Než se pustím do samotné recenze a průzkumu této pracovní stanice, musím zmínit několik věcí, díky nemoci během větší části prosince jsem nestihl zpracovat články tak, jak bych chtěl a proto si některé prosincové věci přečtete až v lednu. Dále bych zmínil, že testovanou pracovní stanici jsem měl zapůjčenou několik dní v týdni, kdy jsem i částečně vybíral dovolenou, času na testy bylo pramálo, spoustu věcí, které jsem chtěl otestovat jsem jednoduše nestihl. I tak ale děkuji společnosti HP za zápůjčku této poněkud netradiční sestavy.

HP Z8 G4 WS je žhavou novinkou na poli pracovních stanic s procesory Intel Cascade Lake. Tyto nové procesory mají opravené některé bezpečností chyby, bohužel ne všechny a navíc se objevily nové.

• Cascade Lake od Intelu má vlastní bezpečnostní díru Zombieload v2 alias TAA

To však není problém HP, spíše Intelu a koncových zákazníků. Tato stanice je rovnou dvouprocesorová, můžeme tedy osadit až dva procesory, přičemž tyto procesory mohou mít až 28 jader. Stanici je možno provozovat i s jedním procesorem, ale tím přijdeme o některé PCIe sloty a půlku paměťových slotů. Za zmínku stojí, že je možno osadit až 3TB Reg ECC RAM při použití podporovaných procesorů.

HP stanici zaslalo ve standardní kartonové krabici, přiložené příslušenství tvořila HP klávesnice, konkrétně ji pro HP vyrábí Chicony a jedná se o model KU-1156. Dále zde byla laserová myš HP USB Optical Scroll Mouse SM-2027 a napájecí kabel s koncovkou C19.

Zvenku stanice působí jako běžný počítač, ale je výrazně větší a těžší, ocenil jsem robustní madla v horní části, jelikož za ně šlo stanici pohodlně uchopit a přenášet. Dovnitř počítače se dostaneme velmi snadno, stačí odklopit bočnici a odhalí se nám sada krytů. Největší plechový kryt má v sobě zabudované plastové tunely, které určují proud vzduchu uvnitř skříně, aby nedocházelo k přehřívání druhého procesoru, vzduch je tak veden různě po stranách. Na mnoho oprav, výměnu či upgrade nepotřebujeme žádné nářadí, což je velmi pozitivní. Na hlavním bočním krytu počítače navíc najdeme užitečné schéma základní desky s některými komponenty včetně QR kódu.

Nyní k testovací konfiguraci, zde osobně vnímám jako problém stanici hodnotit, jelikož jednotliví zákazníci si budou tyto stanice poptávat dle svých vlastních potřeb a velmi pravděpodobně se budou dost lišit oproti testované sestavě. Testovaná konfigurace se mi jeví lehce zvláštní a hned uvidíte proč.

Konfigurace je totiž následující:

• 2x Intel Xeon Gold 6244 3,6GHz (Turbo až 4,4GHz, 24,75MB L3, 8C/16T, 150W TDP)
• 128GB Registered ECC RAM DDR4-2933 CL21 – 8x16GB
• 2x HP NVIDIA Quadro RTX 5000 16GB
• Samsung SM961 512GB PCIe NVMe SSD x4 Gen3
• HP HLDS GUD1N DVD mechanika

To je konfigurace v kostce, schválně nezmiňuji šasi, chlazení, zdroj a další komponenty, jelikož ty jsou poměrně proprietární. Procesory Intel Xeon Gold 6244 jsou pouze osmijádra s HT, turbo boost všech jader je až 4,3GHz při využití všech jader. Nicméně zde je takový malý trolling, jmenuje se AVX, AVX2 a AVX512. Při ne-AVX zátěži dosahují oba procesory maximálních frekvencí, nicméně při využití všech jader a AVX2 dojde k podtaktování na přibližně 3,84GHz aby se procesory udržely v 150W power limitu. Pokud využijeme AVX512 instrukce, procesory se podtaktují až na 3,45GHz.

