Na první pohled to může vypadat jako nevýznamná informace, ale „boj“ Upstart × systemd je podobnou záležitostí jako Mir × Wayland. Za Upstartem stál a stojí Canonical, zatímco většina okolního distribučního světa již přešla, nebo přechází/přejde na systemd, jehož autoři (Lennart Poettering a Kay Sievers) pracují pro Red Hat. Canonicalu ale, pokud se chce dostat do černých čísel, ani nic jiného, než opustit vývoj vlastního systému ve prospěch univerzálně přijímaného (byť mnohými stále nenáviděného) systemd, nezbývá (ale to by bylo na jinou debatu).

A o co vlastně jde?

Inicializační systém je součást každého plného OS, který při svém startu detekuje spousty věcí, kontroluje spousty zařízení včetně konzistence souborového systému, startuje služby a démony a spouští grafické prostředí. Používají jej linuxové distribuce stejně jako třeba Mac OS, Windows, Android či cokoli podobného. Linuxové distribuce, resp. Linux jako takový, historicky používaly nějaké inicializační systémy.

V dobách jednojádrových procesorů šlo o víceméně ryze sériovou sekvenci úkonů, jenže s příchodem vícejádrových procesorů (dnes v desktopech až 8jádrových) to bylo značně neefektivní. Také tu byl díky SSD potenciál celý boot operačního systému značně zrychlit, a tak byly vyvíjeny paralelně pracující inicializační systémy jako Upstart a systemd. Nejsou jediné, ale jsou majoritní.

Proč vznikl Upstart?

Marku Shuttleworthovi do hlavy nevidím. Ale na Canonicalu, resp. Ubuntu, lze s postupujícími roky pozorovat snahy o „ovládnutí celé platformy“, tedy zajištění vývoje hlavních částí Ubuntu takříkajíc vlastními silami. Netýká se to pochopitelně stěžejních velkých součástí systému, za kterými jsou desítky let vývoje a práce desítek tisíců vývojářů. Canonical tedy v žádném případně nikdy nebude duplikovat vývoj linuxového kernelu (který samotný má již dávno hodnotu více než 1 miliardy dolarů) či balíku GNU (mj. zejména kompilátorů GCC).

Nové projekty vyvíjí tam, kde cítí nutnost vyladit si systém pro své potřeby a kde současně komunita sama tento projekt nesměřuje. Z tohoto důvodu vzniklo desktopové prostředí Unity (které je vlastně nadstavbou a samo stále využívá poměrně dost částí GNOME), ze stejného důvodu vzniká grafický server Mir (o něm si ještě za chvíli budeme povídat) a ze stejného důvodu vznikl i inkriminovaný systém Upstart - jednu dobu Canonical hodně argumentoval výrazným zrychlováním doby startu systému, zejména na strojích se SSD. A bylo to právě díky Upstartu (a samozřejmě i dalším věcem).

Konkurent přichází

To se psal rok 2006, kdy se Upstart poprvé objevil v Ubuntu 6.10 „Edgy Eft“ . Nyní o 8 let později je Upstart ve verzi 1.11. Později na něj přešla dokonce i Fedora (verze 9). Ale moc dlouho to nevydrželo, v roce 2010 vzniká systemd a je jasné, jaký bude další vývoj. Fedora 15 již využívá systemd a žádná velká linuxová distribuce kromě Ubuntu, se do Upstartu nehrne.

Příchod systemd, který začal ve Fedoře (využívající RPM) a následně se rozšiřující rodina dister jej využívající (namátkou Arch, Mageia, openSUSE) samozřejmě neznamenal, že by Upstart byl najednou k ničemu. Ubuntu jej nadále používalo a stále používá.

Debian odhlasoval přechod na systemd, důvod pro Upstart padl

Z jednoho prostého důvodu přátelé: Debian GNU/Linux dosud stále používal starý sysvinit a proto Ubuntu, které z Debianu vychází, muselo stále využívat tuto svou úpravu pomocí Upstartu. Autoři Ubuntu ale již dlouho řešili, na jaký moderní inicializační systém přejít a volba nyní padla na systemd.

Pro Canonical to znamená dvě možnosti: buď může nadále pokračovat ve svém a držet se Upstartu, nebo přenést náklady na vývoj a odpovědnost na Debian (což je s ohledem na kvality tohoto distra plně přijatelné) a přejít na systemd. Možnost b je správná, jak nyní oznámil zakladatel Ubuntu, Mark Shuttleworth.

Navíc je tu další důležitý aspekt: spousta dalšího softwaru pomalu ale jistě podporuje ve svém kódu systemd. Týká se to zejména desktopového prostředí, které zčásti pracuje v podhoubí Ubuntu Unity, tedy GNOME. I za GNOME totiž z velké části stojí Red Hat, který platí mnohé vývojáře GNOME, stejně jako to dělá u systemd. Canonical by tak do úprav Upstartu (či naopak GNOME) musel lít stále více peněz. Což by bylo velmi hloupé rozhodnutí.

Chce to čas, ale co další projekty?

Mark Shuttleworth oznámil, že vývojáři Ubuntu se budou spolupodílet na začleňování systemd do Debianu. Proces si vyžádá určitý čas, aby byl proveden čistě a precizně a výsledkem byl nadále stabilní Debian a Ubuntu takové, jaké jej známe. Rozhodně v žádném případě nečekejme v Ubuntu 14.04 (vyjde letos v dubnu) systemd, stejně jako tam nečekejme již zmiňovaný Mir, maximálně v experimentální verzi pro nadšené testery.

Ještě se ale krátce zastavím u dvou projektů Canonicalu, které v mnohých evokují podobnost s Upstartem: desktopové prostředí Unity a grafický server Mir.

Unity je trochu jiná záležitost, jelikož nejde o jedinou, Canonicalem vyvinutou alternativu k zastarávajícímu softwaru. Jde o nadstavbu, která dává Ubuntu tvář a která je klíčovou součástí strategie ve vývoji univerzálního operačního systému se stejnou uživatelskou zkušeností na mobilech, tabletech, televizorech či desktopech. Pro Canonical je v tuto chvíli jeho vývoj nezbytný. Takovou šíři záběru nemá ani GUI Androidu, ani desktopy jako KDE či GNOME (ač se o to usilovně snaží). Jsem přesvědčen, že Unity osud Upstartu nestihne.

Zato Mir, tam i šance je. Zůstává otázkou, jaké architektonicko-programátorské výhody má oproti Waylandu a jestli mezi těmito výhodami jsou některé nepřenositelné mimo Ubuntu (tj. třeba hotová, či plánovaná provázanost na Unity či budoucí pojetí desktopu na bázi QML, který Canonical chystá pro Unity 8). Nelze vyloučit, že jednou se pro Canonical stane výhodnější upravit Unity (či cokoli jiného) pro běh s Waylandem, zejména pokud/až na něj přejde Debian. Mir má nepříznivý osud již nějakou dobu, když se od něj odvrátil Intel a ani AMD a Nvidia se do jeho podpory závratným tempem nehrnou, je otázkou času, v jaké podobě se vůbec nakonec objeví. Domnívám se, že setrvávání na Miru bude pro Canonical do budoucna představovat rostoucí náklad a v jednu chvíli se staně rozumným přidat se k Waylandu a pokusit se do něj protlačit pro Ubuntu specifické Mir-úpravy. Případně udržovat v běhu z 90 % shodný s Waylandem.