Jedná se o 1U cihličky, ošem nikoli hot-swapí, tudíž mají klasickou ATX kabeláž přímo v sobě. Jsou to opět modely ze skládaček Supermicro, konkrétně: 3Y YM-5201D, PWS-201-1H (80+) a PWS-203-1H (80+ Gold). Chewbacca zde schválně připravil průřez toho, co Supermicro do skříní osazovalo v průběhu času, je zde tedy vidět vývoj po stránce účinnosti. Všechny tři zdroje nabízí výkon sice pouze 200 W, o to úctyhodnější však je účinnost zejména posledního modelu. Se svými cenami (~50 dolarů, resp. přes 1800 Kč u modelů PWS) spadají samozřejmě do segmentu high-end, pokud bych je chtěl zařadit dle standardního dělení:

• low-end: do 1,49 Kč/W
• mainstream: 1,5–2,99 Kč/W
• high-end: 3→ Kč/W

Představení 3Y YM-5201D

Začneme-li u YM-5201D, opět se přeneseme do roku 2010. Mohlo by se zdát, že zdroj vyrábí přímo 3Y, ovšem není tomu tak, postaven je na platformě 50GA od FSP. Skupina FSP totiž do 3Y v roce 2004 investovala, tudíž zčásti pro 3Y dodává. Z hlediska komponent to vysvětluje mnohé, ale o tom dále. Jelikož zdroje byly zabudované ve skříních, nemá smysl se bavit o jejich balení a můžeme poskočit přímo na rozborku.

Pro potřeby napájení serverů, pro které jsou určeny, mají všechny zdroje kabeláže poměrně málo, společnou mají také jedinou +12V větev (s ohledem na malý výkon). Na druhou stranu je zde chvályhodné použití vodičů 18AWG na hlavních napájecích kabelech, 20AWG na vedlejších je pak akorát na ty dva konektory na každém. V požadavcích pro high-end mám sice více, ovšem s ohledem na nízký výstupní výkon zdrojů to tentokrát dostačuje. Konkrétně máme následující:

• Main ATX (20pin): 24 cm
• ATX 12 V (8pin): 25 cm
• 2× SATA: 41 a 71 cm (uff, na to mi skoro nestačila ruka s metrem)
• 2× peripheral molex: 30 a 60 cm

Moje plastová šuplera je sice trochu nepoužitelný bazmek na nějaké přesné měření, ovšem po chvíli štelování se zdají použité plechy mít tloušťku 1,2 mm. Jelikož zdroj je menší, vešel se na celkovou fotografii i ventilátor. To je 40mm Protechnic Magic MGA4012XB-O28, za povšimnutí stojí aerodynamický tvar rotoru a stacionární protisměrné lopatky na rámečku před proudem vzduchu (ve směru jeho proudění). Maximální průtok vzduchu činí 14,65 CFM při 11000 otáčkách za minutu. Hlučnost snad ani nestojí za to hledat…

Vstupní filtrace

Na vstupní vidlici máme opět tradiční jeden X a dva Y kondenzátory, přičemž ten první je zabalen v izolační pásce. Neškodilo by možná místo připájení vodičů k vidlici zakrýt bužírkou, ale vodiče jsou krátké a drží pevně (použito je značné množství pájky), tudíž nebezpečí zde žádné nehrozí.

Filtrace pak pokračuje přímo na desce celkem třemi cívkami, jedním dalším X kondenzátorem a dvěma Y kondenzátory. Nechybí ani velký varistor a menší termistor. X kondenzátory (mezi fází a nulovacím vodičem) a Y (mezi fází a zemí/nulovacím vodičem a zemí) slouží pro filtraci vysokofrekvenčního zvlnění ze sítě (obvykle ze zařízení, které filtraci v rámci úspor nemají, ale i z jiných zařízení, u kterých je filtrace jaksi těžko proveditelná) a zabraňuje naopak jejímu vyzařovaní do sítě tímto zdrojem. Totéž v podstatě obstarávají cívky. Současně tyto součástky (částečně) mohou pomoci k zachycení menších napěťových špiček v síti.

Primární strana

Jako prvním začneme tradičně můstkovým usměrňovačem, zde v podání GBU405 (4 A dlouhodobě, 150 A špičkově, 600 V, napěťový úbytek 1 V). Dále pak následuje PFC se svou cívkou a dvojicí tranzistoru s diodou. Konkrétně Infineon SPA20N60C3 (20,7 A dlouhodobě/62,1 A pulzně při 25 °C, 650 V, odpor v sepnutém stavu – R_DS(On) – 0,19 Ω při 13,1 A a 25 °C) a NXP BYC6-800 (8 A dlouhodobě při <=109 °C/60 A špičkově při 150 °C a 600 V; napěťový úbytek až 2,9 V při 25 °C). Větší ztráty zde budou spíše na diodě. PFC nabíjí kondenzátor Nippon Chemi-Con KMR, 180 uF na 450 V. Krása.

