Tchaj-wan se od přelomu roku 2020/2021 potýkal s nedostatkem vody. Nepřišel pravidelný tajfun, jenž každoročně doplňuje zásoby v nádržích, které musejí vydržet do příštího. Na jaře se sice objevily lokální bouřky, ale ty nakonec neměly na zásoby vody podstatný vliv. Změna se začala projevovat až s přelomem května a června, kdy přišly první vydatnější deště.

Trvalo však poměrně dlouho, než se srážky nějak významně projevily na hladině vody v nádržích. Po dvou měsících však lze říct nejen to, že většina nádrží je plná (je dosaženo více než 90 % jejich kapacity), ale místně už dochází k záplavám. Vláha, která by se běžně rozložila na půl roku, nyní spadla ve dvou měsících.

Pokud se podíváme na situaci v nádržích, které média na jaře spojovala s polovodičovou výrobou, lze říct, že je vyřešeno. Téměř všechny významné nádrže jsou z více než 90 % plné. Několik nádrží má nižší stav (Xinshan 82,59 %; Te-Chi / Deji 62,48 %; Mudan 67,44 %; Dapu 85,3 %, Shigang 55,6 %, Wushe 65,3 %, Baihe 81,7 %, Fengshan 62,7 %), ale ve všech jmenovaných hladina stále stoupá. Jedinou výjimkou je nádrž Agongdian / A-Kung-Tien na jihozápadě země, která obsahuje jen 2,03 % kapacity a kde hladina klesá (ještě koncem dubna patřila k nejlépe zásobeným s téměř 30 % stavu).

Největší sucho na Tchaj-wanu za posledních 56 let se tak blíží ke konci; v některých částech země však dochází k menším povodním, a tak po půlročním nedostatku vody už místní nabývají pocitu, že by mohly deště ustat.

Z hlediska polovodičového průmyslu znamenaly dva měsíce srážek zabití dvou much jednou ranou: Továrny již netrpí nedostatkem vody a se spuštěním vodních elektráren na přehradách nehrozí ani výpadky v elektrické síti, ve které během sucha došlo k několika významným výkyvům.