkový - konsenzus na tom, že by bylo dobré se situací něco dělat. Ukazují se však zásadní rozpory v názorech na podobu optimálního řešení. Trumpova administrativa dala najevo, že je nakloněna spolupráci s TSMC. Tedy nějakému řešení, kdy by k využití továren přispěla společnost TSMC. Jak přesně by to bylo realizované, není jasné, ale objevily se zprávy o prodeji a následně o společném podniku, kdy by Intel poskytl továrny TSMC technologie a na půdě USA by celkem rychle vznikly velké objemy použitelných výrobních kapacit.

• Trump podpořil prodej 20 % továren Intelu společnosti TSMC

Čtyři bývalí ředitelé Intelu však pro magazín Fortune vyjádřili nesouhlas s takovým řešením. David B. Yoffie (profesor na Harvard Business School), Reed Hundt (bývalý předseda FCC), Charlene Barshefsky (právník a bývalý člen United States Trade Representative) a James Plummer (profesor a bývalý děkan School of Engineering at Stanford University) vidí v takto rozsáhlé spolupráci s TSMC riziko. Domnívají se, že by na americkém kontinentu vytvořila de facto monopol, který by v dlouhodobém výhledu mohl poškodit značky jako AMD, Apple a Nvidia. Ty podle těchto pánů navzdory téměř monopolnímu postavení TSMC stále profitují z konkurence ze strany Samsungu a Intelu. TSMC je totiž stále nucena svoji nabídku koncipovat tak, aby byla výhodnější než konkurenční. Posílení monopolního postavení TSMC by mohlo vést k další degradaci postavení ostatních výrobců a končit faktickým monopolem.

Situace do jisté míry připomíná vývoj událostí v GlobalFoundries

Jako vhodnější alternativu vidí tato čtveřice oddělení výrobních kapacit Intelu a jejich prodej skupině západních investorů. Otázkou však zůstává, zda by se taková skupina našla. Připomeňme, že (82%) vlastník GlobalFoundries, Mubadala, si již dlouhá léta neví rady, co s touto společností dělat, zavřel přívod peněz do vývoje a navzdory krátkodobě úspěšným aktivitám současného šéfa Toma Caulfielda, to z dlouhodobého hlediska nevypadá se společností dobře. Dále vzpomeňme, že ani IBM nedokázala problémy svých továren vyřešit a ty skončily jako součást GlobalFoundries. No a nakonec zmiňme, že problémy továren Intelu se táhnou někam do roku 2017, kdy nevyšel (již tehdy odkládaný) 10nm proces. V Intelu se zatím vystřídalo pět CEO (včetně prozatímních) a žádný z nich nedokázal situaci vyřešit. Skupina investorů, která by viděla smysl v nalití prostředků to polovodičových továren (tedy aktivita, která s výjimkou TSMC v poslední dekádě dopadá neslavně) by musela mít naprosto výjimečný plán, podstatně lepší, než s čím přišly všechny jmenované subjekty za posledních deset let.

• Vance: AI akcelerátory se budou vyrábět v USA. Intel ale nemá co ani kde vyrábět

Nadějí pro Intel by bylo rychlé dotažení procesu A18, dokud je alespoň částečně konkurenceschopný procesům TSMC. Ta koncem roku 2023 usuzovala, že je zhruba srovnatelný s procesem N3P, tedy s pokročilejší verzí její 3nm technologie. Pro rok 2025 by tedy šlo stále o velmi zajímavý proces, nicméně stav stále nejspíš není dobrý, neboť došlo k postupnému zrušení či odkladu všech produktů pro tento proces chystaných s výjimkou mobilní verze procesorů Panther Lake, které by měly dorazit ve druhém pololetí. V roce 2026 již budou na trhu produkty vyráběné pokročilejší verzí 3nm výroby než N3P (tedy vzniklé na patrně lepší technologii než Intel 18A) a nejpozději v prvním pololetí vstoupí na trh výkonných procesorů 2nm proces TSMC, takže na Intel 18A už bude možné pohlížet jen jako na levnější alternativu. Slevy ovšem nejsou strategií, která by Intel mohla postavit na nohy.