Moderní systém

Použití moderního systému je tak trochu problém. Tedy vlastně není, pokud si vhodmě definujeme pojmy „moderní“ a „použití“. Procesor je totiž sice prvním příslušníkem z řad AMD splňujícím definici pojmu i686 a i686 ještě i dnes podporuje řada mainstreamových linuxových distribucí, problémem však je absence SSE. To Intel v téže době už na svých produktech měl a velké množství knihoven s ním roky a roky počítá - obrazně i reálně řečeno. Sáhl jsem tedy po svém oblíbeném Slackware, které je v 32bitové verzi překládáno primárně pro i586 a jeho necelé čtyři roky starou verzi po doplnění RAM na maximálních 768 MB nainstaloval.

Systém sám a velká většina zkoušených programů běžely dobře, pokud bych zůstal jen u terminálových aplikací a případně lehkého GUI s více okny terminálu, pak bych se nebál říct že dokonce svižně. Problémy nastaly při pokusu o aktualizaci. Například v systému po čisté instalaci obsažený Firefox 45.2ESR (červen 2016) se mi podařilo dostat na 52.9ESR (červen 2018) a dál ne - SSE je vyžadováno i přímo u binárek od Mozilly a na rekompilaci přímo na Athlonu trpím (zatím) příliš nízkou úrovní šílenství. I tak je to mnohem novější prohlížeč, než jaký dostanete do dobových Windows 98 SE.

Novější Firefox sice nefunguje, má ale alespoň dost slušnosti se na Athlonu vůbec nespustit a rovnou s „Illegal instruction“ spadnout. To takový GIMP 2.8 se spustí, funguje, uděláte v něm vše, co potřebujete a když chcete svoji práci uložit, prostě bez upozornění zmizí a přestane existovat. Na vině je komponenta zajišťující kompresi do PNG, ve které má použití SIMD instrukcí zásadní pozitivní dopad na rychlost, ale autoři by mohli nějak pád jedné jediné části umět ošetřit. A já bych se konečně mohl naučit si vše nejdříve ukládat do interního formátu XCF, který takovým problémem netrpí

Naštěstí jsou v systému i jiné nástroje, takže obligátní screenshot bylo čím pořídit. Na obrázku zobrazený web DIIT se v prohlížeči Seamonkey (2016) vcelku bezproblémově načetl a netrvalo mu to od zmáčknutí Enteru po opadnutí CPU loadu za 100 na 6-7 % ani minutu a půl. Asi bych takto nechtěl brouzdat webě denně, ale pokud by mě náhlá jaderná válka v počítačovém doupěti zasypala, dalo by se to až do vydýchání všeho kyslíku přežít.

Více benchmarkování

V běžícím Linuxu by byla škoda neotestovat výkon procesoru. I když vím, že Geekbench není experty příliš uznávaný, protože kvůli své multiplatformnosti (verze 2, kterou roky používám existovala pro z86, x86_64, PowerPC, UltraSPARC a ARM, ze systémů podporuje Windows, Mac OS X, Linux, Solaris, Android a iOS) pravděpodobně neždímá z procesorů úplné maximum, jistý srovnávací ukazatel to je a lepší pro srovnání odlišných platforem stejně neexistuje.Základní hodnota 1000 bodů byla autory stanovena jako výkon PowerMacu G5 s jedním procesorem taktovaným na 1.6 GHz, jelikož to ne každému něco řekne, přihazuju i výsledky dalších, asi známějších procesorů. A aby to bylo fér, jde vždy jen o single-thread testy, navíc pouze o výběr - na Athlonu totiž Geekbench2 stejně jako GIMP padne na floating-point testech ve chvíli, kdy chce použít nepřítomné SSE.

Athlon sice vychází z tabulky jako nejpomalejší, nicméně testované Pentium III je už o čtvrt roku novější 180nm Coppermine, který byl reakcí na Athlon a řešil ty oblasti, v nichž starší 250nm jádro Katmai za Athlonem výrazně zaostávalo. Ani tady však Athlon (250nm) není výrazně pozadu, někde dokonce vítězí.

Závěrem

I když jsem se, jak už jsem poznamenal v úvodní kapitole, rozhodl slotový Athlon poslat do světa, protože prostě a jednoduše nemůžu sbírat všechno, je to pěkný kus hardware. V době uvedení na trh jsem byl zhruba dvě generace pozadu a než jsem našetřil potřebný peníz na kompletní nový počítač (jak K6, tak K6-2 jsem měl v AT bedně), tak už slotové procesory nebyly v módě a já pořídil Thunderbirda do Socketu A.

Sloťák si pamatuju zejména z nadšených ohlasů v papírovém IT tisku, který čas od času někdo rozhodil po našem gymnaziálním labu. Je nesporné, že právě díky jeho kvalitám a tržnímu úspěchu se AMD z pozice nejdříve „záložního zdroje procesorů“ (8088, 8086, 80286), přes dodavatele procesorů pro sockety, které Intel už opustil (386, 486) a procesorů dostatečně rychlých za rozumnou cenu (K5, K6,...) propracoval na neoddiskutovatelného svébytného konkurenta v top třídě. Ne vždy se mu to tak podařilo držet i dále, teď zase zažívá renesanci a já jsem rád, že jsem si mohl procesor, kterým nejslavnější éra Advanced Micro Devices začala. Pravda, nemuselo mi to trvat deset let.

PS: Záměrně jsem nikde neodkázal na aukci, v níž Athlon prodávám, aby to nevypadalo, že to celé píšu kvůli reklamě. Jelikož z minulých článků vím, že tu lidé zajímající se o starý hardware jsou, jen úplně na závěr upozorním, že v hodinu zveřejnění článku ještě zbývají ještě dva dny do jejího konce a stále máte šanci :)