Před samotným sundáváním heatspreaderu bylo samozřejmě zapotřebí udělat jednu důležitou věc: změřit schopnosti procesoru, dokud je ještě ve stavu, v jakém jej dodal výrobce na trh. Jsem skálopevně přesvědčen o tom, že pak už bych procesor do původního stavu nikdy neuvedl :).

Procesor Intel Pentium 4 560 s aplikovanou CoolLaboratory Liquid Pro

Chladič CoolerMaster Vortex 752 byl tedy přidělán na procesor s tím, že mezi něj a heatspreader byla též aplikována CoolLaborka. Procesor byl zatížen dvěma WinRARy (protože jeden WinRAR nikdy nestačí) a bylo provedeno měření teplot pomocí HWiNFO32. Sledovali jsme několik věcí. Kromě samotné teploty procesoru byly sledovány otáčky větráku (byla nastavena automatika), takt procesoru (v zátěži typicky na 3,9 GHz), vytížení obou vláken (procesor má Hyper-Threading) a bylo též hlídáno, jestli procesor náhodou nethrottluje, tedy zda nedochází na tepelnou ochranu proti přehřátí samovolným vkládáním prázdných cyklů.

Chladič CoolerMaster Vortex 752 s aplikovanou CoolLaboratory Liquid Pro

CoolLaborku osobně aplikuji tak, že na procesor toho dávám trošku víc (kromě rozetření jedné kapičky přidávám na závěr ještě druhou menší, od níž očekávám, že se po přitisknutí chladiče rozlije do míst, kde je potřeba), na chladič roztírám pouze jednu (očekávám, že se to po připlácnutí chladiče prostě spojí, tedy slije). CoolLaborku je potřeba vždy nanášet na obě strany, chladič i procesor, protože je potřeba ji do povrchu vetřít. CoolLaborka má sama o sobě tendenci po povrchu stékat jako kapka vody po kostce másla, takže pokud byste natřeli jen jeden povrch, nespojilo by se to. Když se to vetře do obou povrchů, spojí se to velmi ochotně.

HWiNFO32 byl pro účely našeho měření nastaven tak, že odečítal teploty v 10minutových intervalech. Nakreslený graf tedy pokaždé představuje několik dní kontinuálního měření. Okolní teplota byla nějakých 18 ℃ (± 1 stupeň).

Originální provedení - zátěž na 3,9 GHz

Když si obrázek zvětšíte, zjistíte, že test běžel nějakých 67 hodin, tedy víc jak dva a ¾ dne. Po celou dobu byla teplota víceméně konstantní, na začátku možná lehce nižší, protože tam ještě otáčky větráku mírně kolísaly, později se ustálily. Suma sumárum: při necelých 2000 otáčkách větráku za minutu byla teplota tohoto topítka v 3,9GHz zátěži (OC +8,3 %) přibližně 50 ℃ (± 1 až 2 stupně).

Čistě pro zajímavost: když to srovnám s velkou Vanessou, která je od našeho posledního setkání již po smrti, tak musím opět říci, že Vanessa teda nebyla nic moc. Vanessa točila přes 2 tisíce, teplota při přetaktování na 3,9 GHz šla kamsi k 63 ℃, což je tak tak, aby nedocházelo k throttlování. Pravda, nebyla tam CoolLaborka, ale špetka pasty Noctua NT-H1 (jejíž konkrétní tepelnou vodivost výrobce i přes řadu jiných superlativ nezmiňuje, ale bude to nejspíše řádově v klasické úrovni past šedivek).

S Vanessou nebyla CoolLaboratory Liquid Pro použita z jednoho jednoduchého důvodu: povrch základny tlusté heatroury sice vypadá jako měděný, ale bude to nějaká podivná směska, protože se do toho CoolLaborka vůbec nechtěla nechat vetřít. Skoro bych řekl, že má základnu z nějaké směsi mědi a hliníku, protože mi přišlo, že ji CoolLaborka lehce narušuje, byť ne tak drasticky a ochotně jako čistý hliník. Ale to jen tak na okraj.

Originální provedení - v klidu na 3,6 GHz

Poté byla zátěž ukončena a procesor si sedl na svých nominálních 3,6 GHz (o přetaktování se starala sama deska s tím, že podobně jako technologie EIST dynamicky hýbe s násobičem, deska hýbe se sběrnicí, procesor jako takový EIST nemá, za normálních okolností jede trvale na 3,6 GHz). Klesly samozřejmě otáčky (na nějakých 1500 a něco) a teplota na 34 ℃ (± 1 až 2 stupně).

Pojďme tedy konečně na to sundání heatspreaderu.