Seznámení s hardwarem

Počítač, v němž se procesor nachází, je typickým produktem koloběhu domácího upgradování z přelomu století. Nevím, zda je to tím, že jsem se tehdy ještě sám aktivmě této mánie účastnil (286→486→K6→K6-2→K7 během čtyř let), nebo je to objektivní realita, ale mám pocit, že nikdy potom se už věci neděly tak rychle.

Tou dobou spolu AMD s Intel svádělo co do výkonu a technologií vyrovnaný boj, stále tu ještě bylo konkurenceschopné PowerPC, v pracovních stanicích existovaly svébytné architektury a všichni se tak nějak mnohem více snažili, aby si naše peníze zasloužili. Chvíl byl vepředu ten, chvíli onen a těžil z toho zákazník. Pak jednoho dne zválcoval Intel svým Core na dlouhé roky vše ostatní a drobný pocitový návrat k nějakému souboji je patrný až v posledních několika letech, leč i ten se (pravda, k mému velkému potěšení) pomalu zvrhává v triumf druhé strany.

Parametry jsou:

• Základní deska Biostar M7MKA v 1.0
• Čipset AMD-751 + AMD-756
• CPU AMD K7 Athlon, 500 MHz
• 128 MB PC100 SDRAM (2x 64MB modul)
• nVidia Vanta, 16 MB VRAM
• Seagate Medalist 4321, 4.3 GB
• 52x CDROM
• Ethernet Micronet, RTL8139D

Tenkrát se prostě upgradovalo hned, jak se našetřily nějaké peníze, pěkně po částech. Tak se snadno mohlo stát, že se v jedné bedně objevily komponenty hned několika generací a nejinak tomu bylo i tady.

Jak jsem dohledal v poznámkách z roku 2008, kdy stroj dosloužil původnímu majiteli, procesor a deska byly koupeny nové někdy na počátku roku 2000, vše ostatní zůstalo z původního počítače: paměť, disk, PCI grafika S3, stará, snad osmirychlostní CD mechanika a zvukovka SB AWE32 do ISA slotu. Vše zůstalo i v původní bedně, tehdy ještě měly ATX desky vzadu konektory na stejných místech, takže díry na ně mohly být vylisovány přímo v plechu skříně.

Paměťový modul byl brzy pořízen druhý, CD mechanika po roce z důvodu nefunkčnosti vyměněna za novou a na grafiku se dostalo až po dvou letech, když ta stará nezvládala rozlišení nového monitoru v rozumné barevné hloubce - i tak to nebyla žádná hitparáda. AWE32 nejen, že nebylo vyměněno nikdy, ale ještě na přelomu let 2007/2008 kvůli němu byla sháněna deska s ISA slotem a Athlon jsem dostal bez něj.

Důvodem finálního odložení počítače z majitelova obýváku na moji půdu byla nestabilita způsobená způsobená nafouklými elektrolyty a následně i smrt zdroje - obojí vítané záminka k posunu do světa báječných vícejádrových procesorů od Intelu.

Po připojení nového zdroje a nabootování na disku obsažených Windows XP jsem v roce 2009 rychle zjistil, že jak se CPU trochu rozjede do zátěže, tak je do pár minut po legraci, udělal jsem tedy si pár screenů a na počítač se následně celou dekádu prášilo. Za těch více než deset let se sám sice neopravil, ale já jsem zjistil, za kterou stranu se drží páječka a pustil se letos během dlouhých pandemických večerů do výměny.

Nakonec stačilo vyhodit jen ty dva, které se z válce transformovaly na kouli, což byla otázka několika (desítek) minut práce - prohřát cín na základní desce tak aby s roztavil skrze všechny vrstvy není až tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Na zbylých kondenzátorech jsem naštěstí nenašel nic viditelně závadného a následné hodiny používání bez nejmenšího hardwarového zaškobrtnutí tomuto zjištění daly zapravdu. Pojďme tedy počítač zapnout a něco nabootovat…