Nejprve trocha pojmů. Ivy Bridge je krycí jméno procesorů oficiálně označovaných jako „třetí generace rodiny procesorů Intel Core“. Jako hnidopiši do toho trošku rýpneme, protože to číslování generací lze chápat dvojím způsobem. Když se budeme snažit, dojdeme dokonce k 7. generaci. Záleží na tom, co se rozumí pojmem „rodina procesorů Intel Core“, neboť Core nesly v názvu už procesory vyráběné 65nm procesem postavené na mikroarchitektuře Pentium M. Počítejte s námi:

„Sossaman“ neboli „Yonah“ coby serverový LV Xeon. „Yonah“ je první procesor značky Core.

1. Yonah – 65nm, µarch. Pentium M (jádra Banias/Dothan)
   • oficiální značení Core Duo (řady T/L/U2000) a Core Solo (řady T/U1000 – a také další, ale to nás teď netrápí, zajímají nás pouze procesory s „Core“ v názvu)
2. Conroe/Kentsfield (a další deriváty) – 65nm, µarch. Core
   • oficiální značení Core 2 Duo (řady E6000 a E4000) a Core 2 Quad (řada Q6000)
3. Wolfdale/Yorkfield – 45nm, µarch. Core
   • oficiální značení Core 2 Duo (řady E8000 a E7000) a Core 2 Quad (řady Q9000 a Q8000)
4. Lynnfield/Bloomfield – 45nm, µarch. Nehalem
   • oficiální značení Core i7 (řady 900 a 800) a Core i5 (řada 700)
   • nynější oficiální značení rodiny: předchozí generace procesorů Intel Core (Previous Generation Intel Core Processor)
5. Gulftown/Clarkdale – CPU 32nm, GPU 45nm, µarch. Nehalem/Westmere
   • oficiální značení Core i7 (řada 900 – Gulftown) a Core i5/Core i3 (řady 600 a 500 – Clarkdale)
   • nynější oficiální značení rodiny: předchozí generace procesorů Intel Core (Previous Generation Intel Core Processor)
6. Sandy Bridge – 32nm µarch. Sandy Bridge
   • oficiální značení Core i7 (řady 2000 a 3900/3800), Core i5 (řady 2000) a Core i3 (řady 2000)
   • nynější oficiální značení rodiny: druhá generace procesorů Intel Core (2nd Generation Intel Core Processor)
7. Ivy Bridge – 22nm µarch. Ivy Bridge Bridge
   • oficiální značení Core i7 (řady 3700) a Core i5/i3 (řady 3000)
   • nynější oficiální značení rodiny: třetí generace procesorů Intel Core (3rd Generation Intel Core Processor)

A jak to tedy myslí Intel? Paradoxně do generací rodin procesorů Core nezahrnuje všechny ty, co byly postavené na mikroarchitektuře Core (a starší):

1. První generace, nyní označována jako „předchozí“ (což samozřejmě nazvat v době, kdy ještě neexistovali nástupci, nešlo)
   • rodina procesorů postavených na mikroarchitektuře Nehalem a její tak trochu hybridní zmenšenině Westmere sestávající z 32nm „core“ části a 45nm „uncore“ (GPU/NB) části (výjimkou je Gulftown, který je šestijádrovým Westmere kompletně na 32nm výrobním procesu a bez grafiky).
2. Druhá generace
   • rodina procesorů postavených na mikroarchitektuře Sandy Bridge, kde celý procesor je z monolitického kousku křemíku s obvody na 32nm výrobním procesu.
3. Třetí generace
   • rodina procesorů postavených na mikroarchitektuře Ivy Bridge, o které bude dnes řeč. Jde svým způsobem jen o zmenšenou verzi Sandy Bridge s tím, že nejvíce práce při vylepšování celé mikroarchitektury odvedli inženýři Intelu jednak ve výrobní části, kdy jsou použity „tri-gate“ tranzistory na novém 22nm procesu, a pak v grafické části, která doznala výkonnostního a specifikačního vylepšení, neboť již podporuje DirectX 11.

Co je tedy Ivy Bridge? Je to trošku více než „die-shrink“ Sandy Bridge. Ve filozofii Intelu postavené na milnících nazývaných „Tick–Tock“ je Tick vždy přechod na nový výrobní proces při zachování mikroarchitektury a Tock je naopak přechod na novou mikroarchitekturu na stávajícím výrobním procesu. Ivy Bridge je tedy technicky Tick, ovšem spolu s vylepšeními, které tato generace procesorů obsahuje, toto stádium někdy Intel nazývá Tick+.

