Jádro Xboxu se oproti jádru Playstation 4 liší především v tom, že obsahuje o 6 výpočetních bloků (CU) méně a namísto nich nese 32 MB eSRAM.  V případě Playstation 4, kde tudíž CU tvoří významnější část jádra, nebylo žádným překvapením, že oficiálních 18 není konečné číslo. Čip totiž obsahuje o dvojici víc, ale ta je z důvodu výtěžnosti deaktivovaná.

V případě Xboxu ale výpočetní bloky tvoří jen čtvrtinu plochy (druhou čtvrtinu zabírá 32 MB eSRAM), což znamená výrazně nižší pravděpodobnost výskytu defektu zrovna v sekci této části grafického jádra. Přesto analýza serveru Chipworks ukázala, že čip namísto udávaných 12 CU (768 stream-procesorů) jich fyzicky obsahuje 14 (896 stream-procesorů) a 2 jsou na každém čipu vypnuté.

Playstation 4 a Xbox One - procesory (SoC)

Microsoft to vysvětlil slovy, že kombinace 12 aktivních výpočetních bloků na 853 MHz je výhodnější z hlediska výtěžnosti i spotřeby než kombinace 14 aktivních výpočetních bloků na 800 MHz. To lze považovat za rozumné zdůvodnění - z vyšší frekvence navíc benefitují i ROP a front-end čipu.

Už po zveřejnění mikrosnímku čipu Playstationu se rozjela řada debat, zda či kdy výrobce nabídne konfiguraci s plným počtem aktivních jednotek. My se k této možnosti stavíme skepticky, konzole není PC, aby dávala smysl existence různě výkonných modelů. Microsoftu ani Sony by to nic konkrétního nepřineslo, nezvýšilo by to zisky, a tak nemají důvod o takové strategii uvažovat. Teoreticky bychom si dokázali představit situaci, kdy by s odstupem času některý z výrobců chtěl oživit zájem o svoji konzoli a nabídl inovovaný model s vyšším výkonem, ale prakticky by to žádnou konkurenční výhodu nepřineslo, protože druhý výrobce by mohl udělat totéž a relativní pozice obou by byla opět na stejném bodě.