Windows Vista

Systém Windows Vista by sice měl být kapitolou sám o sobě, ale nebudeme to přehánět. S velkým zpožděním a pompézním uvedením byl nakonec uživateli odsouzen k paběrkování na úrovni několika jednotek procent (o desítkách, a to ještě jen o dvou, se dalo hovořit zhruba rok od jara do jara 2009 až 2010, špičku zaznamenal tento systém loni na podzim, kdy se jeho podíl vyšplhal někam pod čtvrtinu a kdy byl také uveden jeho nástupce, Windows 7, od té doby podíl Windows Vista postupně klesá). I tak se dá říci, že systém Windows Vista nebyl tím, čím byl systém Windows Me. Zatímco Windows Me přinesl coby novinku prakticky jen „obnovení systému“ a pár dalších bezvýznamných drobností, s Windows Vista přišlo především DirectX 10, grafikou akcelerované uživatelské rozhraní Windows Aero a skrze funkci UAC snaha přesvědčit zejména vývojáře, aby nedělali aplikace tak, že bude potřeba pro každou maličkost oprávnění administrátora. Microsoft si vzal uživatele jako rukojmí a faktem bylo, že uživatelům se to nelíbilo. Museli totiž kvůli kdejaké prkotině neustále potvrzovat, že to opravdu chtějí udělat. Tuto funkci velmi trefně parafrázuje jedna z reklam typu „Mac vs. PC“:

K neoblíbenosti přispěl také fakt, že už lidé zapomněli, o kolik narůstá nová verze Windows oproti předchozí, ostatně Windows XP se ještě prodávaly na CD, Windows Vista už na DVD. V neposlední řadě došlo také na neopomenutelný skok v hardwarových nárocích. Zkrátka systém Windows Vista přijal trh obecně velmi špatně a po světě se hodně ozývali lidé, že Windows Vista nechtějí, a že „zlaté Windows XP“. To jsou všechno věci, které byly omlety stokrát, pojďme na skutečně zajímavé novinky ve Windows Vista. A vůbec … pojďme na ně rovnou v souvislosti s Windows 7, protože oba systémy jsou si hodně podobné, jen ten druhý je narozdíl od prvního už dospělý…

Windows 7

Systém Windows 7 přišel spíše jako spása z nebes a vysvobození z nutnosti používat Windows Vista (skutečně můžeme hovořit o „nutnosti“, protože pokud někdo skutečně potřebuje pracovat na Windows, Microsoft by jej k přechodu donutil snadno odříznutím podpory pro Windows XP). Windows 7 je přesto o něco více, než byl Service Pack 2 pro Windows XP. Windows 7 v první řadě snižuje „otravnost“ funkce „Řízení uživatelských účtů“ (UAC) na nezbytné minimum a celkově je práce s ním o poznání svižnější (sám Microsoft se k Windows 7 vyjádřil ve smyslu, že jde o první systém Windows, který má reálně menší nároky na běh než jeho předchůdce).

Nyní pojďme obecně na novinky, které přinesly jak Windows Vista, tak Windows 7, neboť třeba DirectX 11, které přišlo s Windows 7, jde i na Windows Vista skrze tzv. „Platform Update“ (ovšem spolu s DirectX 10 už nejde zpětně na starší systémy). S DirectX 10 a 11 též souvisí nový Windows Display Driver Model (WDDM), podpora unifikovaných shaderů (Shader Model 4.0), geometry shaderů a dalších věcí, nicméně DirectX 10 mělo být především jakýmsi „vysvobozením“ pro vývojáře, neboť stanovovalo, co musí grafika umět a jak to bude vypadat. Naproti tomu u starších verzí DirectX se mohl výrobce grafiky rozhodnout, které funkce bude a které nebude jeho produkt podporovat, takže v tom byl docela guláš (nejhledě na to, že na každé grafice mohl výsledek vypadat i značně jinak). K DirectX 10 přišlo později ještě i DirectX 10.1 vyžadující na straně hardwaru podporou shader modelu 4.1, 32bitové FP filtrování a podporu 4× anti-aliasingu.

DirectX 11 nakladlo na výrobce hardwaru další nároky a přineslo několik nových pojmů. Patři mezi ně tesselace (ačkoli to není pojem úplně nový, ale až s DirectX 11 dostává určitý význam), multithreading (grafiku může zaměstnávat svými požadavky více procesorových jader) a především Compute Shaders neboli DirectCompute rozhraní, které umožňuje grafiku zaměstnat i úlohami neurčenými pro zobrazování, ale spíše pro počítání.

Jednou z velmi zajímavých funkcí Windows Vista i Windows 7 je také DXVA 2.0, tedy druhá generace DirectX video akcelerace poskytující skrze grafiku účinnou výpomoc při dekódování videa. DXVA1 je sice známo už od Windows 2000 a dostalo se zpětně i do Windows 98, ale s DXVA 2.0 to teprve začíná být zajímavé. Umožňuje například akcelerovat grafikou i tzv. „grabování videa“, ale především používá k akceleraci tzv. „Enhanced Video Renderer“ (EVR), který se sám o sobě chová jako mixer a zvládá až 16 streamů současně, navíc pak svůj výsledek předává Desktop Window Manageru starajícímu se o výslednou podobu zobrazení, video tak může být akcelerovaně přehráváno třeba i ve 3D náhledu nebo rozmazáno průhlednými okraji oken a podobně.

Specialita Windows 7 je i značně předělaný panel úloh a nové Aero funkce umožňující dávat snadno aplikace na stranu, maximalizovat nebo jen roztahovat na plnou výšku. Příznivci 3D efektů v Linuxu sice tvrdí, že je to slabý odvar toho, co se dá v Linuxu potkat, faktem ale je, že Microsoft nedělá tyto efekty samoúčelně, ale coby užitečné funkce usnadňující uživateli orientaci při práci se systémem.

Jak Windows Vista, tak Windows 7 jsou protkány též řadou různých ochran, neboť bez nich by např. zábavní průmysl nedovolil takový systém vydat (možná si řeknete, že zábavní průmysl nemá co mluvit do toho, jak se bude systém Windows chovat, no realita je taková, že zábavní průmysl má dost velkou moc na to, aby do toho mluvit mohl). A tak v rámci maximálně paranoidních scénářů proudí data z chráněných médií na obrazovku i přes PCI Express patřičně šifrovaná, aby toto vše „padlo za vlast“ prostým obejitím dešifrování obsahu nalezením patřičného klíče, který odemyká vrátka ke všem chráněným Blu-ray médiím. Začíná na 09 F9 a znají ho všichni (protože jej zná Google).

Pokud se chcete o ochranách zavedených ve Windows Vista dočíst více, stačí kliknout.