41 souborů, 1,2 MB

Protože na práci s disketami mnoho benchmarků není, nasimuloval jsem si něco sám. Co se tak dá s disketou nejvíc dělat? Kopírovat soubory z pevného disku nebo zpět z disku na disketu. Takže jsem vzal první instalační disketu MS-DOSu 6.22 (1,2 MB v 41 různě velkých souborech, vše v kořeni diskety, žádné složky) a zkoušel jsem ji za různých situací kopírovat tam i zpět a měřit, jak dlouho to trvá. Těch různých situací bylo poměrně dost, takže se na to podíváme jednotlivě.

MS-DOS 6.22

Nejprve bude dobré vysvětlit, s čím máme tu čest. Jednotka A: je jasná, je to klasická disketovka na disketovém řadiči (Floppy Disk Controller), pochopitelně obsluhovaná BIOSem. Mechanika B: je LS-120, kde jiná než 1,44MB disketa nefunguje (funguje, ale 720KB jsme z testů úplně vynechali). Obsluhovaná je BIOSem. Mechanika D: je též LS-120, ale obsluhovaná dodaným ATAPI ovladačem, tedy mimo BIOS, což znamená, že umí i 120MB diskety. To je ta poslední varianta v grafu, první tři pracují s klasickou 1,44MB disketou.

Vše je kopírováno ve Volkov Commanderu, který kopíruje tím stylem, že ze zdrojového umístění nahraje do paměti co největší část kopírovaného souboru a pak až zapisuje. Když se soubor vejde celý, tak ho nejdřív celý přečte a pak zapíše. Když se celý nevejde, dělá to po částech. Využívá k tomu jen základní paměť (volné místo pod 640 KiB) a kopíruje takto po souborech (není to tak, že by načetl víc souborů a pak je zapisoval, i kdyby se mu do paměti vešly, vždy to dělá po jednom).

Jak je na první pohled zřetelně vidět, rychlost práce se 120MB disketou je oproti 1,44MB výrazně jinde. Co je ovšem podstatně více zajímavé, je rozdíl v práci jednotlivých mechanik s 1,44MB disketou. Klasická disketovka má značně lepší rychlost zápisu než LS-120 v jakémkoli režimu, ovšem LS-120 má i při řízení přes BIOS lepší rychlost čtení, která se ještě zlepší při řízení ATAPI ovladačem.

Windows Millennium Edition

Ve Windows Me odpadá režim řízení disketových mechanik BIOSem, pročež nemá smysl vás mást písmenky mechanik, varianty se nám zúžily na tři. Do hry vstupuje také nějaké to „kešování“. Kopírováno opět ve Volkov Commanderu.

Jako zázrakem se nám oproti DOSu zlepšila rychlost čtení a také rychlost zápisu běžné disketové mechaniky (kdo by to byl čekal, když je BIOS poslán na odpočinek ;). O trošku se ovšem zrychlila i práce s LS-120 mechanikou, takže ačkoli to mohlo vypadat, že ve WinMe klasická disketovka ve čtení trumfne LS-120 mechaniku, nestalo se tak. To bude pravděpodobně tím kešováním.

Windows XP

Možná to bude nečestné a nesportovní testovat Windows XP na takové staré plečce (Pentium MMX 233 MHz ;), ale vězte, že jak klasická disketovka, tak LS-120 mechanika jsou dost pomalé na to, aby byly nejslabším článkem celého testovacího řetězce. Jestli bychom na moderní sestavě dosáhli o sekundu lepších výsledků, tak by to bylo hodně.

Ve Windows XP jsem nicméně opustil Volkova (protože coby k DOSovému programu se k němu Windows XP chovají až příliš nadřazeně, v zásadě je provoz DOSových programů pod Windows XP v porovnání s Windows Me už spíše emulován, prostě to není ono). Kopírování tedy probíhalo normálně v průzkumníku (můžu říci, že jsem to několikrát porovnával a bylo to rychlejší než ve Volkovovi).

