Připomeňme si průběh sporu, jehož počátky v roce 1998 zasela malá kanadská firma i4i (30 zaměstnanců) úspěšnou registrací patentu na „custom XML“ (ooč přesně jde, v tuto chvíli není vůbec důležité). Firma i4i zažalovala v roce 2007 Microsoft s tím, že její patent je zneužíván v aplikací Word (jinými slovy Microsoft jej ve Wordu používá, aniž by si na něj opatřil licenci a ještě úplně jinými slovy, která rádi používají demagogové ze softwarového a zábavního průmyslu, Microsoft „ukradl“ způsob krytý oním patentem i4i na „custom XML“ – hned to vypadá drsněji, co? ;-).

Snad vůbec první rozhodnutí, které v této věci padlo od nějakého soudu, přišlo v roce 2009, kdy federální soud v Texasu rozhodl ve prospěch i4i. V tu chvíli se začaly dít nevídané věci, tři měsíce po tomto rozhodnutí dostal Microsoft v USA zákaz prodeje Wordu. Firma se pochopitelně v 60denní lhůtě, do které měla zastavit prodej aplikace vydělávající jí ročně miliardy dolarů, odvolala s poukazem na skutečnost, že se odvolala proto rozhodnutí texaského soudu, čímž nenabylo toto rozhodnutí právní moci a nemůže tedy být požadováno zastavení prodeje Wordu. Už další měsíc si mohl Microsoft oddychnout, protože žádosti bylo vyhověno a Word mohl být nadále prodáván.

Pak to chvíli vypadalo, že soudy jsou nakloněny Microsoftu, tedy přesněji řečeno „odkloněny způsobu vyčíslování škod“. Bývá taková oblíbená praxe říci si „ceníme si naše dílo na tolik a tolik a tudíž kdo jej využívá, aniž by za něj požadovanou částku zaplatil, působí škodu ve výši námi požadované částky“. I sama soudkyně Kimberly Moore měla dojem, že takhle zdravý trh nefunguje, nikde není psáno, že každý, kdo produkt v rozporu s licencí používá, by za něj zaplatil částku, jakou si autor díla řekne. Realita je taková, že nezanedbatelná část těch, kteří užívají produkt, aniž by za něj zaplatili požadovanou částku, by takový produkt prostě a jednoduše nepoužívala, pokud by opravdu nebyla jiná možnost, než za něj požadovanou částku zaplatit. Kimberly Moore se zkrátka zdála požadovaná částka 290 miliónů dolarů jako vytažená z rukávu, bez stabilního základu a obecně přehnaná.

V tu chvíli však bylo jasné, že se hraje už jen o peníze (do té doby se ještě tak mohlo hrát o platnost patentu, případně o to, zda je skutečně ve Wordu neoprávněně použit). A tak Microsoftu odvolání nevyšlo a soud potvrdil předchozí rozhodnutí včetně částky 290 miliónů. To už měl Microsoft na plné obrátky pracující oddělení vývoje kancelářských aplikací, které upravovalo Word tak, aby v něm sporný patent nebyl použit. Eventualita odstranění Wordu z trhu zkrátka nepřicházela v úvahu, takže jedinou možností, jak jej na trhu nechat, byla jeho změna tak, aby kýžený patent neporušoval. A protože nevyšlo ani odvolání u federálního odvolacího soudu, zkusil to Microsoft u nejvyššího soudu. Byla to poslední možnost.

Microsoft už tak spíše ze zoufalství zkusil přesvědčit soud o tom, že patentový systém je nastaven špatně a že umožňuje patentovat úplně samozřejmé věci lidmi, kteří pak patentované metody ani sami nepoužívají a jen čekají na to, kdo se chytí do pasti, aby jej mohli podojit (tím Microsoft tak nějak trefně popsal definici patentového trola). Pokus to asi nebyl úplně špatný, ale podle nejvyššího soudu přišel pozdě. Microsoft tak spor definitivně a bez možnosti dalšího odvolání prohrál. Bude muset zaplatit oněch 290 miliónů plus další soudní výlohy.

Microsoft si hodlá zachovat alespoň tvář, nechal se slyšet, že má v plánu to, co použil u posledního odvolání, dotáhnout úspěšně do konce a zatnout do budoucna patentovým trolům tipec patřičným přesvědčováním na správných místech, aby se neopakovalo to, co jej nyní připraví o několik stovek miliónů. Ono totiž s odkazem na precedenční systém amerického práva hrozí, že i4i nyní vyrazí na lov, přičemž pro potenciální kořisti se stačí jen rozhlédnout kolem sebe.