Přes toto všechno a i přesto, že Intel Ivy Bridge přiřkl další číslo generace rodiny procesorů Intel Core, je Ivy Bridge dokonce do určité míry kompatibilní (tedy tentokráte oficiálně kompatibilní) s generací předchozí (Sandy Bridge), a to minimálně v desktopovém spotřebitelském segmentu. Nic na tom nemění ani skutečnost, že Intel pro Ivy Bridge uvedl novou rodinu čipsetů označovanou jako čipsety 7. řady (7-Series, kdycí jméno Panther Point). Jsou s ním totiž kompatibilní i procesory rodiny Sandy Bridge. Z technologického hlediska je nejvýraznější změnou přítomnost USB 3.0 řadiče přímo v čipsetu.

V Ivy Bridge je nejvýraznější „změnou“ přítomnost PCI Express 3.0 řadiče. „Změna“ je v uvozovkách naprosto záměrně, první procesory s PCI Express 3.0 řadičem má totiž Intel už v rodině Sandy Bridge (na 32nm procesu), jmenovitě v platformě se socketem LGA2011. Jde tedy o změnu a novinku v socketu LGA1155, na kterou se výrobci základních desek připravovali už hezky dlouho a marketingové oddělení společnosti Gigabyte si na něm lehce nabilo hubu.

Druhou zásadní změnou je grafika. Procesory rodiny Ivy Bridge, stejně jako procesory rodiny Sandy Bridge, ponesou nejeden model grafiky, na začátek se počítá s Intel HD Graphics 4000 a Intel HD Graphics 2500, přičemž dnes bude řeč o tom prvním nejvýkonnějším. Jak Intel HD Graphics 4000, tak 2500 zvládají DirectX 11. Dodejme, že Intel HD Graphics 2500 ponese 6 Execution Units, stejně jako Intel HD Graphics 2000, zatímco Intel HD Graphics 4000 ponese 16 EUs (Intel HD Graphics 3000 jich má 12).

Domníváme se, že až s Ivy Bridge dojde na low-end segment, kam patří zejména procesory značky Celeron (pokud se v Ivy Bridge verzi vůbec objeví, ale máme náznak, že ano), dočkáme se dalšího očesání této grafiky.

Každopádně jak procesory Sandy Bridge, tak Ivy Bridge můžeme považovat za totéž, čemu AMD říká „Fusion APU“ (tedy teď už jen APU neboli Accelerated Processing Unit). Zkrátka a dobře jde o procesory s integrovanou grafikou (i když u AMD můžeme o nejnižší řadě Zacate/Ontario hovořit spíše jako o grafice s integrovaným procesorem ;-).

Další změny jsou už spíše kosmetické, jde o nové instrukce např. pro převody z 16bit. floating point formátů na 32bit. single precision a naopak a z oblasti vyššího zabezpečení nový generátor náhodných čísel či Supervisory Mode Execute Protection (SMEP). Ty, co se zajímají o přetaktování, jistě potěší, že procesory zvládnou v pohodě běh DDR3-1600 pamětí i v situaci, kdy použijí dva moduly na každý paměťový kanál (tedy celkem čtyři DIMMy), a to dokonce i u mobilních variant procesorů.

Přetaktovávače jistě potěší zvýšení kroků pro taktování CPU jader až na 63 po 100MHz krocích (u Sandy Bridge to bylo 59, u Sandy Bridge-E dokonce jen 57) a GPU až na 60 po 50MHz krocích (u Sandy Bridge to bylo 57). To samozřejmě vůbec neznamená, že vám procesor na takovém taktu poběží. Omezení BCLK však zůstávají (laicky řečeno s BCLK moc nepohnete), takže smysluplně taktovat půjde opět jen procesory odemčené (X a K). Logika procesoru by měla zvládnout přetaktování pamětí až na 2,8 GT/s (DDR3-2800) a kromě standardních kroků po 266 MT/s půjde taktovat i jemněji po 200 MT/s (takže budete moci nastavit třeba DDR3-2000, pokud zjistíte, že na DDR3-2133 to není se stabilitou úplně ono).

Co bude naopak zajímat ty, kteří se starají o spotřebu, je jednak samotný 22nm výrobní proces s tri-gate tranzistory a dále např. DDR I/O Power gating pro vypínání částí DDR rozhraní při přechodu do úsporných režimů C3 a hlubších. Zejména pak OEM výrobce typicky notebooků bude jistě zajímat programovatelné TDP.