Testovací sestava

Tradičně si představíme testovací sestavu, i když jen důležité části (třeba grafika a zdroj nejsou důležité, ostatně zbytek sestavy, pokud vás to zajímá, naleznete v nedávné recenzi desky s čipsetem nForce4 Ultra Intel Edition jako konkurenční sestavu). Asi bude vhodné speciálně upozornit na reálný pevný disk, se kterým se Gigabyte i-RAM srovnával.

• Základní deska: Biostar I945PA7 (BIOS verze I94PAA13)
• Čipset desky: Intel 945P Express Chipset
• Ovladače čipsetu:Intel Chipset Software Installation utility verze 7.2.2.1006
• Procesor: Intel Pentium 4 640 (3,2 GHz, 2 MB L2 cache)
• Operační paměť: 2× Samsung 512 MB DDR2-667 CL5
• Pevné disky:
  • Western Digital WD740GD-00FLA0 (74,3GB 10 000otáčkový Serial ATA Raptor s 8MB bufferem)
  • Gigabyte i-RAM (4× DDR-400, CL3)
• Operační systém: Windows XP SP2 anglické

HD-Tach

Test přenosové rychlosti ve známém benchmarkovacím programu HD-Tach ukáže zásadní rozdíl v chování mezi RAM diskem a pevným diskem.

WDC Raptor

Průběh typický pro pevné disky: na začátku rychlý, na konci pomalejší. Je to dáno konstrukcí, disk začíná na vnějším okraji ploten a končí na vnitřním, tedy přesně opačně oproti třeba CD nebo DVD. Maximální reálná přenosová rychlost tohoto 10 000otáčkového Raptoru se pohybuje u začátku nad 70 MB/s a i ke konci dává slušných více než 50 MB/s. Průměrná přístupová doba 8 ms, maximální přenosová rychlost z/do 8 MB bufferu (Burst Speed) dělá necelých 119 MB/s. Dlužno dodat, že i tento Raptor není „od přírody“ Serial ATA, obsahuje totiž Parallel-to-Serial ATA můstek Marvell 88i8030C. Stejně tak se sluší připomenout, že disk je při své činnosti slyšet.

Gigabyte i-RAM

Už od prvního pohledu je jasné, že i-RAM je úplně o něčem jiném. Rychlost je po celou dobu konstantní, existence přístupové doby (0,1 ms) zde zcela ztrácí na významu a rychlost je taková, jakou dovoluje hardware. Nejtenčí místo bude v tomto případě velmi pravděpodobně ve dříve zmíněném Parallel-to-Serial ATA můstku JMicron JM20330. „Burst speed“ se příliš neliší od reálně použitelné přenosové rychlosti celého zařízení (skoro 137 MB/s Burst versus 130 MB/s reálná). Takovýto výsledek dává tušit, že práce s i-RAMem bude přímo blesková. Faktem však je, že reálná svižnost systému závisí na více faktorech a rychlost pevného disku je jen jeden z nich, byť poměrně citelný. Sami hned uvidíte, že úspora času v reálných aplikacích je různá podle toho, co je skutečnou brzdou daného programu.

V dalších testech měření probíhalo nejprve na pevném disku a pak se celý disk překlonoval na i-RAM a provedly se testy na něm. Systém byl tak zcela identický, přičemž Raptor byl před testy defragmentován, což byla snaha nenadržovat i-RAMu zase tak moc, protože u něj je jedno, jaká je fragmentace souborů, neboť i-RAM nemá hlavičky, na které by se jinak muselo čekat. I tak si Raptor docela zacvičil.

Připomeňme ještě, že všem pokusům předcházel čerstvý start operačního systému (aby byl test co nejméně ovlivněn „cachováním“ neboli vlastností systému si mnohá data z disku pamatovat z předchozího zásahu). Pouze první test byl zaměřen na rychlost startu operačního systému, takže další start před tím se samozřejmě nekonal. V obou případech měly systémy vypnutý stránkovací (swapovací) soubor.

Start operačního systému

Start operačního systému byl měřen úplně a jednoduše stopkami, za začátek se považovalo ukončení POST (Power On Self Test), tedy moment, kdy při zavádění systému došlo k prvnímu sáhnutí na disk. Přestože systém nebyl úplně čerstvý, nedalo se ani říci, že je aspoň trochu „opotřebovaný“ (byla tam nějaká instalace a odinstalace různých aplikací). A tak bylo ještě provedeno nasimulování podstatně většího „zaneřádění“ tím, že ihned po startu měl systém za úkol jednoduše přečíst (přesněji zkopírovat do zařízení nul) celý obsah adresářů \WINDOWS\system32\dllcache a \WINDOWS\inf (sami se do svých systémů mrkněte, kolik to asi tak dělá megabajtů a kolik to představuje různých souborů). Ukončení čtení těchto souborů bylo považováno za konec startu systému. Dávka kopírující soubory byla umístěna ve složce Startup (Po spuštění) a bylo nastaveno automatické přihlášení uživatele.

Start systému by možná byl v obou případech ještě o něco rychlejší, kdyby byl na základní desce nainstalovaný nějaký ten „Intel Application Accelerator“. Oba disky však měly stejné podmínky a je jasné, že i-RAM nemohl prohrát. Ostatně neprohrál v žádném testu, RAM disku prostě nemůže jeden fyzický pevný disk rychlostí konkurovat.

Procházení složek a souborů

Znáte příkaz dirtree ze starších operačních systémů? Ve Windows XP jej s přehledem nahrazuje dir s parametrem /s. Tak právě ten jsme použili na celý disk C: pro zjištění, na jakém disku se provede výpis rychleji. A aby nebylo procházení zdržováno výpisem na obrazovku, byl tento výstup poslán do nul. Základem tohoto testu je tedy příkaz dir /s >nul. Pro vaši představu: Systém se měl v rychlosti projít strukturou čítající skoro 1 200 složek a přes 13 000 souborů.

Sami vidíte, že ačkoli procházení strukturou souborů a složek na disku není operace nějak zvlášť náročná jak na pohyb hlaviček, tak na čtení většího množství dat, i zde je i-RAM více jak dvakrát rychlejší. Tento test mezi všemi provedenými pokusy vykázal mezi oběma zařízeními nejmenší rozdíl.