K technologii polopropustného zrcátka jsme byli skeptičtí od první chvíle. Její princip je totiž dost hloupý: zrcátko funguje tak, že odkloní významnou část světla, které by jinak dorazilo na snímač, pevným zrcátkem do části s AF snímačem. Sony to zavedla proto, že mohla mít LiveView současně s fázovým autofocusem, který jak víme, je v principu rychlejší: u kontrastního AF (všechny kompakty a bezzrcadlovky) totiž z fyzikálního principu nemůže přístroj poznat, jestli má u neostré oblasti ostřit vpřed, nebo vzad, s fázovým ostřením to právě pozná.

A jde o to, že na fázové ostření potřebujete mít speciální AF body - proto jich zrcadlovky mají jen pár a jen některé jsou „křížové“ (tj. měří fázi ve dvou na sebe kolmých směrech), a proto mohou kompakty ostřit na libovolné místo obrazu - kontrastní AF je totiž v podstatě post-processingové vyhodnocování toho co snímač snímá. Nicméně jak víme, dnes už se kontrastí AF systémy dotáhly tak blízko fázovým AF, že pro většinu běžného použití plně vystačí kontrastní AF, navíc dnes už výrobci umějí vyrábět snímače tak, že obětují pár obrazových bodů a místo nich dají do snímače AF body.

Celý koncept translucent mirroru tak, jak jej používá Sony, je tedy již v tuto chvílí zastaralý, jeho benefity jsou technologických vývojem snímačů již nepotřebné a tak zbývají jen neduhy. A neduhem je zde tento fakt: pokud snímač odklání nějakých 20 % světa, které by jinak dorazilo na vlastní obrazový snímač, na oddělený AF snímač, pak to znamená, že tam, kde by klasická konstrukce potřebovala řekněme 1sekundovou expozici, vyžaduje pro stejné množství světla na snímači technologie translucent mirror 1,2sekundovou expozici. A to má dva negativní efekty:

Tím velkým je skutečnost, že čím déle snímačem snímáte scénu, tím více se vám do signálu akumuluje jeho vlastní šum vznikající jako parazitní jev. Proto mají foťáky pro delší expozice ještě odečítání šumu, proto obvykle pokud uděláte 10sec expozici, ještě 10sec čekáte, než se provede další expozice se zavřenou závěrkou - aby se od obrazu odečetl vlastní šum snímače.

Nevím jak Sony konkrétně toto řeší. Jedno je jisté: tam, kde všechny foťáky světa dělají 1sec expozici, nemůže Sony dělat o 20 % delší. Takže je jasné, že když za 1sec sejme o 20 % podexponovaný snímek, musí si s tím nějak poradit. Dle mého tak, že ISO 100 ve skutečnosti není 100, ale 120, ISO 1600 je ve skutečnosti ISO 1920 a ISO 16000 je ve skutečnosti 19200. Zkrátka že Sony už při samotném zachycení podexponovaného snímku prožene signál ze snímače silnějšími zesilovači, než by tomu bylo u normálního fotoaparátu bez translucent mirroru.

Zkrátka a dobře: je v principu nemožné, aby 24Mpix translucent Sony A77 dával stejně kvalitní snímky při stejné citlivosti jako 24Mpix bezzrcadlovka Sony NEX-7. Oba používají snímač stejné generace, ale pouze u A77 mu „krade“ XX % světla ono polopropustné zrcátko.

Už dávno kolují internetem zvěsti, že Sony u příští generace SLT přístrojů od polopropustného zrcátka upustí a tato řada fotoaparátů tak bude v principu shodná s NEX, jen bude mít bajonet Minolta A/Sony A. Sony by měla být dostatečně schopná umístit na snímač více phase-detect AF prvků.

Dalším neduhem pochopitelně je to, co o elektronických hledáčcích víme odjakživa: neukazují realitu, ale ukazují aktuální zachytávaný snímek, digitálně zesílený. Někdy to je výhodné (za tmy/šera), ale vadí u toho jedna věc: když je pořízen snímek klasickou zrcadlovkou, tak jenom v optickém hledáčku problikne tma a jede se dál. Nemáte problém sledovat hledáčkem pohybující se objekt atd. U EVF přístrojů, kam A58 patří, se vám zatmí na déle, dokud vám přístroj nedovolí znovu fotit. navíc ta prodleva je delší a náběh ze tmy na plný signál trvá déle než u zrcadlovky, kde jen spadne zrcátko dolů.