Není to ještě tak dlouho, co roadmapa Intelu obsahovala (na konec letošního roku chystaný) Alder Lake a po něm následující Meteor Lake, který bude v dlouhodobém výhledu nahrazen generací Lunar Lake. Pak ale přišla četnými zdroji potvrzená zpráva, že Intel mezi Alder Lake a Meteor Lake vštěpí půlgeneraci nazvanou Raptor Lake. Ta trochu vylepší velká jádra (jichž zůstane osm) a zdvojnásobí počet malých jader - Atomů - na šestnáct.

V tomto kontextu můžeme přijmout informaci, že Intel k podobnému vnoření půlgeneračního produktu nepřistoupil jen mezi Alder Lake a Meteor Lake, ale v podstatě mezi všemi klíčovými generacemi. Proslýchá se, že roadmapa Intelu nyní vypadá takto (původně známé generace tučně):

• Alder Lake - 8 velkých jader Golden Cove, 8 Atomů Gracemont; Q4 2021
• Raptor Lake - 8 velkých jader Raptor Cove, 16 Atomů Gracemont; H2 2022
• Meteor Lake - 8× Redwood Cove, ?× Crestmont; čiplety/dlaždice; Q2 2023
• Arrow Lake - 8× Lion Cove, 32× Skymont; Q4 2023
• Lunar Lake - ?× Lion Cove, ?× Skymont; 3nm TSMC; Q4 2024
• Nova Lake - ?× Panther Cove, ?× Darkmont; 2025

Alder Lake

Alder Lake a Raptor Lake již dobře známe. S prvním jmenovaným nasadil Intel strategii, která jakoby vyplývala z úvahy, že pokud společnost není schopna nabídnout stejný počet velkých jader jako AMD (neboť to energetická stránka jejích jader ani dostupné výrobní procesy neumožňují), stačí nižší počet velkých jader, který zajistí dobrou pozici v jedno- a méněvláknové zátěži, zatímco o zátěž vícevláknovou se mohou postarat menší energeticky efektivní jádra - Atomy. Tím Intel nemusí s vydáním ±hotové architektury čekat na další generaci výrobního procesu, ale bude mu stačit současná. Díky tomu může předběhnout konkurenční Zen 4 od AMD a získat téměř roční náskok z hlediska nasazení architektur se srovnatelným IPC.

Raptor Lake

Intelu však je jasné, až vyjde Zen 4, nebude mu Alder Lake stačit. IPC je sice nejspíš dost podobné, ale absence nového výrobního procesu na straně Alder Lake jej postaví do nevýhody z hlediska energetické efektivity. Poloviční počet velkých jader pak bude znamenat nižší výkon. To patrně bylo důvodem dodatečné vzniku Raptor Lake, který velká jádra trochu vylepší, aby neztrácela v jednojádrové zátěži a počet malých zdvojnásobí, aby procesor těžce neztrácel v zátěži vícevláknové.

Meteor Lake

Velká změna se očekávala od generace Meteor Lake. Dlouho se neobjevovaly informace o přítomnosti malých jader, takže to vypadalo, že s novou architekturou nebude Intel tuto kompenzaci potřebovat. Podle aktuálních informací ale nemá být Meteor Lake velkou změnou co do architektury z hlediska IPC, ale spíš co do nasazení čipletů / dlaždic. Dojde na novou architekturu velkých i malých jader, těch velkých ale stále zůstane 8.

Modularita návrhu dá Intelu volnost co do možností výběru a kombinace výrobních procesů pro jednotlivé dlaždice. Některé může vyrábět sám, jiné v TSMC. Pro sériovou výrobu nebude muset čekat, až nový proces dosáhne extrémní výtěžnosti ani až budou dostupné extrémní výrobní kapacity - malé dlaždice mu umožní efektivněji využít dostupné prostředky. Nemáme ale očekávat, že by Meteor Lake nějak výrazně vylepšil pozici Intelu oproti AMD.

Arrow Lake

K tomu může dojít s Arrow Lake, který opět přichází s novými velkými i malými jádry. Velkých je stále 8, malých ale 32. Tento produkt patrně bude stát oproti Ryzenům na bázi Zen 5. Od nich se očekává přítomnost až 24 jader, přičemž - pokud budeme dvě malá jádra považovat za ekvivalent jednoho velkého - platí tato hodnota i pro Arrow Lake. Také stojí za pozornost, že vložením generací Raptor Lake a Arrow Lake kolem Meteor Lake dochází u těchto řad ke zkrácení obvyklého intervalu vydávání nových generací z jednoho a jednoho a půl roku na půl roku.

