Představení Supermicro PWS-203-1H

Výrobce tohoto modelu jsem bohužel nebyl schopen určit, nenechal po sobě žádný mě známý druh podpisu. UL na krytu vede zpět na Supermicro a UL na deskách vede pouze na dodavatele tištěných spojů (Hong Kong Treasure Investment LTD). Když bych si měl tipnout, s ohledem na transformátory a v podstatě stejný design obálky jako u PWS-201-1H, bych to směroval opět k FSP, možná přímo 3Y, ale se serverovou produkcí nejsem úplně obeznámen, tudíž upřímně nevím.

Zdroj je každopádně nejnovější z testované trojice, testováním u Ecovy prošel 16. února loňského roku, kdy obdržel certifikát účinnosti 80+ Gold. Rozdělení výkonu je tentokrát stejné jako u předchozího modelu, PWS-201-1H. U krytu jsme se také vrátili zpět k oceli o síle 1 mm.

Kabeláž je pak stejná jako u 3Y YM-5201D (i z hlediska tloušťky vodičů):

• Main ATX (20pin): 24 cm
• ATX 12 V (8pin): 25 cm
• 2× SATA: 41 a 71 cm (uff, na to mi skoro nestačila ruka s metrem)
• 2× peripheral molex: 30 a 60 cm

Do třetice je použit ventilátor opět jiný, AVC DB04028B12U, ovšem stejně jako u zdroje 3Y má stacionární protisměrné lopatky. Monstrum je to ovšem nejhorší: průtok vzduchu dosahuje hodnoty 23,78 kubických stop při 13000 otáčkách za minutu a hlučnosti 54 dBA.

Vstupní filtrace, primární strana

Filtrace se vrací k tradičnímu X a dvěma Y kondenzátorům na vstupní vidlici. K izolaci je použita páska a smršťovací bužírka. Dále pokračuje filtrace párem Y kondenzátorů, jedním X a dvěma tlumivkami. Varistor tentokrát obužírkován je, termistor sice ne, ovšem u něj je použito relé, s jehož funkcí jsme se již seznámili u PWS-502-PQ. Ve velmi krátké době po pohlcení proudového nárazu je termistor přemostěn a výkon teče přes relé, tudíž se snižuje jeho opotřebení a ztráty.

Usměrnění má na starost můstek US8K80UR (s chladičem 8 A dlouhodobě při 108 °C/575 A špičkově (1 ms) při 25 °C, 800 V, napěťový úbytek 1 V při 4 A). V obvodu PFC je tranzistor Infineon IPW60R165CP (21 A kontinuálně/61 A pulzně, 650 V, R_DS(On) 0,4 Ω při 12 A a 150 °C a SMD dioda NXP BYV25FD-600 (5 A dlouhodobě / 10 A pulzně při 121 °C / 66 A špičkově při 25 °C, 600 V, 1,9 V při 5 A a 25 °C).

Je zde ve skutečnosti ještě jedna dioda, ER3J (3 A při 100 °C / 15 A / 100 A při 25 °C, 600 V, 1,7 V při 3 A). Použita je namísto tradičenějšího toroidu cívka s EE jádrem, ze které je nabíjen kondenzátor Rubycon MXG 120 uF/450 V. PFC řídí čip Champion Micro CM6502S, koho zajímá blíže doporučené schéma zapojení, nechť si prohlédne stranu šestnáct. Je tu ještě duální komparátor LM393A, co přesně porovnává jsem blíže nezkoumal.

Zdroj používá rezonanční topologii LLC, řízení zajišťuje CM6901X, fyzicky se nacházející na sekundární straně. Kromě optočlenů tak je s primárem spojen oddělovacím čipem Silicon Labs SI8233BD. Zajímavostí CM6901X je to, že na nižších zátěžích používá klasické PWM řízení a až od zátěže vyšší přechází na rezonantní mód.

Větev +5 V SB zajišťuje čip Infineon ICE3ARZ2280JZ. Tato věc s integrovaným tranzistorem zvládne na 230 V střídavých až 43 W, tudíž 2 A na +5 V SB dá s prstem v nose. U sebe má kondenzátor Rubycon YXF 100 uF/50 V (obalený páskou) a přímo na filtraci svého napájení LTec LZG 22 uF/50 V. To mi nějak moc smrdí zárukovým inženýrstvím, o výrobních úsporách to nebude, jelikož ostatní komponenty jsou tak naddimenzované, že zde byla k úsporám hromada místa, aby se našel halíř navíc na lepší kondenzátor.

Sekundární strana

Výstupní usměrnění tentokrát v rámci rezonanční topologie zařizují dva tranzistory International Rectifier IRFH5104TR2PBF (100 A/400 A při 25 °C, 40 V, 3,5 mΩ při 50 A) v PQFN pouzdře. Jejich ztráty jsou tak nízké, že jako chladiče zde slouží pouze dva pláty mědi připájené před tranzistory, kam teplo proudí pouze vrstvou mědi, kterou teče i proud z transformátoru. Ještě lepší strojovna je ta tlumivka na výstupu větve +12 V, patrná na obrázku (ty dvě smyčky mědi přilepené k feritku, volně visící ve vzduchu).

Na větvi +12 V jsou dva polymery Chemi-Con PSC 270 uF/16 V a jeden Rubycon FR 1800 uF/16 V; ten je vždy i na výstupu obou nižších napětí +3,3 a +5 V (trochu škoda, mohla být použita vyšší kapacita při nižším napětí). Samotná napětí těchto větví samozřejmě vznikají z DC-DC měničů, které jsou pro obě větve na jedné dceřinné desce. Sestávají vždy z dvojice IRFH5306PbF (44 A/60 A při 25 °C, 30 V, 8,1 mΩ při 15 A), SMD cívky a několika keramických SMD kondenzátorů, přičemž je řídí PWM čip Intersil ISL6442IAZ.

Na +5 V SB je usměrňovač STMicro STPS20L60CT (20 A/220 A při 140 °C, 60 V, 0,74 V při 20 A a 25 °C), LTec LZD 1000 uF/16 V a Rubycon ZLH 1000 uF/16 V. Větev -12 V má vlastní vinutí, jednocestné usměrnění a kondenzátory NCC KY 220 uF/25 V s Rubyconem ZLH 1000 uF/16 V. Monitoring provádí Silicon Touch Technology PS224C s ochranou proti podpětí/přepětí, zkratu a přetížení na čtyřech kanálech. Nejspíše na napájení jednotlivých kontrolních/PWM čipů sedí dva kondenzátory Rubycon YXG 100 uF/35 V.

Kvalita provedení

Výtky k použitým součástkám jsou tradičně zmíněny již dříve, zde se zaměřím zejména na kvalitu pájení a elektrickou bezpečnost. Ta je velmi dobrá, v podstatě celý zdroj je obalen izolační folií (i shora) slepenou dohromady izolepou. Transformátory, některé kondenzátory a okraje dceřinných desek jsou oblepeny izolepou, vzduchové mezery se nachází jak pod transformátorem a optočleny, tak mezi elektrodami primárních tranzistorů.

Kvalita pájení je na první pohled dobrá, ovšem při podrobnějším zkoumání je na cenu zdroje hrozná: je zde několik ručních oprav, po kterých ani nedošlo k očištění tavidla a to bylo překryto lakem. Na primární straně je jakýsi vytavený důlek, obvyklé kuličky cínu jsem také našel, tentokráte tři. No nic moc tedy.