Procesory pasují do soketu LGA3647 a jedná se o poměrně drahé kousky křemíku, oficiální cena Intelu je $2925, což se mi za osmijádra jeví jako příliš mnoho. Nicméně cena je reálná, na českém trhu tyto procesory seženete za nějakých sto tisíc Kč za kus, přičemž samotné procesory činí polovinu pořizovací ceny celé pracovní stanice. Proti tomu je jeden nový 32C/64T AMD ThreadRipper 3970X extrémně levný se svou cenovkou asi 55 000 Kč. A velmi pravděpodobně bude i výkonnější, ale o tom jindy.

Xeony Gold 6244 mají k dispozici celkem 48 PCIe Gen3 linek(myšleno, jedno CPU poskytuje 48 linek, ne dva procesory dohromady), podporují technologie jako Intel vPro, ME, Deep Learning Boost, AVX512 a tak podobně. TDP je u jednoho Xeonu Gold 6244 uváděno kulatou hodnotou 150 Wattů, což není málo, navíc máme rovnou dva takové procesory.

Testovací konfigurace dále měla celkem 128GB Reg ECC RAM, konkrétně osm 16GB 2933 MT/s modulů s poměrně smutným časováním CL 21-21-21-47, ale to je běžné u serverových pamětí. Co je trochu zvláštní je fakt, že jsou osazeny pouze čtyři moduly na jeden procesor a máme tak pouze čtyřkanálové zapojení paměti, tyto procesory ale podporují šestikanálové zapojení, celkem by tak mohlo být osazeno alespoň oněch 192GB RAM a všechny kanály pro lepší výkon. Další potenciální nabíhačka mohou být dva procesory samotné a to kvůli NUMA, nicméně máme pouze dva NUMA nody, první a druhá generace AMD ThreadRipper procesorů tímto problémem trpí více, protože některé modely mají dokonce rovnou čtyři NUMA nody a čtyři dvoukanálové řadiče, vzájemná komunikace přes IF pak přidává latence a snižuje výkon.

Jako grafické karty zde slouží dvě HP NVIDIA Quadro RTX 5000 s 16GB VRAM a obě karty jsou spojené NVLink můstkem, nicméně jsou těsně nalepené na sebe, karta více nahoře je tak trochu přidušena. RTX 5000 je víceméně konfiguračně stejná karta jako GeForce RTX 2080 SUPER, má stejných 3072 CUDA jader, 256-bit sběrnici. Liší se hlavně TDP (Quadro má namísto 250W nižších 230W), velikost paměti a také vychytávky relevantní pro profi segment, tedy některé softwarově zamčené funkce, které normálně s GeForce nefungují, nebo fungují hůře, zde fungují správně. Neposledně máme různé certifikace, podporu ECC a NVLink. Obě dvě grafické karty jsou připojeny šestnácti PCIe Gen3 linkami na CPU0. CPU1 tak musí k těmto kartám přistupovat skrze UPI do CPU0, ale nemělo by se jednat o nějaký zásadní problém.

Co se týče úložiště, pracovní stanice má poměrně mnoho možností, testovací konfigurace měla k dispozici jedno Samsung SM961 512GB PCIe NVMe SSD, osobně bych čekal alespoň dvě v RAID1 nebo čtyři v RAID10. Nicméně pro testování to naprosto stačí. HP zde používá systém přídavných karet, jedná se vlastně o malé PCB s dvěma M.2 sloty, chladičem a připojení je řešeno skrze standardní PCIe x8 Gen3 konektor. Do stanice je možné umístit dvě takové karty do horní části stanice, SSDčka jsou tak ofukována a toto řešení se mi celkem líbí.

