Rok 2021 je pro mně, alespoň profesně ve znamení AMD64 serverů, interní obměny starého železa, dodávky k zákazníkům a tak podobně. Občas se naskytne příležitost nějaký takový server otestovat, jako u několika nedávných Supermicro a HPE kousků. V tento moment se můžete těšit na sérii tří článků, kdy jsem otestoval starší DELLovské servery s Intel procesory různých generací. Servery jsou perfektně funkční a věřím, že budou ještě několik let sloužit, jejich role se však zásadně mění.

DELL PowerEdge R620 patří do lehce vyšší řady DELLovských serverů, oproti nižším R4xx řadám nabídne více slotů na paměti, PCIe karty a tak podobně. Tento model šel na trh v roce 2012 s 32nm procesory Intel Sandy Bridge-E, postavené na 32nm procesu. Server má Intel C600 chipset(podobný Intel X79 chipsetu, primárně poskytuje USB konektivitu a SATA porty) dva Intel LGA2011 sockety a celkem 24 slotů pro DDR3 Registered ECC paměti. Do serveru můžeme osadit až 768GB RAM, za předpokladu, že seženeme 32GB DDR3 Registered ECC paměti.

Server představím v rychlosti, jelikož se jedná o již nevyráběný model a cílem je spíše HW otestovat, než vyloženě orecenzovat. Dnes testovaný server byl zakoupen začátkem roku 2014, nějakou dobu před vydáním novějšího PowerEdge R630 s Haswell-E procesory a DDR4 RAM. Server tedy nemá starší Sandy Bridge-E procesory, ale trochu novější 22nm Ivy Bridge-E.

Server zabere v racku 1U pozici. V přední části serveru najdeme celkem osm slotů na 2,5" SATA/SAS disky, přičemž je zde osazeno šest 2,5" DELL 600GB SAS 10 000 RPM disků, které jsou nakonfigurovány v RAID10. Disky jsou v hot-swap rámečcích, poněkud iritující je fakt, že DELL do neosazených pozic dodá plastové záslepky, ty nelze použít jako rámeček pro disk, musí se tak pořídit společně s disky, nebo někde sehnat použité z druhé ruky. V levé horní části předku můžeme vidět logo DELL, zapínací tlačítko, UID tlačítko, dva USB-A 2.0 porty, SD kartu s iDRAC vFlash, ovládačí tlačítka a stavový displej. Nechybí zde notebooková DVD mechanika, 15-pin D-Sub(druhý je v zadní části serveru, oba dva vástupy obsluhuje grafická karta Matrox G200e) a plastový štítek se servisním číslem serveru.

V zadní části serveru vidíme poměrně standardní výbavu, server má dva hot-swap 750W zdroje s 80PLUS Platinum certifikací. Přímo na desce najdeme další dva USB-A 2.0 porty, VGA konektor, sériový port, UID LEDku, ethernet připojený do DELL iDRAC BMC a nechybí čtyři gigabitové porty, které žijí na síťové daughter kartě, mimo quad-port síťové karty je možné osadit i SFP+ daughter karty.

Tento kus má k dispozici celkem tři PCIe x16 low-profile sloty pro přídavné PCIe karty, přičemž při použití Sandy Bridge-E procesorů dojde ke zpomalení na PCIe druhé generace. Do jednoho slotu jsem osadil grafickou kartu AMD FirePro W4100 2GB. Za PCIe sloty najdeme další daughter kartu, jedná se o diskový RAID řadič DELL PERC H710, má i vlastní baterii a je připojen do SAS backplane v přední části serveru.

Server má v přední části celkem sedm ventilátorů velikost 40x40x56 mm, jedná se o dva spřažené ventilátory do jednoho, výrobcem ventilátorů je společnost Sunon. Ventilátory lze snadno vyměnit bez nutnosti použít nějaké nářadí.

V prostřední části desky jsou dva LGA2011 sockety pro procesory. V serveru jsou osazena dvě osmijádra s HT, konkrétně se jedná o Xeony E5-2650 v2. Procesory mají základní takt 2,6GHz a jednojádrový Turbo boost až 3,4GHz, přičemž všech osm jader tiká na frekvenci 3,1GHz. L3 cache má slušných 20 Megabajtů a každý procesor má TDP 95 Wattů, což je hodnota, kterou CPU dodržují, není zde žádný trolling ve formě 250W PL2. Procesory disponují čtyřkanálovým paměťovým řadičem podporující až 1866 MT/s DDR3 paměti. Server byl provozován s plně obsazenými sloty, celkem 384GB RAM ve formě 24x 16GB DDR3-1866 Registered ECC RAM. Procesory podporují až 3DPC, nicméně problém je v tom, že čím více slotů osadíme, tím víc se paměti zpomalí, takto plně osazená konfigurace sníží propustnost pamětí na 1333 MT/s.

Abych nebyl nařčen z nějakého ubližování Intel procesorům, rozhodl jsem se upravit konfiguraci pamětí a to tak, že jsem odebral 256GB RAM. Každý procesor má tak k dispozici 4x 16GB DDR3-1866 RAM, celkem máme 128GB RAM s propustností 1866 MT/s. Na screenshotech níže můžeme vidět rozdíl v propustnosti RAM při plném a částečném obsazení. V 1866 MT/s režimu server podává lepší výkon.

Další změna konfigurace se týká nastavení napájení v BIOSu serveru, od DELLu zde byl nastaven režim preferující lepší poměr výkon na Watt, procesory tak většinu stavu sedí na frekvenci 1200 MHz a v případné zátěži Turbují velmi neochotně a až po několika sekundách konzistentní zátěže. Režim napájení jsem přepnul na "Max Performance", což má za následek zvýšení spotřeby, oba dva procesory udržují frekvenci 3,1GHz na všech jádrech i v idle. Nevýhodou je pak ztráta jednojádrového boostu, ale to u serveru typicky moc nevadí a drtivá většina testů využije více jak jedno procesorové jádro. Další testované DELLovské servery budou testovány velmi podobně.

Původně jsem měl v plánu na server nainstalovat Windows Server 2012 R2 Datacenter(s tímto OS byl server zakoupen), ale narazil jsem na podivný problém, kdy nebylo možné lokální disky zformátovat. Nakonec pomohlo demontovat PCIe kartu s dvěma SD kartami(karta zrcadlí obě SD karty, jedná se o bootovací zařízení pro VMware ESXi), ale nakonec jsem nainstaloval Windows Server 2016 Standard v Evaluation režimu. Na testy v Linuxu jsem využil externí NVMe SSD s Ubuntu 20.10

Nyní se nabízí otázka, dokáží dva 95W Ivy Bridge-E Xeony porazit jeden 120W AMD EPYC 7282? To se dozvíte v dalších kapitolách.