CES 2011: Intel oficiálně uvádí procesory Core druhé generace alias „Sandy Bridge“
Kapitoly článků
Fotografie pocházejí z našeho předvánočního setkání s Intelem v Mnichově, kde nám byly prezentovány takové detaily mikroarchitektury „Sandy Bridge“, pro něž zřejme v našich končinách neexistuje dost odborné a životaschopné médium, aby se o nich dalo povídat. Šotek zapomněl redakčnímu velvyslanci (totiž mně) zabalit na cestu padesátník, tak jsme pro srovnání měnu trochu (100×) přitvrdili. Na obrázcích je klasická desktopová verze procesoru, pouze jí chybí tepelný rozvaděč, aby bylo jádro krásně vidět. Sice je vyráběno 32nm procesem, ale i tak je to docela macík. Tísní se na něm 4 procesorvá jádra, každé s 256 kB L2 cache, 8 MB L3 cache (v nižších verzích procesorů jsou části vypnuté), integrovaná grafika (zabírá největší plochu, ale má „nejřidší tranzistory“), paměťový řadič, PCI Express řadič a další nezbytné součásti.
Na obrázku níže nám pózuje Josh Newman z Intelu s křemíkovým kotoučem „Sandy Bridge“ čipů, vpravo je pak naše detailní foto tohoto disku.
Asi by bylo dobré konečně přejít k tomu, co to vlastně Intel uvádí a pod jakým označením to na trhu najdeme. Jak už nadpis napověděl (a jak už je delší dobu veřejným tajemstvím), nové procesory „Sandy Bridge“ nesou opět jména Core i7, Core i5 a Core i3 (ve druhé polovině roku přijde i nějaké to Pentium a dokonce i Celeron, podle našeho názoru už by ale klidně mohl Intel nechat značku Celeron ležet někde v minulosti). Aby byly procesory odlišitelné od těch dosavadních, dostanou do modelového čísla na začátek navíc číslici „2“ jako „druhá generace“ (základ modelového čísla (bez přídavných písmenek) tedy bude čtyřmístný) a pro odlišení vizuální (v marketingových materiálech a na krabicích) ponesou tyto procesory Core druhé generace (řada 2xxx) i nové logo připomínající pootevřené hydraulické dveře ze sci-fi filmů, za nimiž prosvítá snímek křemíku (pokoušeli jsme se to zkoumat, ale shodu se „Sandy Bridge“ jsme neobjevili).
Intel uvádí současně jak desktopové, tak mobilní varianty. Desktopových procesorů bude celkem 14, mobilních dokonce 15 (v to počítáme i modely s nižšími energetickými nároky a takřka kosmeticky se lišící varianty). Aby to nebylo tak jednoduché jako s dosavadními Core i7/i5/i3, budeme se bavit o dvou značeních integrované grafiky. Všechny mobilní procesory budou mít grafiku pojmenovanou Intel HD Graphics 3000, zatímco desktopové budou mít (skoro) všechny grafiku Intel HD Graphics 2000, pouze „K“ modely ji budou mít řady 3000 (že to není úplně rozumné, to víme všichni, protože k odemčeným modelům se dá očekávat, že si uživatel spíše pořídí grafiku vlastní). Rozdíl mezi oběma grafikami je v počtu Execution Units (což je po intelovsku pojmenovaný shader procesor). Intel HD Graphics 3000 jich má 12, stejně jako Intel HD Graphics v dosavadních procesorech Core i3/i5/i7, Intel HD Graphics 2000 jich má jen 6, přesto je ale rychlejší než dnešní Intel HD Graphics.
Aby bylo zmatkům učiněno zadosti, bude mít také „Sandy Bridge“ Pentium a Celeron grafiku pojmenovanou jen Intel HD Graphics (zda to bude ta samá, co je v dnešních Core i7/i5/i3, nebo půjde o ještě očesanější verzi „Sandy Bridge“ grafiky, to zatím nevíme).