Lunar Lake

Existence Lunar Lake je známa podstatně déle než existence generace Arrow Lake. S ohledem na fakt, že obě mají stavět na stejných architekturách (malých i velkých jader) a rozdíly mají vyplývat z nasazení 3nm procesu TSMC s Lunar Lake, si dovolím připojit vlastní hypotézu. Arrow Lake se totiž jeví jako zopakování strategie Alder Lake. Tedy přenesení nové architektury (původně určené až pro 3nm Lunar Lake) na starší proces, byť za cenu nižšího počtu jader (než by mohla mít na procesu novějším).

Situace se tedy pravděpodobně nemá tak, že by Lunar Lake převzal architektury vyvinuté pro Arrow Lake a převedl je na novější proces. Architektury byly pravděpodobně vyvinuté pro Lunar Lake, ale protože budou nejspíš hotové dříve než je 3nm proces umožní dostat na trh, pustí je Intel do světa na nějakém méně ambiciózním procesu pod jménem Arrow Lake. 3nm proces Lunar Lake pak neznamená pouze o něco nižší spotřebu a trochu vyšší takty, ale nejspíš i výrazné zmenšení struktur, které umožní (poprvé od Comet Lake) zvýšit počet velkých jader na více než 8. Jedině tak se totiž dá vysvětlit informace, podle které má mezi Arrow Lake a Lunar Lake dojít ke zvýšení výkonu, které by mělo nezanedbatelně (byť ne extrémně) zlepšit výkonnostní pozici Intelu oproti AMD.

Nova Lake

V kontextu Nova Lake se nešetří superlativy. Má jít o onen dlouho očekávaný skok, o onu dlouho očekávanou velkou změnu, velký nárůst IPC a výkonu, který by měl od Lunar Lake odskočit o 50 % a vrátit Intel na neoddiskutovatelný technologicko-výkonnostní trůn x86 světa. Právě Nova Lake a architektura velkých jader (prozatím?) označovaná jako Panter Cove má být důvodem, pro který se na začátku roku do Intelu vrátil penzionovaný veterán Glenn Hinton, který stál mimo jiné za architekturou Intel Nehalem, jež (společně s tehdejším vedením AMD) vyřadila AMD na pěkných pár let ze hry. Nova Lake / Panter Cove má být největší změnou od nástupu Core v roce 2006.

Zachováme-li si odstup od detailů, jsou tyto informace servírovány v duchu, že první tři popsané generace nebudou pro AMD představovat vážnější konkurenci a od Alder Lake dokonce bude konkurenceschopnost Intelu klesat. Což je s ohledem na dosavadní pozitivně laděné zprávy o Meteor Lake docela překvapující. Byť asi ne nemožné. Intel mohl vyčerpat architektury z šuplíku (architektury které měl vyvinuté, ale čekaly na výrobní procesy), takže se tempo vydávání produktů vybavených zcela novými architekturami může mírně snížit. Přesněji řečeno se může vrátit k intervalům odpovídajícím době vývoje těchto architektur.

Druhá polovina vyjmenovaných generací je ale prezentována ve velmi pozitivním světle, neboť každá z těchto generací (počínaje architekturou Lion Cove v Arrow Lake) má pozici Intelu významně vylepšit a s Nova Lake / Panter Cove AMD jednoznačně překonat.

Velké změny od roku 2011

Byť by Intel nějakou generaci, která ho vrátí na vrchol, potřeboval (neohrožuje ho pouze AMD, ale také ARM a další nové procesorové architektury), stává se z „velké klíčové architektury, nového Core“ poněkud klišé. Při čtení podobných formulací lze už dobrých deset let cítit jisté déjà vu. Když po úspěšném Intel Sandy Bridge přišel Ivy Bridge, nebyla z něj skupina uživatelů (posuzující výkon nikoli podle relativní pozici vůči konkurenci, ale oproti předchozí generaci) příliš nadšená. Dostávalo se jim však odpovědí ve stylu „to je vlastně jenom půlgenerace, velká změna přijde s Haswellem“.

Ivy Bridge

Jenže Haswell nepřinesl citelně větší změnu než Ivy Bridge, a tak se začalo doufat v Broadwell. Ten však dorazil pouze jako pomalu taktovaný čip dostupný převážně v BGA provedení, na kterém byla zajímavá jen výkonnější integrovaná grafika. Opět ale začalo diskuzemi kolovat vysvětlení, že „Intel prostě potřeboval něco jako konkurenci pro APU od AMD, tak se s Broadwellem zaměřil na grafiku, ta opravdu velká změna přijde se Skylake“.

Intel Broadwell

Jenže za podobou Broadwellu nestála APU od AMD (ta ostatně byla socketová a cílila na zcela jinou cenovou relaci), ale prostý fakt, že Broadwell byl první 14nm čip Intelu a první verze 14nm procesu se Intelu příliš nepovedla. Nebylo na něm možné vydat nic, co by se dalo masově vyrábět a nebo co by mělo běhat na vysokých frekvencích. O tom se ale příliš nemluvilo, neboť AMD na tom byla s 32nm procesem GlobalFoundries a 28nm procesem TSMC co do energetické efektivity hůř. Kritika stavu 14nm výroby Intelu se tak odbývala ve stylu: „A stejně jsou roky před AMD, i kdyby tři roky nehnuli prstem, pořád na tom budou líp.“ Posuzováno čistě z hlediska desktopu by to mohlo vypadat, že se skutečně prstem příliš nehýbalo, neboť uteklo šest let a desktop Intelu stále na 14nm procesu stojí.

Vydání Skylake, byť výkonnostně nad tehdejší letitou 32nm nabídkou AMD, však potvrdilo, že ani tato generace žádné architektonické ani výkonnostní zemětřesení nepřináší.

Intel Skylake

K tomu však mělo dojít s 10nm Cannon Lake („to bude jistě dělo“) a následně Ice Lake. Je pravda, že Ice Lake (architektura Sunny Cove) přinesla neobvyklý 18% posun IPC; stejně tak je ovšem pravda, že toto číslo nevyjadřovalo posun mezigenerační (oproti Cannon Lake / Palm Cove), ale dvougenerační (oproti Skylake). Což (zprůměrováno) vychází na méně než 9 % na generaci a to se nijak nevymyká dlouhodobému průměru.

Sapphire Rapids nakonec nebylo označení pro revoluční architekturu, ale pro generaci Xeonů

V době prvních 10nm pokusů Intelu se začalo proslýchat cosi o tajemném Sapphire Rapids. Bez-lejkové a bez-kouvové označení zřejmě v některých lidech evokovalo představu, že jde o označení x86 architektury, která nebude mít nic společného s předchozími generacemi (kouvy / lejky), takže právě ta bude tou dlouho očekávanou velkou a klíčovou změnou. Ve skutečnosti však bylo označení Sapphire Rapids odlišné čistě proto, že nešlo ani o architekturu, ani o desktopový procesor, ale označení serverového procesoru / Xeonu. Povědomí o tom, že Sapphire Rapids je nová architektura Intelu, se však zažilo natolik, že mě ještě měsíce po uvedení informací na pravou míru čtenáři v diskuzích upozorňovali, že to mám blbě, protože nejde o Xeon, ale architekturu. Všude to přece psali (a někde stále píšou).

Když tedy vyšlo najevo, že Sapphire Rapids nebude desktopovou revolucí, začaly se objevovat příběhy o tom, jak tím skutečným zlomem bude architektura, jejíž vývoj v Intelu řídil legendární Jim Keller. Tou měl být nejprve Golden Cove (tj. Alder Lake a vlastně i zmíněný Sapphire Rapids, který ji také využije, ale v serverech). Když však z uniklých roadmap začalo vyplývat, že vývoj Golden Cove musel být zahájen před příchodem Jima Kellera a zdánlivou časovou souvislost vyvolalo spíše jeho zpoždění, měl být tou velkou Kellerovou architekturou Meteor Lake, tedy Redwood Cove.

Nyní se dozvídáme, že Meteor Lake / Redwood Cove nejspíš konkurenční pozici Intelu nijak zásadně nevylepší, ale to nevadí, protože už tu máme Nova Lake / Panter Cove, za kterým údajně stojí zvučné jméno Glenna Hintona. A to bude teprve něco.