Společnost Lenovo provedla menší aktualizaci oblíbených herních notebooků Legion a to sice přidáním vyšší řady Pro, která se liší hlavně displeji s dnes bohužel méně častým poměrem stran 16:10. Jakožto uživatele ThinkPadu W500(spíš už ve sbírce, aktivně ho moc nepoužívám, C2D P9700 je dnes pomalý procesor) s 16:10 1920x1200 panelem mně taková zpráva samozřejmě rozveselila. Legiony Pro mají většinou panel s rozlišením 2560x1600, podporují FreeSync/G-Sync, až 165 Hz obnovovací frekvenci a k tomu nabídnou slušné barvy a jas až 500 nitů. Původně jsem chtěl na recenzi Legion 5 s Radeonem RX 6600M(tento rok jsou grafy v recenzích hodně zelené (: ), ale ten nebyl k dispozici a tak jsem omrknul dražší model s RTX 3070 a přídomkem Pro.

Testovaný model má v sobě "běžnější" osmijádrový procesor AMD Ryzen 7 5800H a prodává se za 46 989 Kč s DPH.

Dnes testovaný model má v sobě následující hardware:

• AMD Ryzen 7 5800H – 3,2GHz, Turbo až 4,4GHz, 16MB L3, 54W TDP, 7nm, 8C/16T
• 2x16GB RAM DDR4-3200 CL-22-22-22-52 1T
• AMD Radeon RX Vega 8 Mobile
• NVIDIA GeForce RTX 3070 Mobile 8GB 140W
• 16“ CSOT T3 MNG007DA1-1, 2560x1600 IPS 165Hz, 500 nitů
• Samsung PM981 1TB PCIe M.2 2280 NVMe Gen3 x4
• Intel AX200 WiFi 6 (802.11ax + Bluetooth 5.1)
• 4 cell 80Wh baterie
• 300W adaptér
• Windows 10 Home v20H2

Notebook mi dorazil ve svém standardním prodejním balení, uvnitř černé kartonové krabice najdeme samotný notebook, menší krabici s napájecím adaptérem a zjednodušený manuál.

Napájecí adaptér je překvapivě masivní, dodá až 300 Wattů a používá standardní Lenovácký hranatý napájecí konektor(mají ho starší ThinkPady od dob Haswellu a také dokovací stanice). Osobně jsem očekával spíše 230W adaptér, ale ten by nestačil při maximální zátěži, dobíjení baterie a při osazení všech USB portů najednou. Některé konfigurace Lenovo údajně dodává s 235W adaptérem.

Notebook samotný nabízí kovové provedení v rozměrech 356 x 260 x 26 milimetrů, hmotnost dosahuje rozumných 2,54kg. Podobně jako starší Legiony, i tento model má displej posunutý lehce vpředu a nemá podivné panty, které displej vyklápí za notebook, většina portů je totiž v zadní části.

Horní víko displeje je hliníkové a najdeme zde podsvícené logo Legion, které svítí pouze pokud svítí i samotný displej.

Portová výbava se podobá opět starším Legionům i když jsou zde menší změny. Na levé straně notebooku najdeme jeden výfuk chlazení, USB-C port nabízející 10Gb/s USB konektivitu a DisplayPort 1.4. Vedle USB-C sedí ještě tradiční 3,5mm audio combo jack.

Na pravé straně notebooku najdeme jeden USB-A 10Gb/s port a vypínač 720p webkamery.

Zbytek portů najdeme v zadní části, je zde napájecí hranatý Lenovácký konektor, celkem tři USB-A 5Gb/s porty, USB-C 10Gb/s s podporou Power Delivery a DisplayPortu 1.4, HDMI 2.1, RJ45 poskytující gigabitový ethernet a tím portová výbava končí. Musím pochválit přítomnost čtyř USB-A portů a k tomu dvou USB-C, kde oba nabízí DisplayPort a jeden dokonce i napájení, na hraní to nejspíše nebude, jelikož PD má 100W limit, ale na nějakou práci bez dGPU by to mělo být dostatečné. Chybí jen čtečka SD karet.

Tentokráte se mi nepovedlo notebook otevřít, zní to asi poněkud lamersky, ale po odšroubování všech šroubků se mi nepovedlo oddělit spodní víko notebooku, použil jsem samozřejmě klasické plastové "trsátko" co používám vždy, ale spodní kryt nechtěl pryč. Zneužil jsem tedy fotografii z redakce notebookcheck.net, jelikož jim se spodní víko oddělat podařilo. Uvnitř notebooku najdeme 80Wh baterii ve spodní části, dva M.2 sloty pro SSD na obou stranách notebooku, relativně masivní chlazení a dva DDR4 SODIMM moduly pod plechovým krytem veprostřed notebooku. Notebook tedy nemohu pochválit z hlediska snadné výměny komponent, jelikož se mi nepovedlo demontovat spodní kryt, ale možná jsem jen moc velký lempl, nebo jsem měl nějakou slabší chvilku. Pozitivní je, že máme dva SODIMM sloty a dva M.2 sloty pro SSD.

Po otevření víka displeje notebooku na nás vybafne látkový kryt klávesnice. Samotná klávesnice má poměrně rozumné rozložení, což je v dnešní době malý zázrak, trochu to kazí numerický blok, který zmenšuje některé klávesy a celou klávesnici tlačí vlevo. Na 17,3" stroji by taková klávesnice fungovala lépe, ale co se dá dělat.

