AMD PowerTune versus Nvidia GPU Boost - druhý pohled
S odstupem času se vracíme k technologiím, které po vydání nového hardwaru zanechaly řadu nezodpovězených otázek. Jak se říká, když dva dělají totéž, není to totéž a tentokrát to platí dvojnásob…
Kapitoly článků
1. Úvod a důvody implementace
O technologii PowerTune i GPU Boost toho bylo napsáno poměrně dost. Proč se k nim vracíme? Inu, velmi krátce po vydání Nvidia GeForce GTX 680 nám do redakční schránky přišel e-mail od AMD, kde bylo připomenuto několik základních rysů Radeonů HD 7000. Celkově tato zpráva nepřinášela nic nového - takže jsme jí nezveřejňovali ani se k ní v rámci magazínu nevyjadřovali. Prostě jsme ji nechali plavat. Přesto obsahovala jeden bod, který byl oproti ostatním formulován velice adresně:
|
„PowerTune is a reliable technology precisely because it does not rely on temperature or power characteristics that change board to board. PowerTune intelligently controls the behavior of the GPU (digitally and algorithmically) and can guarantee that behavior and performance will be identical between any two board samples.
Allowing the temperature to influence power management results in performance that is not reliable – since the different temperatures on a test bench, in a chassis, in a multi-GPU config, etc, will cause the GPU to behave differently.“ • AMD |
Trochu nás zarazilo, co tím vlastně AMD chtěla říci - bohužel bližší vysvětlení chybělo. Nakonec se nám podařilo získat dostatek detailů, abychom si dokázali vytvořit přesnější obrázek o tom, čím se obě technologie liší a proč si AMD myslí, že právě její řešení je lepší. Začněme ale pěkně postupně.
Vývoj a důvody pro implementaci, první generace
Obě technologie mají jedno společné a to, že za jejich vznikem stála (mimo jiné) snaha o efektivní využití TDP dané grafické karty a zároveň snaha o ochranu karty před poškozením aplikací, jejímž cílem je dostat kartu mimo meze teploty či spotřebu, na které je dimenzovaná.
AMD přišla s komplexnějším řešením - první generací PowerTune - s čipem Cayman (Radeonu HD 6900). To sice jakožto poměrně razantní změna v přístupu k taktování a chování karty nebylo některými uživateli přijato s nadšením, nicméně šlo o v principu funkční řešení, které zajistilo, že výrobce mohl nastavit v základu vyšší taktovací frekvenci (a tím dosáhnout vyššího výkonu) aniž by se musel obávat přehřátí nebo poškození napájecích obvodů.
Poté přišla generace GCN, která PowerTune podporovala již nativně, takže všechny karty (Radeon HD 7700, 7800 i 7900) jsou touto technologií defaultně vybaveny. CEO společnosti Rory Read se však nedlouho před vydáním těchto karet rozhodl odstřelit marketingové a PR oddělení firmy, které možná nebylo kdovíjaké, ale stále bylo lepší než žádné. Stalo se totiž to, že se k recenzentům a tudíž ani zákazníkům nedostala poměrně podstatná informace o tom, že PowerTune Radeonu HD 6900 ≠ PowerTune Radeonů HD 7000 - zkrátka a dobře, že technologie doznala určitých poměrně podstatných změn, o kterých ale nikdo nevěděl.
Zdroje:
AMD (e-mail), RealWorldTech, TechReport
následující kapitola
Kapitoly článků
1. Úvod a důvody implementace
