Před čtyřmi lety (a skoro jedním měsícem) probíhala International Solid-State Circuits Conference, k jejíž příležitosti Intel prohlásil, že k 7nm procesu bude třeba „jiných materiálů než je křemík“. Tehdy jsme samozřejmě o „kacířské“ myšlence informovali. Padla i zmínka, že GlobalFoundries 7nm proces ohlásila také, ale o vypuštění křemíku nepadlo ani slovo. S odstupem čtyř let je poměrně pikantní (samozřejmě ne v tom škodolibém slova smyslu), že to nevyšlo ani jedné straně. GlobalFoundries to vzdala se 7nm křemíkovým procesem a Intel to podle všeho vzdal s myšlenkou opustit křemík po 10nm generaci (na níž netrpělivě čekáme).

Celá myšlenka opuštění křemíku byla skutečně kacířská, neboť, jak víme, starý hardware odchází do křemíkového nebe. Kam by odešel třeba takový procesor vyrobený z indium-gallium-arzenidu? Měl by vlastní InGaAs-ové nebe? Jak by k tomu přišlo takové Core i7-14900K, když by se v nebi nesešlo s dědečkem Pentiem III? Je jasné, že takhle to prostě fungovat nemůže.

To v podstatě potvrdil i Forrest Norrod z AMD na High Performance Computing Conference, kde na dotaz jednoho z účastníků potvrdil, že nás čeká ještě dlouhá řada let s křemíkem. Prohlásil, že křemíkové procesory s námi budou přinejmenším dalších 7-10 let. Dále konstatoval, že po tomto časovém úseku už jsou výhledy notně mlhavé (aby jeho slova někdo nechápal tak, že uplynutím 7-10 let bude nasazena nějaká konkrétní již známá technologie, nebo nutně sejde z křemíku). Časový horizont pak ještě spojil s výrobním procesem, konkrétně 3nm generací, do které (včetně) by procesory měly zůstat na křemíku.

Tato slova je ovšem potřeba zasadit do kontextu předcházejícího semináře, kde bylo jasně řečeno, že přes nové výrobní procesy již řadu let pozorujeme stagnaci co to taktovacích frekvencí. Přes nové výrobní procesy přichází stagnace co počtu tranzistorů. A nakonec, že samotné nové procesy ještě navíc přicházejí v čím dál větších intervalech a za cenu překonávání čím dál větších potíží, což se odráží v nákladech. Řešení z hlediska výpočetních systémů už tedy není ani ve zvyšování frekvencí ani zvyšování počtu tranzistorů na křemíkové jádro, ale v kombinaci skládání čipletů, kdy mohou být kombinovány různé procesy specializované podle potřeby zařízení, v implementaci nových technologií jejich vzájemného propojení a do budoucna ještě v kombinaci s novými typy pamětí.

Shrnuto podtrženo: Všude samý křemík kam až je vidět, jen to s novými procesy půjde čím dál pomaleji.