Čemu jsme se až doposud vyhýbali, bylo srovnání konceptu čipu Hawaii s konkurencí, tedy kartami jako GeForce GTX 780 a GTX Titan, respektive čipem GK110. Mluvíme-li o herním nasazení, jsou tu tři základní parametry: Aritmetický výkon, texturovací výkon a fill-rate.

Aritmetický výkon čipu Hawaii v podání Radeonu R9 290X je mírně vyšší než u konkurence, což je důsledkem více aktivních výpočetních jednotek (oproti GTX 780) a o něco vyšším dosahovaným taktům (oproti GTX Titan). To samo o sobě ale mnoho neznamená.

Výraznější rozdíl je totiž v počtu texturovacích jednotek. Zatímco GTX Titan jich nese 224, R9 290X „jen“ 176. Nakonec jsou tu ROP jednotky, kterých má naopak výrazně více nový Radeon.

Co to znamená: Výsledný guláš ze všech komponent by se (zanedbáme-li všechny ostatní vlivy) měl projevovat tak, že ve hrách primárně aritmeticky náročných nebude mezi oběma koncepty výrazný rozdíl, maximálně bude mít drobnou převahu Radeon. V nízkých rozlišeních - a teď s ohledem na segment těchto produktů myslíme Full-HD a méně - bude mít mírnou převahu koncept Nvidie s více texturovacími jednotkami. Ve vysokých rozlišeních by však měl být vliv texturovacích jednotek omezen (s rostoucím rozlišením roste efektivní poměr ALU:TEX na pixel) - kombinace mírně vyššího výpočetního výkonu a výrazně vyššího počtu ROP jednotek by měla dosahovat vyššího výsledného výkonu. Pokud dojde na nějakou starší hru, která ovšem neměla nijak vysoké hardwarové nároky, můžete ojediněle narazit i na případ, kdy dvojnásobný počet ROP vynese Radeon R9 290X na prakticky dvojnásobnou výkonnostní úroveň Radeonu HD 7970.

To je samozřejmě hodně obecné shrnutí - najdete řadu situací, kdy bude vše dobře sedět podle předpokladů, ale najdete i případy, kdy se v důsledku dalších vlivů (ať už jde o bug v ovladači nebo optimalizaci hry pouze pro jednoho z výrobců) projeví odlišné chování. Přesto tyto případy budou v menšině.

AMD si tentokrát dala celou řadu úkolů - přímo konkurovat high-endu Nvidie, koncipovat čip s ohledem na nástup 4k rozlišení, přinést hardwarovou akceleraci audioefektů, uvést nové API, upravit PowerTune a další dílčí technologickou výbavou… a to vše ještě v rámci 28nm procesu a výsledné ceny, která nepřesáhne nabídku konkurence.

To se bezesporu AMD povedlo a byť si nastavila laťku vysoko, vypadá to, že „512bit prokletí“ konečně překonala. Vytknout lze snad jedině to, že takový produkt nepřišel již v prvním pololetí společně s čipem Bonaire - fakticky jde totiž o stejnou architekturu. I to má ale zřejmě své důvody, které souvisejí se změnou plánů patrných z roadmapy na straně dvě - zkrátka Bonaire byl v plánu, Hawaii nikoli, a tak si její dokončení řeklo o pár měsíců navíc.

Výhody	+ koncept výkonného jednočipového řešení + slušná cena odrážející rozměry čipu + efektivita (výkon/tranzistor, mm² a watt) + opět posílená teselace + koncipováno pro 4k rozlišení (64 ROP, 512bit sběrnice) + ZeroCore Power (prakticky nulová spotřeba v nečinnosti) + vypnutí sekundárního GPU / karty v CrossFire ve 2D + vylepšený a uživatelsky přívětivější PowerTune + kvalitní napájecí kaskáda + TrueAudio (integrovaná high-end zvukovka) + DirectX 11.2 + API Mantle
Nevýhody	- zatím nic, ale v diskusi se jistě něco objeví
Specifika	? Hawaii tu mohla být i dřív (řečnický povzdech) ? navržená pro nejvyšší rozlišení, na FullHD ji asi nevyužijete ? výkon v DP mírně nižší než u HD 7900, ale vyšší než u GTX 780