My jsme se opět rozhodli recenzi pojmout na jednu stranu netradičně, na druhou stranu hodně prakticky. Samozřejmě vám ukážeme pár výkonnostních testů a grafů, ale to hlavní, co nás bude zajímat, bylo řečeno na konci úvodu: budeme sledovat, zda jde skutečně za 2,5 tisíce Kč zrychlit systém přidáním poměrně malého (20GB) SSD. To byl také hlavní důvod, proč Intel takový produkt uvedl. Je samozřejmě možné SSD použít jako primární disk, ale troufáme si říci, že vám bude na 20 GB poměrně brzy těsno, protože vám z nich instalace Windows 7 sebere zatraceně velkou část.

 

SSD, se kterým máme tu čest, nese označení Intel SSD 311, nebo také „Larson Creek“ (což je jeho krycí jméno, oproti běžným zvyklostem uvedené i na samotném produktu) a každopádně má kapacitu 20 GB. Na samotném SSD je uvedeno modelové označení SSDSA2VP020G2, avšak na krabičce je uvedeno (a pod tím také najdete tento SSD v obchodech) SSDSA2VP020G201. Na tomto místě se sluší připomenout, že Intel vydal koncem května informaci o změně balení, Intel od 24. června dodává tyto SSD v antistatickém obalu a s pytlíkem nejedlých vlhkost pohlcujících „antiperel“ ;-) (obrázek níže ukazuje jiný SSD, ale mělo by to tak být se všemi, 20GB Larson Creek nevyjímaje). My jsme na testy dostali vzorek bez antistatického obalu a hlavně už někým testovaný. Uvádíme to proto, že se to projevilo na výkonu, ale o tom až později.

 
SSD Intel v antistatickém obalu s vysoušečem

SSD je tradičního „2,5” formátu“ s výškou 9 mm. Černý rámeček, který je součástí produktu, zde zřejmě hraje pouze roli „vyplňovače“ klasické výšky 2,5” disku na 9 mm.

  

Následující video bychom nazvali „advanced unboxing“ videem. Nejenže si SSD vybalíme, ale také rozebereme.

Ve videu již bylo vše podstatné řečeno, ale pro ty, co si jej nepustili (ať už nechtěli, nebo nemohli), to zopakujeme znovu a podrobněji.

SSD nese pouze pět NAND flash SLC čipů 29F32G08CAND2 vyráběných 34nm procesem, jejich tvůrcem je pochopitelně Intel (který na flash čipech již hezkou řádku let spolupracuje s firmou Micron ve společném podniku IM Flash Technologies). Každý čip má kapacitu 32 Gbitů neboli 4 GB, dohromady tedy 20 GB. Žádné „extra náhradní“ místo zde není.

 

Máme tu také Intel řadič PC29AS21BA0, který je použit i u dalších SSD Intel, zde je ovšem podstatně méně čipů. Menší počet čipů (osazena je jen čtvrtina z možných) také znamená menší počet průchozích kanálů, takže od SSD nečekejte takové rychlosti jako od plně osazených kousků. Výbavu doplňuje čip ISSI IS42S16160D-7TLI, což je úplně obyčejná SDR SDRAM paměť od společnosti Integrated Silicon Solution, Inc. (odtud zkratka ISSI), má kapacitu 32 MB, přístupovou dobu 7 ns a na SDRAM kapánek netradiční rychlost 143 MHz. I když zas tak úplně obyčejná není, jde o „industrial“ variantu schopnou provozu při teplotách od −40 do +85 ℃.

Ještě tu máme jeden relativně důležitý čip: malinkého SPI broučka pro firmware. Kvůli zakápnutí modrou kapkou to není čitelné, ale jde o 25P40VP (přesněji M25P40VP) od STMicroelectronics, což je 4Mbitová (512kB) Low Voltage „flashka“ s 25MHz rozhraním SPI (Serial Peripheral Interface).

Samozřejmě SSD obsahuje ještě řadu dalších „podpůrných“ (reálně však nezbytných) součástek, ale to už pro nás není až tak důležité. Důležité je to, že zde nevidíme jednu vychytávku, kterou jsme viděli „nedávno“ u SSD Kingston SSDNow V+100 128GB, totiž nějakou teplo přenášející vrstvu z čipů na obal celého SSD. Čipy se tak budou „péct ve vlastní šťávě“, u Intel SSD je navíc poměrně běžné, že neukazují svou vnitřní teplotu. Rovnou prozradíme, že je to i případ tohoto SSD. Můžeme jen předpokládat, že v Intelu vědí, co dělají, tedy že SSD nepotřebuje svou vnitřní teplotu vůbec řešit, protože „prostě funguje“. Specifikační tabulka níže napovídá, že střední doba mezi poruchami byla „nastavena“ na celkem slušnou hodnotu 1,2 miliónu hodin.

Sluší se dodat ještě jedno specifikum: Intel ve svém datasheetu k tomuto SSD říká, že pokud denně celý SSD přepíšete (tedy pošlete na něj 20 GB dat), vydrží 5 let (to odpovídá zápisu 36,5 TB dat, což bychom při udávané specifikované rychlosti zápisu 105 MB/s zvládli kontinuálně za 4 dny a kousek, protože by se ale nejspíše SSD při takovéto intenzivní zátěži zpomaloval, trvalo by to o něco déle, ale myslíme si, že je možné teoreticky odvařit SSD během dvou týdnů – to samozřejmě ani omylem neodpovídá běžnému scénáři použití, to si prostě jen tak teoretizujeme (také vás, stejně jako nás, napadlo obětovat těch 2,5 tisíce korun a vyzkoušet to? ;-).