Jak vidno, síla XPček je přeci jen v něčem jiném než v práci s disketou. Všiml jsem si toho už dříve, nejrychleji (z Windows) pracovaly s disketami DOSové systémy Windows typu Win95/98/Me. Od Windows 2000 výše jako by se to zase vrátilo do „DOSových kolejí“. Je to sice o fous lepší než v DOSu, ale opravdu ne o moc.

O to zajímavější je rozdíl ve čtení klasické 1,44MB diskety v LS-120 mechanice. U 120MB diskety už to tak slavné není, došlo v podstatě ke zpomalení na polovinu oproti WinMe. Spíše mám podezření, že tam došlo k nějakému zaškobrtnutí. Zápis jako kdyby XPčka od Millennií okopírovaly.

1 soubor, 1 457 664 bajtů

Druhý provedený test lehce vydrbal s nutností často něco řešit ve FAT tabulce, protože se jednalo o soubor přes celou klasickou 1,44MB disketu. Na 120MB disketě pochopitelně takový soubor zabral zlomek místa, proto jsem ještě pro zajímavost vyzkoušel dva scénáře, které vycházejí z faktu, že na vnějším okraji by měla být rychlost zápisu větší (protože je tam víc sektorů), zatímco na vnitřním nižší. V prvním scénáři se kopírovalo na prázdnou disketu (předpoklad byl, že se začne zapisovat od začátku, tedy vnějšího okraje), druhý scénář spočíval v zapisování na skoro plnou 120MB disketu, takže se zapisovalo hodně blízko u středu.

MS-DOS 6.22

Tady je krásně vidět, že zatímco klasická disketovka má v zásadě čtení i zápis stejně rychlý, u LS-120 mechaniky je v tom krutě velký rozdíl. Rychlost zápisu je oproti čtení v podstatě třetinová. Proč?

Když se podívám na to, jak se mechaniky při práci chovají, pak klasická disketovka s krokovacím motůrkem nic neřeší. Co krok, to prd… tedy vlastně co krok, to stopa a není na tom co řešit, mechanika je konstruována tak, že každý krok krokovacího motůrku pohne hlavami právě o jednu stopu a když se jí na tom něco nezdá, provede se rekalibrace vůči optickému snímači a zkusí se stopa nastavit znovu. Jednoduché jak žebřík do kurníku.

Naproti tomu LS-120 mechanika krokovací motůrek nemá, protože její kroky by pro 120MB disketu byly na takový mechanismus příliš jemné. LS-120, jak již bylo řečeno, hýbe hlavami „voice coil“ pohonem (cívky kolem tyčových magnetů, posuv hlav se tak reguluje množstvím šťávy v cívkách). Těžko říci, jestli je tak složité naprogramovat přesný krok, ale z chování mechaniky to spíš vypadá, že mechanika ty stopy na disketě fyzicky hledá, protože hlava při vystavení na patřičnou stopu nejprve jakoby „zaostřuje“, tedy několikrát upřesní svou pozici, než si je jista, že sleduje stopu ideálně. Pak ji teprve zapíše. Se čtením se nejspíš, co se přesnosti týče, tolik neobtěžuje, protože čtení je o poznání svižnější.

Každopádně to celé komplikuje fakt, že stopy na obou stranách nejsou pro (asi fyzicky menší) hlavy LS-120 mechaniky tak akorát naproti sobě, aby se nemuselo hlavou při pouhé změně strany ani hnout. Mechanika s hlavami při změně strany prostě hýbe, takže při sekvenčním čtení obou stran všech 80 stop po jedné musí ve skutečnosti udělat kroků 160. V případě zápisu se tak musí mechanika 160krát zaměřit na to, zda zapisuje na správnou stopu. A to ji možná dost výrazně zdržuje.

Windows Millennium Edition

V Millenniích došlo v podstatě ke kosmetickému vylepšení, takže se pojďme podívat, jak (a zda) se to obrátí k horšímu v XPčkách.

Windows XP

Tady došlo překvapivě na zlepšení. Je vidět, že když se musí často do FATky, hraje způsob kešování rozhodující roli. A XPčka kešování disket už nějak moc neřeší. Ale s disketami pracují ještě o ždibec svižněji než Millennia.

Pojďme se pro zajímavost podívat, jak to vlastně vypadá v praxi: