V souvislosti s Ryzeny 5000 se o operačních pamětech mluvilo hlavně v souvislosti s taktovací frekvencí (nejlepší z poměru cena / výkon: DDR4-3600, nejlepší z pohledu výkonu: DDR4-4000, pokud se Infinity Fabric podaří vyladit na stabilní synchronní / 1:1 / frekvenci). Trochu se však opomíjely ostatní prvky konfigurace, které jsou však minimálně stejně podstatné. Jde především o to, zda jsou paměti tzv. single-rank nebo dual-rank.

• Optimum k Ryzen 5000 jsou DDR4-4000

Pro začátek nebude na škodu trochu oprášit terminologii. Od dřevních dob jsme se setkávali s termíny jednostranná a oboustranná paměť, zvlášť co se týkalo kompatibility s některými deskami a procesory. Tyto termíny odrážejí vlastně jen to, zda na daném paměťovém modulu (PCB) najdete čipy jen z jedné strany, nebo z obou stran.

V některých případech ale toto uspořádání nesouhlasilo se skutečnou konfigurací, jaké jsou paměťové čipy využívány. Právě podle skutečné konfigurace z funkčního hlediska je rozlišováno mezi single-rank a dual-rank (či multi-rank) moduly. Po dlouhou dobu se v uživatelských diskusích i návodech nerozlišovalo mezi termíny oboustranný a dual-rank, ale v praxi bylo možné čím dál častěji narážet na případy, kdy oboustranná paměť nemusela být dual-rank (nebo opačně).

Pokud je údaj o konfiguraci uveden, následuje obvykle za kapacitou (zde „2R“, tedy dual-rank)
foto: Wikimedia, autor Tobias b köhler (CC BY-SA 3.0)

Zda je paměť single-rank nebo dual-rank, dnes už u mnohých modulů od pohledu nepoznáte. Řada výrobců ale tuto skutečnost specifikuje na samolepce - pokud je tento parametr uveden, najdete jej většinou hned za kapacitou. Jde o symboly „1R“ či „2R“. Stejného efektu (dual-rank) lze dosáhnout v situaci, kdy se použijí single-rank paměti, ale osadí se jimi všechny čtyři sloty základní desky (pokud jich tolik deska nabízí).

Právě u tohoto prvku otestovala vliv na herní výkon procesorů Ryzen 5000 redakce webu Hardware Unboxed. Výsledek je zajímavý:

Co se z testu dozvídáme: Pro Ryzen 9 5900X přináší dual-rank konfigurace 6-11 % herních FPS navíc, přičemž minima jsou vyšší dokonce o 6-20 %. Ukazuje se však, že procesor Core i9-10900K od Intelu je na tuto konfiguraci ještě citlivější, neboť má vliv v rozmezí 13-15 % v průměrných FPS a v minimech dokonce 17-29 %. Těžko odhadovat, zda jde o důsledek konkrétního řadiče, rozdílu v kapacitě cache, algoritmech jejího využití nebo ještě jinde. Fakt je ten, že u Ryzenu si vhodnou konfigurací pamětí pomůžete, kdežto Core na ní stojí a padá.

Dále z testu vyplývá, že je enormně podstatné, aby recenze hardwaru uváděly nejen to, na jaké frekvenci a s jakými latencemi běžely paměti v testovacích sestavách, ale skutečně i to, zda byla sestava s Core testována na stejných pamětech jako sestava s Ryzenem. Pokud totiž recenzent pro obě sestavy používá jiné paměti, tak i když uvede, že obojí byly např. DDR4-3600 Cl16 a z hlediska uživatele se zdá, že byly zajištěny stejné podmínky, v praxi to tak být nemusí, pokud jedna sestava byla osazena jako dual-rank a druhá jako single-rank (neřeším, zda šlo nebo nešlo o záměr). V takovém případě, jak je vidět např. na FPS prvního grafu nebo na minimech druhého, může Core s dual-rank konfigurací pamětí vykazovat vyšší výkon než Ryzen se single-rank konfigurací, ačkoli za skutečně stejných podmínek je výkonnostní pozice obou procesorů opačná.

Závěrem je ještě potřeba zmínit, že volba single / dual-rank pamětí či způsob osazení je klíčový hlavně pro uživatele, který PC používá, jak je, nebo taktuje spíše „uživatelsky“ nebo taktuje spíše procesor než paměti. Pro extrémní taktování a ladění pamětí se totiž lépe mohou hodit single-rank paměti osazené ve dvojici a výsledkem rozsáhlého laborování může být, že vyladěný systém se single-rank pamětmi ve dvojici může být o něco výkonnější než systém s dual-rank pamětmi v továrním stavu. To už je ale spíš dodatek pro zajímavost, neboť ladiči tuto informaci obvykle znají a běžní uživatelé a „takoví ti domácí taktovači“ ji vědět nepotřebují, protože pro jejich přístup je vhodnější dual-rank s plným osazením slotů, který jim zvýší výkon bez potřeby rozsáhlého laborování.