Během své pouti k Windows 7 samozřejmě Microsoft šlápl párkrát vedle. Dovolte nám se u pár těchto šlápnutí zastavit.

Xenix

Nikdy jste neslyšeli o Xenixu? Pak vězte, že Microsoft měl v minulosti daleko širší záběr a mimo jiné vyvíjel a prodával Xenix. Tato jeho implementace Unixu nebyla běžně dostupná, firma ji dodávala jako OEM svým partnerům, jenž ji poté roubovali do svých sestav a produktů.

Unix byl původně zrozen v Bellových laboratořích AT&T a jako takový si jej firmy musely licencovat. Historie věcí kolem licencí na Unix a systémů od toho osvobozených (BSD) je složitější, pokud vás to zajímá více, progooglete si osobu jménem "Dr. Marshall Kirk McKusick", což je jeden z předních vývojářů FreeBSD, který je u Unixu od jeho počátků a o historii BSD, tedy i Unixu ví opravdu hodně.

Microsoft si Unix licencoval u AT&T již v roce 1979. V tom roce AT&T oznámilo ceny za unixové licence takto: pro vzdělávací instituce vzrostla cena za licenci z 1000 na 7500 dolarů, pro komerční subjekty z 5000 na 40000 dolarů za plnou komerční open source licenci (pro 1 CPU). Tato komercionalizace Unixu vytvořila prostor pro obchodní příležitosti třetích firem, kterou se Microsoft rozhodl toho roku využít.

V téže době byla založena společnost SCO, na niž Microsoft vývoj Xenixu outsourcoval. V této době existovaly tři hlavní větve Unixu: Unix System přímo z Bellových laboratoří, Berkeley Standard Distribution z kalifornské univerzity v Berkeley a Xenix od Microsoftu/SCO. První asi netřeba komentovat, jedná se o prapůvodní Unix, druhý jmenovaný se posléze jistou posloupností úkonů (viz. Dr. McKusick) přetransformoval v otevřený projekt, z něhož tu dnes máme FreeBSD, OpenBSD, NetBSD a další a jako poslední pak firmy měly možnost nakupovat Xenix.

Původně šlo (Xenix 3.0) o port Unixu na Intel 8086 procesor, později ve verzi 5.0 přidali v SCO další rozšíření a nakonec získali roku 1983 vlastní práva k Unixovému zdrojovému kódu. Xenix měl v té době (počátek 80. let) nejširší instalovanou základnu ze všech Unixů.

Microsoft si v té době pořizuje 25% akcií SCO výměnou za práva na Xenix, což mu dává kontrolní podíl v SCO. Zatímco SCO obstarává vývoj, Microsoft zajišťuje marketing. ("Microcomputer Operating System of the Future!"). Zdálo se, že Unix, tedy přesněji Xenix má našlápnuto opravdu skvěle.

Jenže to tak jen vypadá, vraťme se do roku 1981, kdy IBM uvedla PC s operačním systémem DOS. Po té si připomeňme počátek roku 1984, kdy Apple uvedl Macintosh - oba tyto kroky vedly k úpadku Xenixu, pochopitelně i s tím, že Microsoft získal od IBM další lukrativní kšeft: vývoj OS/2. Každopádně perlička: tehdy se také prodával MS Word pro Unix, což je v podstatě i současná strategie, pokud budeme ochotni považovat Mac OS X za svého způsobu Unixový OS.

Dalo by se říci, že Windows NT jsou jakýmsi morálním následníkem Xenixu v produktové linii Windows. Příznivci konspiračních teorií by jistě mohli dodat, že když měl Microsoft k dispozici zdrojový kód Unixu, je prakticky nemožné, aby se některé z myšlenek nepromítly do Windows. Ale to dnes ponecháme bez komentáře.

Windows ME

Dalším poměrně hodně známým krokem vedle, tentokráte opět z kategorie Windows, byl operační systém Windows Me neboli Windows Millennium Edition. Ten vyšel v září roku 2000, tedy v časové linii až po Windows 2000 a byl jednak následníkem Windows 98 SE a zároveň definitivní tečkou za operačními systémy Windows, jejichž „podvozkem“ byl DOS.

Windows Me měl být k Windows 2000 tím, čím jsou Windows XP Home k Windows XP Professional: mělo jít o operační systém cílený na domácí uživatele. Vzhled Windows Me tedy vycházel z Windows 2000, ale protože bylo potřeba zachovat co nejvíce kompatibility především s hrami, šlo o systém postavený na stejných základech jako Windows 95. A ačkoli nebylo možné uživatelsky po startu spustit „jen systém MS-DOS“, realita byla taková, že pod Windows Me skutečně DOS běžel (DOS použitý ve Windows Me naleznete i ve Windows XP, to když si necháte v průzkumníku udělat pomocí formátování systémovou disketu). Naproti tomu systém Windows 2000 byl postavený na architektuře NT, ale protože s ním Microsoft mířil na profesionální uživatele, nevěnoval příliš pozornosti tomu, aby na něm fungovaly korektně hry. A tak i přes skutečnost, že jich na Windows 2000 běželo celkem hodně (v porovnání s jeho předchůdcem Windows NT 4.0), přeci jen byl systém Windows 98 SE na hraní her v té době jasnou volbou (sami si možná vzpomenete na problémy s mnohými hrami při snaze rozběhat je pod Windows 2000).

Ve Windows Me se poprvé objevila funkce „Obnovení systému“, kterou naopak neměly „dvoutisícovky“ (Microsoft ji nejspíše do Windows 2000 nestihl dodělat). Objevil se zde také Windows Movie Maker a další vlastnosti spíše „backportované“ z Windows 2000, jako třeba TCP/IP stack, s nímž souvisela podpora síťování přes FireWire, NDIS 5.0 (rozhraní pro síťový ovladač) a další drobnosti. Co to však bylo platné, když tento „sprsk“ byl v konečném důsledku poměrně hodně nestabilní (výjimkou nebylo ani, když systém položila instalace aplikací přímo od Microsoftu). Nemožnost spouštět aplikace v reálném režimu MS-DOSu byla už jen třešničkou na poměrně zkaženém dortu, který mohl být klidně považován za nejlepší DOS-based systém Windows. Nadšenci rádi používali Windows Me jako zdroj součástí, které si přidávali do Windows 98 SE, sami možná víte, jak brutální je rozdíl, když defragmentujete disk původním defragmentátorem z Windows 98 SE a jaký fofr nastane, když použijete defrag.exe z Windows Me. Příznivci Sound Blasterů 16 a jejich přímých následníků (AWE 32 a AWE 64) si možná vzpomenou, že ve Windows Me už byl pro tuto zvukovou WDM ovladač umožňující mimo jiné hrát více aplikacím současně, i tento ovladač šel použít ve Windows 98 SE.

A tak by se dalo pokračovat, ale nemá to smysl: nejlepším DOS-based systémem zůstaly Windows 98 SE a Windows Me skončily v propadlišti dějin. Podporu Microsoft ukončil oficiálně sice až v roce 2006 (základní fáze podpory skončila už v roce 2003, ale jejich reálná použitelnost skončila ještě dříve. Přitom není bez zajímavosti, že Microsoft chtěl původně ukončit podporu Windows 98 už v lednu 2004, nakonec ale díky popularitě Windows 98 došlo na ukončení podpory ve stejný den jako Windows Me. Díru mezi verzí Windows „na doma“ (Windows 98 SE) a „profi“ Windows (Windows 2000 Professional) vyplnila až verze Windows XP Home Edition, která přišla na trh už v roce 2001.