Nález Ústavního soudu ČR
Kapitoly článků
Nález Ústavního soudu ČR
Myslím, že není nutné tu popisovat, na co všechno si pan Novotný u Ústavního soudu stěžoval, stačí když probereme jeho závěry a některé další informace, které obsahuje. Zcela nepopiratelným výsledkem nálezu ze dne 13.3.2002 je, že prohlídka ve firmě Robert Novotný - MIRONET byla protiprávní. Na samotném příkazu k prohlídce jiných prostor byla správná adresa firmy Robert Novotný - MIRONET, kam se opravdu policisté dostavili, avšak místo názvu firmy Robert Novotný - MIRONET bylo na příkazu uvedeno MIRONET s.r.o. Přitom firma MIRONET s.r.o. sídlila na jiném místě. Podle nálezu Ústavního soudu se sice jednalo o nedopatření, přesto je to natolik zásadní věc, že musel rozhodnout ve prospěch firmy Robert Novotný - MIRONET.
Ústavní soud nařídil, aby všechny věci zabavené při prohlídce ve firmě Robert Novotný - MIRONET (nikoliv z ostatních prohlídek, tj. prohlídkek ve společnosti THD s.r.o. a v bytě pana Novotného) byly vráceny. Tak se také stalo o necelý měsíc později, 3.4.2002. Zabavené věci ve zbývajících prohlídkách byly vráceny 4.9.2002.
Ohledně zabavených věcí je ještě zajímavá jedna věc. Mironet na tiskové konferenci rozdal materiály, ve kterých píše: "Zabaveny byly všechny počítače (včetně PC zákazníků), servery, firemní účetnictví, databáze kontaktů, tištěné materiály." A dále můžeme najít ve shrnutí případu, také od společnosti Mironet, následující větu: "Během října 2002 byly vráceny i zálohy účetnictví společnosti MIRONET- Robert Novotný." A dokonce jsem v materiálech rozdaných na tiskové konferenci nalezl i: "Starší záznamy účetnictví a seznam zákazníků byly společnosti MIRONET předány až na podzim 2002." To působí dojmem, že Policie ČR odebrala Mironetu účetnictví (a další důležitá data) a navrátila je až více než po dvou letech. To ovšem není pravda, protože přímo v nálezu Ústavního soudu se píše: "Dne 24. 7. 2000 bylo po postupném vyhodnocení dat stěžovateli vráceno veškeré účetnictví na CD-ROM."
Také s odebráním počítačů to není až tak jednoznačné, jak Mironet píše: "Byly zabaveny
veškeré firemní počítače, včetně počítačů zákazníků, které se nacházely v opravě." Možná se divíte, proč bylo v Mironetu zabaveno tolik počítačů (celkem 18), když v THD s.r.o. se spokojili jen se šesti (ještě navíc pouze s těmi, které byly určeny na prodej)? Jisté vysvětlení je také vidět v nálezu: "Z důvodů nepřitomnosti stěžovatele v době konání prohlídky tedy byla řádně vyslechnuta přítomná ředitelka firmy Lucie Rambousková, přičemž k prohlídce bylo přistoupeno teprve tehdy, když jmenovaná nebyla schopna předložit licence k užívaným softwarovým programům a faktury o nákupech počítačů. ... V daném případě je prý zřejmé, že pokud se vyšetřuje podezření z páchání trestného činu podle § 152 trestního zákona prodejem počítačů s instalovanými programy, ke kterým firma nemá příslušnou licenci, jakož i další nelegální využívání takovýchto programů, nelze věc objasnit jinak, než zajištěním počítačů včetně dalších věcí, které k takovéto činnosti mají vztah a následným provedením znaleckého zkoumání."
Výše uvedený odstavec příliš nesedí s prohlášením Mironetu, v kterém tvrdí: "Tehdejší vyšetřovatel opakovaně odmítl zabavit předložené licence dokazující legálnost softwaru." Jak mohl odmítnout, když slečna Rambousková nebyla schopna licece předložit? Od vyšetřovatele jsem se dozvěděl, že opravdu na začátku, před vlastní prohlídkou a zabavováním počítačů, nebyl nikdo schopen předvést licence. Až ke konci zákroku se podařilo nalézt nějaké licence. Je pak zvláštní, že si tyto licence policie nevzala, ale pouze si je vyfotografovala.
Ovšem nález je zajímavý i proto, že potvrzuje dříve uvedený fakt, že bylo dohodnuto převzetí protokolu o prohlídce ve firmě Robert Novotný - MIRONET druhý den. Druhý den se v ranních hodinách pan Novotný domáhal vydání protokolu, ale byl odkázán na pozdější dobu. V tuto pozdější dobu si však protokol odmítl převzít a tak mu byl odeslán poštou. Podle Ústavního soudu jde o pochybení, ale ne natolik velké, aby porušovalo nějaké základní právo pana Novotného. Jde však o postup, který je na samé hranici ústavně přijatelného postupu.