Jan Olšan: Nějaký vyloženě špatný výrobek, ale zase dost významný, aby stál za zmínku, mě za loňský rok nějak nechce napadnout. Ale naštěstí se i technicky solidní věc dá znehodnotit cenou. Proto bych na špatný (nejhorší asi ne) produkt nominoval GeForce GTX Titan Z od Nvidie. Tuto kartu výrobce vyloženě znemožnil cenou tři tisíce dolarů, kalkulující možná na to, že se pár bláznů chytí na snobský faktor. Cena tvrdošíjně ignorovala konkurenci, což pak firma zastírala poukazem na to, že prý jde o poloprofesionální grafiku (ano, všichni na ní sjíždějí FP64 kód v Cuda...). Dle mého skromného názoru to ale byla pravda tak z 10 % a ze zbylých 90 % jen prázdné marketingové pohádky. Titan Z byl totiž předražená blbost i ve srovnání s jednočipovým Titanem Black, kterému byla ona „poloprofesionalita“ přisuzována také. Prostě produkt z kategorie Strčte si za klobouk.

Lukáš Václavík: Loni jsem zvolil iPhone 5C, letos u Applu zůstanu. Největším failem je pro mě vydání iPadu Mini 3. Stejný tablet jako „dvojka“, jen je navíc ve zlaté barvě a má čtečku otisků, přitom stojí o tři tisíce víc. U nás ani v zahraničí není snad nikdo, kdo by jej v recenzi doporučil. Apple dokonce nevyměnil ani onen kritizovaný displej s hodně ujetými barvmi. Samozřejmě to není špatný tablet, jen je zcela zbytečný.

Mirek Jahoda: Duální karty jakožto produkt a technologie CrossFire a SLI s nimi spjaté. I když se Nvidia a po ní AMD začaly zabývat nerovnoměrnou distribucí snímků, v praxi je to v majoritě herních titulů pořad tragické. Současná snaha o přechod na hraní v rozlišení 4K pro největší fajnšmekry to naprosto obnažuje – i na duálních kartách, které to v náročných hrách mají jako jediné zvládat, často bojujete o nějakých 40 fps v průměru a to mi pak věřte, že výsledný dojem je horší než 20 fps na single-GPU kartě. Micro-stuttering okolo 30 fps je tak nechutný, že vás marketingové kecy obou společností v souvislosti s vyhozenými desetitisíci korun budou strašit i ve snech.

Jirka Souček: Největší porci negativní medializace si bezpochyby odnesl iPhone 6 (Plus). Některé výtky byly oprávněné (ohýbání či konstrukce, do které se chytají vlasy), jiné defekty možná byly vzácnější (posun čočky integrované kamery nebo vadná stabilizace s obrazovým efektem vodní hladiny). Jenže o iPhone 6 mají zákazníci zájem a s prodeji není nespokojený ani Apple.

Mohli bychom zauvažovat nad implementací TSX instrukcí u Intelu v procesorech Haswell a Broadwell, ale kvůli nim si je 99,9 % koncových uživatelů nepořizovalo. Oprávněnou kritiku si zaslouží napájecí kabely čínské společnosti Linetek, které k notebookům krom jiných dodávaly společnosti HP a Lenovo (a následně je musely stahovat). Jde o produkt, který nejenže správně neplní účel, ke kterému byl vyroben, ale ještě může způsobit škodu. Jenže nejde o produkt roku 2014, tyto kabely vznikly již před třemi lety.

Z jiného úhlu pohledu lze říct, že nejhorším produktem je ten, který se nedostal na trh. Zmínit tak lze první vlnu low-power procesorů Broadwell, jejíž výroba byla ukončena ještě dříve, než se tyto čipy dostaly na trh. Případně tu je (respektive není) Radeon R9 285X postavený na GPU Tonga, namísto nějž je stále v nabídce obstarožní Radeon R9 280X s omezenější multimediální výbavou.