Pokud nestačí čtyři PCIe NVMe disky, je samozřejmě možné přidat PCIe kartu, nebo použít šuplíky na 3,5“ disky, na ty nejsou zapotřebí nástroje, stačí prostě šuplík vyjmout, disk do něj nacvaknout a nasunout zpět do stanice. Najdeme zde celkem čtyři pozice pro 3,5“ SATA disky, SATA kabely jsou připraveny již od výrobce. Na desce je k dispozici celkem deset SATA portů, od výrobce byly zapojeny čtyři pozice pro 3,5“ HDD a také jeden pro DVD mechaniku. Zbývá tedy pět volných SATA portů, ale nejsem si jist, kam bych další disky umístil, dva by bylo možné umístit do 5,25“ pozic.

Také mě zajímalo, jaký zdroj stanice používá, HP totiž přiložilo k mému překvapení C19 napájecí kabel, což může znamenat odběr až jak 16A v 230V síti, standardně se používají i u serverů C13, které poskytují až 10A při 230V. Zadní část počítače, kde je i zdroj nese také konektory základní desky. Najdeme zde zapínací tlačítko, jeden sériový port, dva PS/2 porty, dva gigabitové ethernety připojené na Intel X722 síťovou kartu(druhý port je připojen na Intel I219-LM síťový kontrolér), která podporuje i vzdálený management za pomoci Intel AMT technologie, šest USB 3.0 5Gb/s konektorů a dva audio konektor, pouze Line-In a Line-Out, mikrofon chybí, resp. Třetí 3,5mm jack je umístěn v přední masce počítače, jedná se však o combo-jack.

Za základní deskou bydlí napájecí zdroj, ten lze velmi pohodlně vyndat jako samostatný modul, což je skvělé v případě, že selže a potřebujeme ho velmi rychle nahradit, tento úkon navíc zvládne i netechnicky zdatný uživatel a není zapotřebí žádné přepojování interních komponent. Zdroj je velmi atypický, konektivita se zbytkem počítače je zajištěna skrze ISA konektor, který je zde použit na napájecí větve, kabeláž uvnitř počítače je pak fixně předpřipravena a nejsem si jist, zda je možné nějak snadno připojit extra PCIe kabely, nebo je zapotřebí použít rozdvojek.

Zdroj samotný vyrábí Delta Electronics a umí pracovat v rozpětí 100 až 240V při frekvenci 50 až 60 Hz, což je poměrně standardní rozsah. Co je poněkud nestandardní je množství 12V větví, máme zde rovnou patnáct 12V 18A větví, přičemž na zdroji je maximální výkon uveden jako 1700 W, což znamená, že všechny větve nelze zatížit naplno, jelikož odběr ze zásuvky by přesahoval nějakých 3240 Wattů. Zdroj má dále jednu 5VSB 15A větev, žádné 3,3V větve, předpokládám tedy, že 3,3V se vyrábí konverzí z 12V na základní desce.

Ze zvědavosti jsem nahlédl i do útrob zdroje, vnitřní uspořádání na mě trochu působí, jako náhodně naházené komponenty, hlavně ventilátory, ale důležité je, aby takový zdroj fungoval dlouhodobě spolehlivě. Zdroj lze také šroubkem zamknout, což znemožní jeho standardní vyjmutí, je na to připraven kovový zobáček, který šroubem můžeme zafixovat. Případná výměna zdroje je pak výrazně komplikovanější.

Neposledně můžete shlédnout několik dalších fotografií stanice, které se mi nevešly mezi odstavce, povětšinou se jedná o různé záběry, desky, použitých ventilátorů a tak podobně.

Testování výkonu jsem nakonec prováděl dvojím způsobem, se zapnutým a vypnutým Hyper Threadingem, ten je sám o sobě kontroverzní z bezpečnostních důvodů, ale v některých aplikacích může mít i negativní vliv na výkon. Čas na další režimy jsem bohužel nenašel a jediné rozumně výkonné CPU, které jsem měl po ruce do srovnání byl AMD Ryzen 9 3900X, otázka je, zda dvě osmijádra porazí dvanáct jader.

Toto je tedy v kostce zatím vše, samozřejmě konfigurace se mohou poměrně hodně lišit, jelikož se připravují na přesné požadavky zákazníka. V další kapitole se podíváme v rychlosti na software a BIOS.