Pojďme se rovnou podívat na kompletní tabulky, nejprve mobilních procesorů:
Jak sami vidíte, i přes barevné odlišení dle spotřeby (to pro názornost) je modelová řada procesorů Core druhé generace slušně řečeno šílená. Procesory se dělí jinak podle spotřeby, jinak podle počtu jader, jinak podle značení, jinak podle provedení (dokonce dvoujádrové a čtyřjádrové BGA modely mají odlišná pouzdra), všelijak se různí takty grafiky i velikost L3 cache. Zkrátka (asi se očekává, že) podle modelového čísla nepoznáte nic, pokud v hlavě nenosíte tuto tabulku. Velká část tohoto galimatyáše padá na vrub faktu, že grafika i procesorová jádra spolu sdílejí kromě L3 cache také TDP a takty obou typů součástí mohou dosahovat různých maximálních hodnot. Raději jsme vás ani nezatěžovali tím, které procesory mají vPro/TXT/VT-d a další drobnosti. Už takto tabulka vzdáleně připomíná mapu pinů procesoru.
Každopádně několik věcí je zřetelných. Plnou výbavu procesorů (tedy vše, co křemík obsahuje), si užijete pouze se dvěma modely: drahým Core i7 2820QM a nejdražším Core i7 Extreme 2920XM, který asi málokomu z vás bude říkat „pane“, neboť sám stojí to, co některé kompletní notebooky. Nižší modely před vámi permanentně utají nejméně 2 MB L3 cache a u dalších se setkáte i s omezováním taktu grafiky, pamětí a také jader.
Pojďme se ale podívat na desktopové modely. Tam to bude obdobně veselé, protože narozdíl od dosavadních desktopových Core i7/i5/i3 má nová řada v grafice Turbo také (Intel to ještě mírně marketingově komplikuje tím, že u procesorové části tomu říká Turbo Boost a u grafické zase Dynamic Frequency, de-facto jde ale o totéž, jen Intel nechce používat pojem Turbo Boost u Core i3, kde tuto technologii u procesorových jader vypnul, zatímco u grafiky je stále dynamická změna frekvence v provozu). Mírně ji zjednodušuje jen fakt, že Intel v materiálech, které jsme dostali v předstihu, nezmiňuje Turbo Boost takty pro práci dvou a čtyř jader, ale jen nejvyšší hodnotu týkající se typicky zátěže jen jednoho jádra. Většinou vás ale základní takt nemusí zajímat, protože na něm procesor pojede pouze v situaci, kdy Turbo Boost úplně vypnete. Se zapnutým jedou procesory obvykle o 100 MHz rychleji, tedy o první Turbo Boost stupeň výše.
Opět jsme si barevně odlišili různě náročné procesory a i přes skutečnost, že je tato tabulka o poznání srozumitelnější než ta s mobilními procesory, i zde je jedna „zásadní výjimka“, kterou je dvoujádrový Core i5 2390T (ostatní Core i5 jsou čtyřjádrové). Ten by měl normálně patřit už do řady Core i3, ale Intel mu dal i pro procesorová jádra Turbo Boost (mimochodem dost vysoký oproti základnímu taktu), a tak se řadí mezi Core i5. Inu, proč to dělat jednoduše, když to jde složitě. Chybějící ceny v obou tabulkách u některých modelů padají opět na vrub materiálům, které máme od Intelu v předstihu, ani nyní v době uvedení jsme je nenašli.
Neméně zajímavý je také fakt, že procesory s odemčeným taktováním (ty, co mají v modelovém značení „K“) mají lepší grafiku než jejich uzamčené ekvivalenty. Plného potenciálu pod tepelným rozvaděčem ukrytého křemíku si tak užijete v desktopové řadě jen s jediným modelem, a to Core i7 2600K. Vtip také spočívá ve skutečnosti, že na deskách s čipsetem H67 si moc nezataktujete ani s těmito odemčenými procesory. K tomu jsou určeny desky s čipsetem Intel P67, kde integrovanou grafiku nerozchodíte, i kdybyste se stavěli na hlavu.