Adam Vágner: Nástup levnějších monitorů s rozlišením 4K. Už jsem byl zoufalý z toho, že zatímco každý ušmudlaný tablet s úhlopříčkou pár palců má plné HD (nebo dokonce víc), na PC je několik let nejlepším (a vlastně jediným cenově dostupným) řešením postavit vedle sebe tři 21” monitory s tímtéž rozlišením.

Mirek Jahoda: Nejvíc se mi letos líbilo asi rozšiřování kvalitní matrice IPS a jejích klonů (AHVA, PLS) i mezi cenově dostupné monitory a s tím i trochu spjatou širší nabídku monitorů s vyšším ppi. Ještě aby se vydařily 120 a 144 Hz IPS/AHVA/PLS a budeme nakonec i s tou v základu tak nedokonalou technologií LCD docela spokojeni.

Sympatie u mě vzbuzuje také Shield od Nvidie. Myšlenka streamování ze silného PC je dobrá, ale přece jen asi příliš malý displej prvního Shieldu mě dost odrazoval. S Shield Tabletem se mi gaučové hraní pozdává přece jen více.

Pavel Urbánek: Rozlišení monitorů považuji za oblast, která v minulých letech vyloženě stagnovala. I letos pořád vycházejí notebooky s rozlišením 1366 × 768 a podobně – je to velká bída. Začínají se však objevovat panely s výrazně vyšším rozlišením – 4K, UHD. To je velký skok, ale pokud se brzy rozšíří, tak budeme mít zase na několik let (možná i desetiletí) vystaráno. Hustota bodů (PPI/DPI) je u takových panelů výrazně blíže limitům lidského zraku než u nějakého 1080p nebo nedej bože 720p. Není to ale jen záležitost hardwaru, ale i softwaru. S jistotou jde říci, že současné aplikace a donedávna i operační systémy brzdily nasazení panelů s vysokým rozlišením. Windows jako takové byly velmi konzervativní a plnohodnotné řešení problémů s PPI poskytují teprve od verze 8.1. To je za mě i jeden z mála důvodů, proč přecházet na nový OS, když ten starý funguje.

I nový standard H265 sem zcela oprávněně patří – samotného by mě ani nenapadlo jej uvést (a to jsem si ho před pár lety kompiloval na otestování), což svědčí o tom, jak málo je tato problematika vidět. Kodeky řešíme v podstatě jen tehdy, když nám buď něco nefunguje při přehrávání, nebo jsou naše nahrávky nechutně velké a potřebujeme je někam uploadnout. Komprese jak obrazu, tak videa je v dnešní době ale naprosto stěžejní a pokrok v podobě standardu H265 je opravdu významný. Pro představu – při zachování stejné kvality obrazu můžete dosáhnout i polovičního datového toku (například proti H264), kompresní poměry videa mohou být i řádu tisíců ku jedné a výsledek bude „obstojný”! Jeho slabinou je vysoká náročnost, což ale hardwarová implementace dokáže odbourat.

Jirka Souček: Šíření 4k rozlišení i zařízení, snižování energetické náročnosti, nové technologie pro efektivnější datové přenosy (již zmíněná delta-komprese, ale třeba i LPDDR4).

Lukáš Václavík: Díky skandálům okolo NSA, problémům u Sony či Adobe nebo velkým únikům nahých fotek se čím dál více začíná řešit zabezpečení dat. Už to není jen masáž typu „nainstaluj si AVG a budeš v pohodě“. Online služby i webové stránky začínají ve velkém šifrovat data a využívat HTTPS. V základu už konečně šifruje úložiště i Android 5. Facebook výrazně zjednodušil správu zabezpečení. Svěřit citlivá data třetí společnosti už není takové riziko jako dříve. Věřím, že pokud si Franta z Horní Dolní zazálohuje fotky u Googlu nebo Microsoftu, nastaví si dobré heslo a dvoufázové ověřování, budou soubory ve větším bezpečí než na jeho počítači.

Lukáš Fiala: Zhruba od roku 1999 pravidelně slýcháme, že příští rok bude „rok Linuxu na desktopu“. Po 15 letech mají svobodné operační systémy stále mizivý podíl a stěhování národů nevyvolalo ani ukončení podpory nesmrtelných Windows XP. Pro mě rok Linuxu na desktopu nastal v uplynulém roce na pracovním počítači a oblíbil jsem si jej natolik, že dočasný přechod na Windows 7 byl pro mě lehce frustrujícím zážitkem. Chyběl mi šikovný správce souborů a jednoduchý textový editor s obarvováním syntaxe; k šílenství mě doháněla otřesná příkazová řádka, z níž nelze jednoduchým způsobem zkopírovat text do schránky (ani ze schránky do ní). Samozřejmě, i Linux má stále řadu nedostatků, ale situace se stabilním tempem zlepšuje. A to je příznivý trend.

Jan Olšan: Nebylo to moc nápadné, ale v roce 2014 se začaly rozmáhat čipy s podporou nového kompresního standardu HEVC alias H.265, takže už softwarové dekodéry nejsou jedinou možností, jak jej přehrát. V dlouhodobé perspektivě to vytváří předpoklady pro masové rozšíření HEVC. Tento formát je lépe připraven ke kompresi vysokých rozlišení (4K) a obecně by měl být pokročilejší než H.264. Z kraje roku ho ještě podporovaly jen první čipy ARM, ale na podzim se přidaly také grafiky GeForce (čip GM204). Ještě lepší bylo, že dekodér skrze rozhraní DXVA zprovoznil také Intel a akceleraci HEVC zapnul na grafikách procesorů Haswell. Příští rok by už měly podporu dekódování mít i nově uvedená GPU od AMD.

HEVC tak má do jisté míry umetenou cestičku dřív, než se na trhu začal objevovat obsah v tomto formátu. Ona je pravda, že v současnosti nejlepší enkodér (x265) není ještě stejně kvalitní jako x264, takže „kompresionisté“ zatím nemají mnoho důvodů na HEVC z H.264 přecházet. To se ale časem změní a je dobře, když na to budou uživatelé připravení. Kvalita videa z webových služeb jako Youtube bývá totiž stále hodně špatná a kvalitnější komprese je třeba jako sůl. Jen se musíme modlit, aby provozovatelé nevyužili nový formát jako záminku k snížení datových toků ještě víc, než na kolik technologie stačí, čímž by kvalitu obrazu naopak ještě víc potopili. Nebylo by to bohužel poprvé.