O funkci Windows To Go jsem toho na Deep in IT už něco málo napsal, protože tuto funkci považuji za killer feature Windows 8. Bohužel – a musím říci, že mě to u Microsoftu ani trošku nepřekvapuje – tuto killer fíčuru „zabíjí“ skutečnost, že je určena pouze pro enterprise segment. Normální smrtelník tak má možnost buďto každých několik měsíců udělat novou zkušební Windows To Go instalaci, nebo používat systém nelegálně po vypršení zkušební doby či „nějak“ aktivovat.

Windows To Go - výběr bitové kopie Windows 8

Přitom myšlenka to není nijak nová, Live distribuce Linuxu umožňují přenosné fungování už léta, ale uživatelé Windows doposud neměli oficiální možnost si něco takového užít. Když už to někdo rozchodil, šlo obvykle o nějaké to hackování předinstalačního prostředí Windows, nebo bylo potřeba instalačku brutálním způsobem upravit a podobně, ale Windows To Go – to je plnohodnotná instalace na přenosném USB disku se vším, co očekáváte od systému nainstalovaného lokálně: plná podpora všech dostupných zařízení, žádné virtualizované prostředí, prostě luxus plnohodnotného a nijak neořezaného systému. A na rozdíl od Live distribucí Linuxu, které jsem kdy vyzkoušel (pravda, moc jich nebylo, ale nějaký obrázek jsem si udělal), se ovladače na každém novém počítači, kam flešku s Windows To Go píchnete, nainstalují opravdu krutálně brutě rychle a systém je připraven během chviličky, která nezřídka bývá kratší než boot na dosavadních pevně nainstalovaných systémech Windows na řadě počítačů.

Windows Store není dostupný v pracovních prostorech Windows To Go

Pravda, jistá omezení to má, ale lze je obejít, nebo se bez nich lze obejit. Patří sem použití Windows Store, skrze které si instalujete Metro-aplikace, a potom je to samozřejmě uspávání na disk a další specifické drobnosti, které od přenosné instalace nelze dost dobře očekávat.

Bohužel má Windows To Go i omezení plynoucí z toho, jak až hyper-korektně v Microsoftu občas přemýšlejí. Patří sem zejména fakt, že oficiálně nelze provozovat Windows To Go na jakémkoli výměnném USB flash disku. Úložiště se musí tvářit jako pevný, nikoli výměnný disk, neboť na výměnném disku nelze provádět některé operace, které jsou k bezproblémovému fungování Windows nezbytné (chce se mi říci „uměle nezbytné“). Toto omezení lze z velké části obejít tím, že Windows To Go nainstalujete do souboru virtuálního pevného disku, takže už se pak jen při spouštění budete setkávat s výzvou o nastavení stránkovacího souboru, pokud systém nenajde ve spuštěném počítači fyzický pevný disk, kam by si mohl uswapnout (systém bohužel neumí swapovat na výměnný nebo virtuální pevný disk, protože Microsoft).

Ačkoli je tedy funkce Windows To Go „zprasená“ těmito dvěma základními omezeními (nazvěme je „license“ a „legacy“), což znemožňuje její využití běžným smrtelníkem, považuji ji skutečně ve světě Windows za převratnou (aneb „to tady ještě nebylo“).