Ten pravý prů…švih se vším všudy se ale podařil Ubisoftu. Protežovaný a s mnohaměsíčním předstihem hypovaný Assassin’s Creed Unity si z recenzí odnesl pouze superlativy jako nejzabugovanější, největší zklamání a nejpomalejší. I když se Ubisoft omluvil a postupně leccos zazáplatoval, nezměnilo to už nic na faktu, že se hru v tomto stavu opovážil vydat a ještě opíjet zákazníky rohlíkem heslem „30FPS je lepších než 60“.

Adam Vágner: GeForce GTX Titan Z (nebo přesněji jeho cenu) snad ani nemá cenu zmiňovat, u něj jsem byl už dlouho před uvedením (i ohlášením ceny) varován, že jej nemá smysl řešit, protože nejde o kartu, kterou by Nvidia chtěla prodávat na krámech koncovým zákazníkům, ale spíš o techdemo. Ostatně i člověk, který neví, co s prachama, asi raději pořídil za stejnou cenu tři výše taktované Titany Black do SLI. Jen nechápu, proč vůbec Nvidia tenhle prakticky neprodejný produkt tlačila do obchodů mezi běžně prodávané karty. V tomto kontextu mi pak připadalo docela úsměvně srovnávání Titanu Z s Radeonem R9 295X2 a komentáře, jak to AMD Nvidii u špičkových karet (hlavně poměrem cena/výkon) těžce nandává.

Právě R9 295X2 mi z produktů, které by sem zapadaly, utkvěl v paměti nejvíce. Pro většinu dříve vydaných dvouprocesorových karet jsem měl aspoň pochopení – bývaly často levnější než dvě samostatné karty propojené můstkem, dostávaly se do nich čipy s nižší spotřebou, takže i spotřeba bývala nižší než u dvou karet, zkrátka mělo to aspoň nějaké výhody. Ne tak R9 295X2, u ní už jsem na žádnou smysluplnou výhodu oproti dvěma samostatným R9 290X nepřišel. V některých recenzích se člověk mohl dočíst, jak je grafika díky all-in-one vodníku i v zátěži úžasně tichá, jenže u dvou GPU s celkovým příkonem kolem 500–550 W chlazených malinkým 120mm radiátorem je takové tvrzení už z principu pitomost. A když zjistíte, že obrázek v manuálu demonstrující montáž radiátoru na zadní stěnu skříně znamená opravdu dát jej na zadní stěnu skříně, protože při montáži do horní pozice se po chvíli zátěže nad radiátorem začnou prohýbat rozhicované plasty skříně…

Dorazila to (i když pochopitelná) snaha AMD propagovat R9 295X2 jako špičkové řešení pro hraní ve 4K. Když jsem tuhle kombinaci vyzkoušel u pár her s běžně používaným nastavením, bylo mi upřímně líto lidí, kteří si tehdy ještě drahý monitor s rozlišením 4K s touhle monstrózní kartou za nějakých pětatřicet tisíc pořídili s vidinou, jak si užijí hraní ve 4K na tom nejlepším, co se dá pořídit. Stávající GPU na to výkonem prostě ještě nemají a dát dvě do páru nepomůže (ukazatel průměrných FPS vyskočí na dvojnásobek, ale to je tak vše).

Lukáš Fiala: Jistě, i letos přišly na trh výrobky, které se nepovedly nebo nebyly přijaty tak, jak si jejich tvůrci představovali. Žádný z nich ale není tak zavrženíhodný jako „kauza“ GamerGate. Pod tímto hashtagem vybouchla dlouho narůstající nevraživost mezi bojovnicemi za rovná práva žen a obhájci herního průmyslu, který produkuje převážně mužskou zábavu. Veškeré upřímné snahy vyvolat diskuzi o vážných tématech (důstojné reprezentaci žen v počítačových hrách a žurnalistické etice herních recenzentů) ale přehlušily vlny nenávistných tweetů včetně výhružek znásilněním a zabitím, což lze ostatně čekat, když se účastníci rekrutují z 4chanu. Zklamala také média, která GamerGate dala o mnoho větší prostor, než by si šarvátka internetových trollů zasloužila. GamerGate a vše okolo je zkrátka to nejhorší, co nám uplynulý rok dal.