Podle mě jsou LS-120 disketovky přeci jen atraktivnějším kouskem hardwaru než spíše raritní 2,88megové disketovky. Pokud nevíte proč, pak jste zřejmě s takovou mechanikou nikdy nepřišli do styku, neměli jste tu čest s ní pracovat a především při práci poslouchat její neortodoxní zvukový projev. O kapacitu ani tak nešlo, stejně je lidi většinou používali s klasickými 1,44MB disketami.

Ke zvuku klasické disketovky má však tahle hodně daleko. Stručně by se to dalo popsat tak, že klasická disketovka drnčí, případně jen cvaká, zatímco tahle prostě skřípe (skoro jako by do ní někdo nasypal písek) a ač to tak nevypadá, je to u ní normální. Čím je to dáno, přesně nevím, ale mám tezi.

V klasické disketovce posun hlavy zajišťuje krokovací motůrek, zatímco v LS-120 mechanice se hlava pohybuje na stejné bázi jako v reproduktoru membrána (princip pohybu je v podstatě stejný jako u dnešních pevných disků, v angličtině se používá termín „voice coil motor“, český ekvivalent neznám, nejbližší, co mě napadá, je lineární pohon, ale nejspíš to není úplně přesné).

Vymontované hlavy s „voice coil“ pohonem
(„vzhůru nohama“ - elektronika vpravo je od optiky, která je za normálních okolností pod spodní hlavou)

Protože mechanika skřípe na každé stopě jinak, nepochází její zvuk z motůrku, který točí disketou, ale právě z tohoto „voice coil“ pohonu, který má co dělat, aby se udržel na „ideální stopě“ klasické diskety. Se 120MB mechanikou to skřípání není zdaleka takové.

Porovnání disketových mechanik - 2,88MB a LS-120

Výhodou LS-120 mechaniky z dnešního pohledu je samozřejmě kromě kapacity, která vyžaduje speciální diskety, její rozhraní. Mechanika se připojuje na paralelní ATA, což znamená, že máte-li vhodnou redukci (a já ji mám ;), můžete z ní relativně snadno udělat USB disketovku, kterou připojíte do každého moderního počítače bez floppy či PATA řadiče. Je tedy možné ji použít třeba pro instalaci speciálních ovladačů pro úložiště při instalaci Windows XP ;-).

Přijde mi nicméně trošku škoda, že LS-120 mechanika není kompatibilní s 2,88MB disketami. Je to zvláštní, udělala se tady nějaká mechanika pro 120MB diskety a při pracích na zachování zpětné kompatibility se na 2,88MB diskety úplně zapomnělo (možná to byl záměr, asi se při řešení zpětné kompatibility hledělo na nejrozšířenější typ disket a mechanika se zbytečně neprodražovala použitím hlav pro kolmý záznam).

Smutné ovšem je, že tato mechanika není kompatibilní ani s dalšími méně běžnými formáty jako 1,68MB, 1,72MB či DMF od Microsoftu. Sice se to s některými programy tváří, jako že to jede (aspoň trošku), ale mechanika v takovém případě přečte něco jiného, než uložila, zkrátka poškozuje data. Nepoužívat. Umí prostě jen standardní formáty 720KB DD a 1,44MB HD, nic jiného. U této mechaniky prostě pravidla obejít nelze, jako je tomu u klasických mechanik na floppy řadiči. Dokonce i na více než 80 stop můžete zapomenout.

Samozřejmě vedle dvou klasických zmíněných formátů umí mechanika ještě vlastní 120MB diskety, které jsou ovšem speciální a v běžných mechanikách nepoužitelné. Tedy strčit do nich jdou, ale nejde s nimi pracovat. Aby se nestalo, že ji běžná mechanika přeformátuje, mají „write-protect“ díru natvrdo otevřenou (takže se v klasických mechanikách jeví jako zamčené) a „write-protect“ šoupátko na druhé straně (tam, kde se u běžných disket dírou rozlišuje, zda je to disketa typu DD, nebo HD). Jinak jsou konstrukčně hodně podobné, akorát mají jiný tvar posuvného krytu okénka s přístupem k médiu, jiný tvar štítku a hrany mají zpravidla více zaoblené (všechno toto na funkci nemá vliv). A pochopitelně obsahují jiný typ média (to má naopak na funkci vliv kruciální a nejde jen o schopnost pojmout víc dat).

Samotné médium uvnitř LS-120 diskety je velice zvláštní. LS-120 je tzv. „floptical“ technologie. Zápis i čtení dat probíhá klasickou magnetickou cestou, ale protože je potřeba více dbát na přesnost, obsahuje disk na spodní straně velmi jemnou stroboskopickou mřížku (a na vnějším okraji po obvodu nějaké značky, pravděpodobně identifikaci diskety). Vrchní strana nic takového pochopitelně nemá (povrch má skoro stejný jako běžná disketa, jen většinou o poznání lesklejší).

