ADATA Premier SP800 je po našem tzv. SSD druhé generace. To znamená 3Gbitové (nikoli 6Gbitové) SATA (známé též jako SATA II), což vylučuje rychlosti nad 300 MB/s, reálné ale půjdou ještě o poznání níže, neboť uvnitř by měl být řadič SandForce (jmenovitě prý SF-2141, říká AnandTech, ovšem u Tom's Hardware se můžete dozvědět, že je tam SF-1222, tak si vyberte), takže je jasné, že bude docházet ke kompresi dat, přičemž s ohledem na cenu uvnitř jistě nebudou žádné fofrčipy. Předesílám, že dovnitř SSD jsem se nedíval, a to z jednoduchého důvodu: v ADATA asi nejsou úplní hlupáci a zajistili jeden ze šroubků bezpečnostní plombou, pod kterou se neumím dostat nedestruktivním způsobem (nedestruktivním pro plombu). Je to taková ta sympatická přelepka, která při odlupování kreslí písmenka VOID nebo něco podobného (co přesně kreslí tahle, jsem nezjišťoval, stačilo mi přijít na to, že něco kreslí, a to až nepříjemně ochotně). Jaké jsou tedy uvnitř přesně NAND flash čipy nebo SandForce řadič, bohužel nezjistím. Jedním z cílů bylo určitě tříletou záruku zachovat.

Co je jisté, je MLC a SandForce s 3Gbitovým SATA rozhraním. To jsou údaje ze specifikace, která však hraje spíše roli marketingového letáku, neboť se údaje v ní obsažené opírají o výsledky známých bezplatných benchmarků. Vyčteme z ní, že v ATTO Disk Benchmarku bychom měli dosáhnout rychlosti čtení až 280 MB/s a zápisu až 260 MB/s (to se tedy jedná zřejmě o práci se smysluprostou hromadou nul), zatímco v AS SSD Benchmarku sekvenčního čtení 200 MB/s a zápisu jen 40 MB/s, náhodné 4K čtení 25 MB/s a zápis 40 MB/s (což budou zase nejspíše výsledky bližší realitě, protože jsou nižší a tudíž šlo o špatně komprimovatelná a tedy smysluplná data). O IOPS je ve specifikaci krátká zmínka: „MAX 4K write IOPS up to 40K“. Jo, a ještě tadlencta spotřeba – 0,7 W při práci a 0,5 W v klidu. S dovolením to nebudu ani komentovat, ani přeměřovat. Kvůli těmto parametrům jsem tohle SSD určitě nekupoval.

SSD má výšku 7 mm, což je dnes už docela běžná klasika, stejně jako fakt, že se k SSD dodává samolepící rámeček zvyšující výšku na dříve klasických 9,5 mm (asi aby to v notebooku, který s takto tlustým 2,5″ diskem počítá, nekloktalo, pokud se někdo neobtěžuje to přišroubovat ;-). S ohledem na pocit lehkosti, s jakým SSD padne do ruky (podle specifikace má hmotnost 68 g), bych si tipnul, že se uvnitř nic jako přenos tepla z čipů na obal nekoná (Kingston SSD, které tam ty teplovodivé vrstvy mají, mívají hmotnost obvykle ke 100 g). Plošňák tedy bude uvnitř nejspíš obalen prostě vzduchem. Jestli to čipy vydrží, proč ne. Za tu cenu určitě nemůžeme chtít modré z nebe.

K SSD se navíc dodává i plastový rámeček se čtyřmi šroubky pro montáž do 3,5″ pozic v šasi PC (namísto klasického 3,5″ pevného disku), což je plus, neboť počítač, do kterého jsem nakonec SSD umístil, je klasická vypiplaná konzole Dell Optiplex, kde má vše své místo a pro experimenty žádné nezbylo. Není tedy možné jej např. osadit PATA diskem se SATA redukcí, protože by to vyžadovalo trošku násilnější zásah do struktury, ale to předbíhám. SSD s redukcí na 3,5″ formát disku nicméně použít lze.

Jako bonus dodává ADATA tradičně klíč k Acronis True Image HD, ten je nalepen na spodku samotného SSD. Záruka, jak již bylo řečeno, je tříletá a o tom, že by mohla předčasně skončit s vyčerpáním flash buněk, se nikde nic nepíše (na rozdíl třeba od Intelu, který to ve svých záručních podmínkách vysloveně uvádí). Asi by to bylo trošku amorální, zhuntovat SSD v testech přepisy a do produkčního prostředí pak nasadit vyreklamovaný kousek, ale tak to by bylo spíše na jinou debatu. Dělat to každopádně nebudu, protože bych rád i v budoucnu sledoval, jak se poškádlené SSDčko z laciné kategorie bude časem chovat, tedy především jak rychle mu bude klesat media wearout indikátor.