Zopakujme si dřívější porovnání s firemním ultrazoomem.

Oba fotoaparáty spojuje značná podobnost, a jeden staví na bajonetu a velkém čipu, zatímco druhý na pidičipu a objektivu s rozsahem 24 až 1200 mm (v přepočtu na kinofilm).

A58 je s kitovým objektivem dle očekávání o něco větší, to je právě daň za ty technické limity v konstrukci optiky, resp. objektivů se standardním zoomovacím prstencem (samozřejmě jsou zde cesty jako u PowerZoom skla od Panasonicu, ale ty jsou též do jisté míry kompromisní).

Jak již zaznělo v recenzi HX300, je na vás, jestli sebou budete tahat APS-C přístroj s výměnnými objektivy, nebo hmotnostní i rozměrový ekvivalent v podobě velkého ultrazoomu.

Jelikož je A58 poměrně malý přístroj, ukažme si pro zajímavost ještě srovnání s kinofilmovou - tedy full-frame :-) - zrcadlovkou Minolta Dynax 4 (nejmenší a nejlehčí, co Minolta vůbec kdy dělala).

A ještě též ukázka A58 s full-frame objektivy: Konica Minolta AF 17-35mm f/2.8-4.0 a Minolta AF 50mm f/1.7 - oba samozřejmě na Sony A58 plně fungují, jen dávají ohniska 25,5-52,5 mm, resp. 75 mm.

A nakonec si ukažme celou evoluci sáněk na blesk v podání Minolty a Sony. Vlevo nahoře je aktuální Sony A58, vpravo nahoře onen podivný systém Minolty z AF éry a dole pak původní Minolta SR (Minolta MD) systém, tehdy též s klasickými sáňkami.