Touchpad je klasicky masivní a celoklikací, včetně podpory gest. Klávesnice má k dispozici čtyři přesety podsvícení, přičemž tři jsou nějaké vtipné RGB variace blikající duhy, zatímco statické osvětlení je zde v modré barvě, další možnosti pak najdeme v Lenovo Vantage.

Nad klávesnicí najdeme napájecí tlačítko s LEDkou signalizující napájecí profil, za pomoci klávesové zkratky můžeme přepínat mezi třemi profily, Auto, Silent a Peformance. Od výrobce je nastaven preset Auto s bílou LEDkou. Performance režim rozsvítí LEDku červeně a Silent režim modře. Tyto profily mají primárně vliv na výkon procesoru, v automatickém režimu má osmijádrový Ryzen 7 5800H napájecí limit 54 Wattů. V tomto režimu všech osm jader tiká na frekvenci 3550MHz. V Performance režimu se napájecí limit navýší na 80 Wattů, což je na můj vkus příliš mnoho, teplota procesoru vyskočí na 93-97°C, frekvence všech jader se pohybuje okolo 3,9GHz. V Silent režimu se dlouhodobý napájecí limit procesoru sníží na 25 Wattů, občasně vyskočí na 35W, ale většinu času drží 25W, všech osm jader tiká na frekvenci 2650 MHz.

Pro lepší představu, jak se liší výkon v těchto režimech přikládám graf z desetiminutového testu v benchmarku Cinebench R23. Jak můžeme vidět, Performance režim nabídne lehce vyšší výkon oproti Auto, ale myslím si, že vysoké teploty a extra hluk za to nestojí. Zajímavý je výkon v 25W režimu, víceméně totožný s 65W Ryzenem 7 2700, což je desktopový procesor.

Kousek nad napájecím tlačítkem najdeme dva mikrofony, poněkud nezvykle nejsou vedle webkamery, ale pod displejem. Nad displejem je usazená standardní 720p USB 2.0 webkamera.

Displej samotný je naprosto parádní, nabízí úžasný poměr stran 16:10 s rozlišením 2560x1600 pixelů, ale nejedná se o nějaký levný panel, tento kousek podporuje i FreeSync/G-Sync a obnovovací frekvence se vyšplhá až na 165 Hz, což není vůbec špatné. Výborný je i jas displeje, Lenovo udává až 500 nitů, přičemž některé zahraniční redakce naměřily až 555 nitů. Jedná se o IPS panel CSOT T3 MNG007DA1-1, údajně zvládá barevné pokrytí sRGB 100%. Subjektivně mi displej přišel jako naprosto úžasný, ale osobně bych preferoval spíš 17,3" provedení, 100% škálování bylo lehce na hraně, ale bylo to použitelné. Doufám, že se objeví více notebooků s 16:10 panely a to i v business sféře a nezůstane to výsadou hi-endových herních notebooků, byť dnešní kousek je cenově velmi, velmi zajímavý.

Doufám, že některé čtenáře potěším i kapitolou, kde porovnávám výkon v 2560x1600 a 2560x1440 rozlišení, jelikož více notebooků má právě častější 16:9 2560x1440 panel a vyšší rozlišení nějaký ten dopad na výkon má. Notebooky, které nemají MUX čip testují s externím monitorem připojeným do dGPU pro co nejvyšší výkon, přičemž interní displej vypínám.

Notebook máme v kostce za sebou a tak se věnuji několika komponentám. Co se týče SSD, testovaný kus měl osazen Samsung PM981 1TB PCIe M.2 2280 NVMe Gen3 x4, k čemuž nemám žádné výtky, jedná se o výborné PCIe Gen3 SSD. Všechny testy jsem pak prováděl s defaultním napájecím režimem Auto, jelikož je to režim ve kterém notebook použije většina uživatelů. Dále jsem využil MUX čip, který byl od výrobce nastaven na dGPU, integrovaná Vega RX 8 v procesoru je tak vypnutá a používá se pouze GeForce RTX 3070. To má za následek špatnou výdrž při provozu na baterie a vyšší spotřebu, na druhou stranu tím získáme maximální grafický výkon, neboť obraz z dGPU putuje přímo do displeje a ne přes PCIe do iGPU a z něj do displeje. V některých případech s NVIDIA Optimus řešením přijdeme klidně o 20% výkonu. MUX čip je tedy další velká výhoda této řady notebooků. Humorné bylo, že po přepnutí na kombinaci iGPU a dGPU jsem zjistil, že systém neměl ovladače pro AMD iGPU, jakoby s iGPU Lenovo vůbec nepočítalo.

Software

Na notebooku najdeme kromě obligátních Office 365 a McAffee(bohužel slevu 75% jsem nevyužil :( ) i nějaké užitečné utility, například Lenovo Vantage, kde můžeme měnit některá specifická systémová nastavení či aktualizovat firmware a ovladače. Dále zde najdeme i utilitku X-Rite, ve které můžeme měnit barevné profily displeje.

X-Rite

BIOS

Zběžně jsem nahlédl do BIOSu notebooku(nebo UEFI, ale ze zvyku píšu BIOS i když je to vlastně UEFI hezkých pár let), úvodní obrazovka je graficky zpracovaná tak, aby nevypadala jako klasický BIOS. Můžeme zde přepnout z režimu pouze dGPU na režim využívající i iGPU. Zajímavá je i volba přetaktování grafické karty, což je něco co jsem raději nezkoušel. Můžeme se i přepnout do klasického zobrazení, kde můžeme měnit více nastavení.