V grafu tentokrát oproti zaběhlému zvyku uvádíme základní takty pamětí, nikoli efektivní. Rozlišujte proto, že v případě DDR2 a DDR3 karet se uvedené údaje násobí dvěma (5450 až 5570), pro GDDR5 karty čtyřmi (5850 a výše).

Nejzajímavější ale bude vynést si procentuální nárůst do grafu.

Z výsledků je patrné, že nejlepším z hlediska nárůstu frekvencí, jsou karty nejnižší řady HD 5400 - ty totiž vůbec nezvedají frekvenci GPU, která je pro spotřeby grafiky klíčová a již v základu je u HD 5400 velice nízká. Zbývající grafiky svorně zvyšují na 400 MHz, což ale stále není jejich strop. Je to nicméně rozhodně zajímavé zjištění, modely HD 5450, resp. jejich GPU patrně nese nějakou specifickou optimalizaci, která umožňuje držet GPU na nejnižším taktu, zatímco vyšší GPU jsou již cílena jinam (na hraní her pochopitelně).

Jakkoli děsivě by mohly vypadat nárůsty frekvencí pamětí, není tomu tak. Mějte na paměti, že graf je v podstatě vůči některým kartám neférový, protože čím hlouběji se taková grafika podtaktovává v klidu s jedním LCD, tím hůře vypadají její čísla po připojení druhého LCD. Správně bychom asi měli poměry vztáhnout k maximální pracovní frekvenci, ale ani to by nebylo moc fér, takže to nechme pro dnešek takto. Každopádně nárůst na dvojnásobek u 5450 DDR2 oproti čtyřnásobku u 5450 DDR3 neznamená nic jiného, než že obě karty zvedly frekvenci pamětí z minima na maximum. U DDR3 verze holt minimum leží hlouběji než u DDR2.