Během testů, kdy jsme měli zdroj jen tak volně položený v místnosti, ve které vládlo zhruba 20℃ prostředí, se zdroj nijak zásadně nezahříval. Podle tepla testovaného subjektivně rukou nad správně orientovaným zdrojem (mříží nahoru) se sice během testů vyskytoval nad zdrojem subjektivně teplejší vzduch, samotná mřížka šasi zdroje v žádném místě nevykazovala něco, na co by se nedalo sáhnout. Hledali jsme tedy ve zdroji nejteplejší součástku, nakonec se jí ukázal být největší transformátor uprostřed (ten se stará o živení součástek PC za chodu, jde o hlavní transformátor). Náš infračervený teploměr Voltcraft IR-230 na něm našel po více než hodně přibližně 280W odběru nějakých 53 ℃ (plus mínus nějaká ta desetina, to v této přesnosti nehraje žádnou roli, jeden, dva stupně – žádná míra), což potvrdila i sonda multimetru MY-64 od Ben Electronic.

Tu jsme pak zkusili zasunout do škvíry mezi tímto a sousedním transformátorem, měřená teplota se zvedla na 58 ℃.

  

S nalezením nejteplejšího místa jsme zkusili něco, co očekáváme, že by asi udělala řada lidí s jakýmkoli zdrojem: zavřeli jsme jej do skříně (konkrétně naší starší Avance Integra B301). To znamená montáž do její horní části, dle návodu mříží nahoru, kde ovšem teplo nemá kam unikat. Přitom jsme objevili první skutečný neduh: poprvé nám překážel v montáži samotný vstupní napájecí konektor zdroje, který je zde umístěn příliš ke kraji (o pár milimetrů o moc).

Důvodem tohoto problému je konstrukce zdroje, který je ve skříní ve skutečnosti namontován „vzhůru nohama“ oproti tradičním zvyklostem. Že to tak namontovat jde, je dáno faktem, že zdroj má díry pro šroubky pro oba způsoby montáže, což sice umožňuje jeho otočení, ale už jaksi nikdo nepočítal s tím, že konektoru bude překážet šasi skříně.

 

Námi dříve testovaný pasivně chlazený Silverstone tímto problémem trpět nemůže, přestože má konektor na stejném místě, protože opačně přišroubovat prostě nejde (má jen jednu sadu děr pro šroubky). To je zase ale v klasických skříních problém, protože zdroj také logicky počítá se směřováním chlazení vzhůru. Jinými slovy: ani jeden zdroj (Seasonic i Silverstone) nejde korektně namontovat do skříně navržené pro klasické umístění zdroje v její horní části. Seasonic pro to má sice díry na šroubky, ale šasi pak překáží vstupní konektor. Oba pasivně chlazené zdroje jsou zjevně navrženy pro montáž do skříní, které počítají se zdrojem umístěným ve spodní části. Svůj smysl to samozřejmě má, ale musíte s tím pak počítat.

Zpět k zahořovacímu testu:

• v počítači zůstaly oba Radeony HD 3850/3870 v CrossFireX
• přidali jsme k nim však ještě Radeon HD 6670 (ten extra napájení nepotřebuje, sloužil ke zobrazování teplot a zátěže procesoru)
• relativně úsporný Core i3-2105 jsme nahradili výkonným Core i7-2600K přetaktovaným na 3,7 GHz pro všechna čtyři jádra (takový decentní overclocking, který by měl procesor zvládnout bez zvýšení napájení, standard je s Turbem 3,5 GHz pro 4 jádra),
• zapojili čistě na napájení tři 3,5″ disky (jeden úsporný, jeden 10krpm Raptor a jeden starší PATA Maxtor)

Další specifika:

• Nainstalovali jsme do boku jeden 8cm větrák, který vháněl vzduch dovnitř.
• Utěsnili jsme drtivou většinu otvorů tak, aby vzduch pokud možno procházel zdrojem ven, s jednou výjimkou:
• Radeon HD 3850 (horní primární karta), protože se pekl více, měl pod sebou jednu záslepku vyndanou, takže tudy mohl vzduch unikat také (primárně byl tento otvor vyhrazen právě pro Radeon HD 3850, který má chlazení uzpůsobené právě pro vyfukování horkého vzduchu tímto směrem). Radeon HD 3870 foukal vzduch opačným směrem (dovnitř skříně). Radeon HD 6670 nasával vzduch u samého dna a proháněl ho jen kolem svého chladiče.

Vypnuli jsme Core Parking, spustili na pozadí WinRAR a zároveň opět Unigine Heaven Benchmark v nekonečné smyčce.

Měření teploty proběhlo zhruba po hodině. Procesor se hřál někde mezi 80 a 90 ℃ (Unigine Heaven Benchmark dva WinRARy zpomalil a nějakým způsobem snížil zátěž celého procesoru, jinak by procesor už throttloval u 100℃ hranice), grafiky se pekly jedna nad, druhá přesně na stovce, spotřeba sestavy oscilovala zhruba mezi 250 až špičkově 300 W a sonda multimetru mezi transformátory tvrdila cosi o 79 ℃, což bylo poměrně dost. V tu chvíli jsme si uvědomili, že tu něco smrdí. Uvědomili jsme si to až později, protože podezřelý odér měl velice pozvolný náběh, takže o sobě nedával znát. Připomínalo to ani ne spálenou elektroniku či plasty, jako spíše vypalování nových nátěrů. Coby „smrdutou“ komponentu jsme po otevření skříně a detailnějším čichovém ohledání odhadli právě ono nejteplejší trafo.

Po testu zůstal počítač spuštěný, pouze byly vypnuty procesor a grafiky zatěžující aplikace. Další hodinu jsme nechali počítač „chladnout“, což se projevilo snížením teplot komponent tak, jak je vidět na obrázku níže, přičemž multimetr hlásil teplotu mezi transformátory ve zdroji 57 ℃, což je podobné jako teplota téhož místa v zátěži, pokud byl zdroj mimo skříň.