Řízení PFC i spínacích tranzistorů zajišťuje PFC/PWM kombo čip R8CB05BGIR v 10pinovém SSOP provedení. Po skoro zoufalém pátrání jsem odhalil, že je to zamaskovaný CM6805B, mrška. Tranzistory, které spíná, jsou dva Fairchild FQPF9N50C (9 A dlouhodobě/36 A pulzně při 25 °C, 500 V, R_DS(On) 0,8 Ω při 4,5 A) v two-transistor forward zapojení. Jako je již u FSP tradicí, chladič je malý a chlazení bude doháněno větším průtokem vzduchu.

Větev +5 V SB zajišťuje PWM čip, z jeho značení Q110 VA25 jsem ovšem nic nezjistil, nejspíš nějaké přejmenované FSP smetí. Větev má zvládnout 2 A, tak jsem zvědav. Na napájení čipu, resp. zpětné vazbě sedí dva malé kondenzátory Teapo, SC 100 uF/25 V a SS 22 uF/35 V. Klasická hrůza a ještě hned vedle, tady se nám možná něco bude hezky hřát.

Sekundární strana

Pro usměrnění proudu z transformátoru jsou na větvích +3,3 V a +5 V použity dva stejné usměrňovače. Skrz lak jsem měl trochu problém rozluštit logo výrobce, ale zdá se, že je to ON Semiconductor, tudíž přesný název zní MBRB3045CT-1 (30 A dlouhodobě/150 A špičkově při 130 °C, 45 V, úbytek 0,76 V při 30 A a 25 °C). Pro větev +12 V je zde MBR2560CT (25 A/200 A při 130 °C, 60 V, 0,75 V při 12,5 A a 25 °C) od Taiwan Semiconductor. Větev -12 V má vlastní vinutí na transformátoru a pouze jednocestné usměrnění diodou.

Chladič také není nijak velký, zmíněný vyšší průtok vzduchu ovšem zajistí i chlazení kondenzátorů tak, aby vydržely přes záruku. Aby to nebylo složité, všechny kondenzátory s tekutým elektrolytem jsou Teapo SY 1000 uF/16 V. Trochu plýtvání, na nižším napětí mohla být vyšší kapacita, každopádně Teapo, stále totéž smetí. Čekal bych trochu lepší kondenzátory alespoň v tak drahém zdroji do serveru, ale holt FSP a jejich OEM dodávky, co víc dodávat? Na větvi +12 V je i jeden polymer, Chemi-Con PS 180 uF/16 V. Ten sám ovšem zvlnění ani náhodou neudrží v normě až se elektrolyt z toho Teapo odpadu vydá na výlet mimo jejich obal.

Hlídání větví zajišťuje čip PS113A, jelikož má k dispozici jen 8 pinů, tak umí monitorovat jen podpětí, přepětí a zkrat. Ochrana jednotlivých větví proti přetížení se nekoná a zda má celý zdroj ochranu proti přetížení tak závisí jen na CM6805G na primární straně.

Kvalita provedení

Výtky k použitým součástkám jsou tradičně zmíněny již dříve, zde se zaměřím zejména na kvalitu pájení a elektrickou bezpečnost. Kromě vstupní vidlice je většina dostupných živých částí odizolována bužírkou, obvyklá výtka směřuje na obužírkování termistoru a varistoru, které mají ve zvyku odcházet spolu se zvukovými a tepelnými efekty. Pochvala naopak za „hroty“ pro výboje špiček velmi vysokého napětí.

Oddělení primární a sekundární strany zdroje je ukázkové, vzduchové mezery jsou přítomny pod transformátorem i optočleny, součástky blízko sebe jsou obaleny bužírkou či odděleny fólií. Elektrody jsou tentokrát zkráceny výborně, kvalita pájení je dost slušná, žádné ruční opravy jsem nezjistil. Našel jsem ovšem dvě kuličky pájky, což ve mně vyvolává otázku, jak to výrobci čistí, protože dosud vždy u každého zdroje nějaké byly, a na rozdíl od tohoto případu obvykle ne málo. Jelikož se jedná o FSP, s fixační srajdou se nešetřilo…