Příčiny problémů s procesory Raptor Lake a Raptor Lake-refresh lze rozdělit do dvou skupin. První, která se z desktopových modelů patrně týká pouze klasického Raptor Lake (Core 13000), je věcí oxidace, jíž měly trpět procesory této řady vyrobené do roku 2023 a kterou Intel dlouho bagatelizoval, až nakonec přiznal, že se oxidující procesory reálně dostaly do distribuce a nelze vyloučit, že jsou takové kusy ještě v prodeji.

Druhá skupina se týká obou řad (Raptor Lake a Raptor Lake-refresh, tzn. Core 13000 i 14000) a Intel ji označuje jako tzv. Vmin Shift. Příčinou má být kolísání napětí, které v kombinaci s vysokými teplotami vede k degradaci obvodu zodpovědného za taktování procesoru (clock tree circuit). Intel nově uvádí již čtyři příčiny:

1. Napájení procesoru základní deskou překonává doporučení Intelu.
2. eTVB [enhanced Thermal Velocity Boost] mikrokód chybně udržuje vyšší výkon i při překonání teplotního limitu.
3. Algoritmus SVID vyžaduje vysoké napětí při takové taktovací frekvenci a po takovou dobu, která může způsobit Vmin Shift.
4. Mikrokód a BIOS mohou vyžádat zvýšené napětí, které mohou způsobit Vmin Shift především v klidovém stavu (idle) nebo lehké zátěži.

V první řadě stojí za pozornost, že Intel opět na první místo staví vinu výrobců základních desek. Ti přitom již v minulosti uváděli, že je Intel ke zvyšování limitů spotřeby v podstatě vyzýval sám. Koresponduje to i se stavem, že zatímco u AMD výrobci základních desek drží doporučené limity, v případě Intelu měly prakticky všechny lépe vybavené desky v tovární konfiguraci limity zvýšené. Dále připomeňme, že i s BIOSy, které vrátily limity spotřeby do specifikací Intelu, procesory degradovaly a nezdálo se, že tato změna situaci nějak prospěla. Redakce HardwareTimes provozovala Core i9-13900KF s původním BIOSem zhruba rok, než se stabilita začala zhoršovat, nový kus již provozovala s „bezpečným“ profilem napájení, přesto odešel po 2 měsících a třetí kus provozovala s „bezpečným“ profilem napájení a první záplatou BIOSu a přesto odešel po týdnu.

Kontakt procesorů pro LGA1700 s chladičem (GamersNexus)

Za druhé, pokud Intel hovoří o vlivu zvýšených teplot, nelze vzpomenout na aféru Intel bentgate, kdy bylo prokázáno, že procesory pro socket LGA1700 se v důsledku tenké konstrukce a obdélníkového tvaru v socketu prohýbají. V místě jádra je špatný kontakt s chladičem a procesory proto dosahují teploty o zhruba 5 °C vyšší než při vyztužení, kdy k prohybu nedochází a kontakt je lepší. Intel tehdy tyto stížnosti zlehčoval a tvrdil, že se s prohnutím počítá a zvýšená teplota neznamená fungování mimo specifikace. Nyní se dozvídáme, že zvýšená teplota je jedním z důvodů degradace. Budeme-li věřit tvrzení, že vyšší teplota je jedním z faktorů vedoucích k degradaci, pak je potřeba říct, že i prohýbání má na situaci negativní vliv.

Pokud jde o body 2. až 4. uváděné Intelem, druhý bod řešil BIOS 0x125, třetí řešil BIOS 0x129 a čtvrtý je nově řešen BIOSem 0x12B, který Intel distribuuje výrobcům základních desek.

V oficiálním vyjádření není uvedeno, že by Vmin Shift v idle byl posledním problémem, ani že by BIOS 0x12B byl definitivním řešení Vmin Shift, zkrátka nic, co by naznačovalo, že je kauza degradace procesorů 13. a 14. generace definitivně uzavřena.

K úryvku z našeho červencového článku nezbývá dodat, že záplatování netrvalo rok a tři čtvrtě od vydání procesorů, ale již dva roky, takže to skutečně vypadá, že teorie o překomplikované struktuře řízení taktů, se kterou mají problém i samotní inženýři společnosti, asi nestojí úplně mimo reálný rámec.