Povrch spodní strany LS-120 diskety (SuperDisk)

Mřížka má jediný význam: odráží se od ní laser a ten ví přesně, „kolik uhodilo“, neboli o jak velký úhel se disketa otočila.

Motor, který disketou otáčí, je totiž stejně nepřesný jako u klasické disketovky (dokonce při práci mechaniky můžete slyšet, že otáčení disku není zcela konstantní, ale takové „vlnivé“). Laser je součástí spodní hlavy mechaniky, která se tak liší od hlavy v běžné disketovce velmi významně.

Spodní hlava LS-120 mechaniky

Hlava, jak už napověděly nákresy a potvrzuje její fotografie, je ve skutečnosti dvojitá. Ta tenčí je pro LS-120 disketu a ta tlustší pro klasickou 1,44MB (či 720KB) disketu.

LS-120 - spodní hlava s laserem

Mezi oběma cívečkami spodní hlavy je mezera, kudy prosvítá laser (mělo by jít o neviditelný infračervený laser jako u CD mechanik, foťák ho samozřejmě vidí). Horní hlava laser nemá (vzorek, který laser sleduje, je jen na spodní straně diskety).

Hlavy LS-120 mechaniky - detail

Hlavy klasické 1,44MB disketovky - detail

Poměrně zajímavá je jedna věc. Jistě jste si všimli, že má-li mechanika hlavy vystavené na nějaké stopě, jejich fyzické umístění se na obou stranách diskety trochu liší, nejsou přímo naproti sobě. Ačkoli se to na první pohled nezdá, v LS-120 mechanice je tato pozice ještě o trošku jinačí než v klasické mechanice, takže zatímco klasická mechanika při změně strany na téže stopě nemusí hlavami vůbec pohnout, LS-120 mechanika to udělat musí (bavíme se o práci s klasickou 1,44MB disketou). Naběhá se tedy o něco víc a především pro ni nemusí platit stejné pravidlo interleavingu jako pro klasickou disketovku, kde se při snaze naformátovat disketu se správným interleavingem pro změnu strany dává menší číslo než pro změnu stopy.

Spodek mechaniky připomíná všechno možné, jen ne disketovou mechaniku. Je zde tištěný spoj opravdu bohatý na spoje a hafo malinkých doplňujících součástek, těch klíčových součástek tu zase tolik není. Především je to centrální všeřídící čip čtvercového tvaru a kdesi poblíž něj i obdélníkový, což není nic jiného než 2Mbitová (256KiB) flash paměť pro firmware. Ano, tyhle mechaniky se dají přeflashovat. V tomto případě oba čipy pocházejí od Fujitsu, mechanika jako taková od Mitsubishi Electric. Tohle jmenovitě je model MF357G-2111MAL, ovšem již nefunkční (zlobí moc, takže ji považuji za nefunkční). Mezi ty funkční, které doma mám, počítám modely Panasonic LKM-F433-1. Mechanická konstrukce je však téměř totožná.

Vyloženou libůstkou je elektronické vysunování diskety, které lze ovládat i softwarově. Operační systém však ne vždy volbu vysunutí diskety zpřístupní, např. pokud je mechanika jako B:, často volba Vysunout po kliknutí pravým tlačítkem myši na ikonu mechaniky zcela chybí. Nicméně tlačítko skutečně mačká mikrospínač a ten uvádí v chod motůrek, který disketu vysune.

Nejzajímavější na celém mechanizmu vysunování je „zpětná kompatibilita“. Disketu lze totiž vysunout i nouzově, když mechanika není napájena, přičemž ten mechanizmus je prakticky stejný jako u klasické diskety. Pod plastovým dílem, který hraje roli výsuvného tlačítka, je stejný mechanizmus, jaký je v klasické disketovce a snad by na něj šel nasadit i ten plastový díl z takové mechaniky. Standardně je to ale řešeno tak, že tlačítko má díru na vložení nějaké pevné sponky a máčknutím se provede totéž jako u staré disketovky. Ostatně ten motůrek, který disketu vysunuje „elektronickou cestou“, hýbe úplně stejným dílem, jakým se hýbe při nouzovém vysunutí.

Práci klasické disketovky a LS-120, především pak zvukový projev obou mechanik, si můžete vychutnat na videu. Obě mechaniky dostaly stejný úkol: nabootovat z jedné diskety. Můžete si všimnout, že v místech, kde dochází k sekvenčnímu čtení, klasická disketovka jede prostě po krocích, zatímco LS-120 jakoby přeskakuje tam a zpět. Můžete si všimnout, že posuv hlavy je u LS-120 o něco svižnější. A především si můžete poslechnout, jak si „eles stodvacítka vrže do kroku“.