CDRWin

Jak vidíte, dnešní CDRWin podporuje i tuto nejstarší vypalovačku. Ze všech vlastností je z tohoto pohledu podle mě nejzajímavější fakt, že neumí grabovat (a dokonce ani přehrávat, neb nemá čím) Audio CD, přestože ho umí vypálit. Ostatně Audio CD v té době neuměla grabovat skoro žádná mechanika. To si pište, že jsem vyzkoušel, jestli je to pravda nebo ne. Zatímco v Easy CD Pro 95 se ani nezpřístupnila možnost audio stopy načíst, CDRWin se k tomu postavil jako chlap a opravu nějaké audio stopy načetl (v obou Philipsech). Při přehrávání těchto WAVů se však ozývalo jen pravidelné tiché lupání, nic víc. Po zvuku, který tam měl být, nebylo ani památky. Takže opravdu číst Audio CD neumí. Ale alespoň jej rozpozná a ukáže stopy a jejich délku.

Povšimněte si ale jiné zvláštnosti: Tato mechanika neuměla vypalovat metodou Disc-At-Once, ale pouze Track-At-Once. A k tomuto způsobu vypálení už jste na CD navíc nedostali nic (CD-Text, CD+G, ...). Z dnešního pohledu se zdá, že absence DAO režimu je spíše vada, než vlastnost, ale tehdy touto "vlastností" několik mechanik skutečně "trpělo" a člověk pak při výběru mechaniky musel dávat pozor i na to, zda mechanika DAO umí či nikoli.

Easy CD-Pro 95

I zde se potvrzuje, že mechanika umí číst pouze datová CD (tedy ne Audio). Na povrch nám zde vylézá fakt, že buffer mechaniky má 256 KB. Zdá se vám to málo? Tak si zkuste vzít dnešní velmi rychlou vypalovačku a koukněte se na velikost jejího bufferu. Má-li 2× rychlostní vypalovačka 256 KB, musela by mít (aby to bylo tak nějak rovnocenné) průměrně 32× rychlostní vypalovačka 4 MB buffer. A dnešní "běžné" vypalovačky mají většinou jen 2 MB buffer. Je to jakoby tato vypalovačka měla mít jen 128 KB. A to nemluvím o tom, že 2 MB buffer mívají běžně i DVD vypalovačky a tam je těch dat za sekundu ještě víc. No jistě, dnes na to máme BURN-Proof, JustLink, SafeBurn a další, dříve na to byly větší buffery vypalovaček a hlavně sólo počítač jen na vypalování a okolo něj se muselo chodit po špičkách (a modlit se "City moje proradné, ať pálení nespadne", tento citát jsem si vypůjčil ze "Spasitele Billa" a trochu upravil, za což se autorovi omlouvám).

Trošku mě zaráží, že program Easy CD Pro 95 tvrdí, že mechanika neumí číst čárové kódy z CD. Myslel jsem si, že tato mechanika by to měla umět. Ale asi to umí nějaké jiné verze (např. bez toho /10 na konci). Zrovna jako na potvoru jsem neměl po ruce žádné CD s čáovým kódem, takže jsem to ani nemohl ověřit.

Philips CDD521/10 - vnitřní stavba

Dostáváme se konečně k tomu, cože se to vlastně v tak velké vypalovačce ukrývá. Takže pojďme na to. Dovolím si tvrdit, že taková "střeva" jste ve vypalovačce asi ještě neviděli.

Z celkového pohledu do otevřené vypalovačky CDD521/10 je jasné, že tam opravdu nic, z čeho by šla udělat interní mechanika, není. Vlevo vidíme něco jako základní desku, už ta sama by se do dnešní interní mechaniky asi neposkládala. Vpravo dole vidíme zdroj napájení, kde je patrné, že transformátor a několik kondenzátorů obklopuje zavřený tray. Ano, tray opravdu sahá až takhle daleko. Nad tryem se vyskytuje poměrně složitý obvod, na který se podíváme zblízka na dalším obrázku.

Z náhledu vidíte celou servo-desku. Ano, celá tato deska je ovládání zejména laseru, čočky, motůrku pro otáčení médiem a možná i dalších věcí. Přesněji řečeno, takhle si myslím, že to je. Jednak jsem tak usoudil z kabelů, jež vedou na příslušná místa, a jednak z toho, že na největším čipu této desky je slovo "SERVO" napsáno, tedy vytištěno jehličkovou tiskárnou na štítku. Tento čip můžete detailně vidět pokud si kliknete na náhled pro větší obrázek.

Jistě tomu bude nějakým způsobem pomáhat i spodní deska, na kterou je však vidět tak špatně, že jsem ji ani nefotil. Musel bych rozebrat celou mechaniku a to se mi opravdu nechtělo, protože takovou spleť drátů bych asi těžko dával dohromady a jeden omyl by mohl být pro mechaniku tím posledním. Prostě jsem to neriskoval. Aneb jak napsal Vladimír Renčín v jednom ze svých kreslených vtipů: "To není jako vyměnit staré myšlení za nové, tohle je práce na celé odpoledne!"

Poměrně přímočaré je zde řešení pohybu plotny (nebo "traye", chete-li). Robustní motůrek s řemínkem na velkém kole, jenž svým ozubeným vnitřkem posunuje celý mohutný tray připomíná spíše strojovnu výtahu. Vysunuvší se tray přesahuje předek mechaniky o 15 centimetrů (běžné mechaniky přesahují zhruba o 13,5 cm). Vnitřní část traye, kam se dá usadit 8 cm médium, je z kovu, zbytek traye je plastový.

Zde je vidět vysunutý tray v plné kráse. Tento snímek jsem pořizoval později a jiným foťákem, proto ta "změna prostředí". Nelze přehlédnout,

že tray je u této vypalovačky skutečně mohutný a troufám si říci, že kdyby se na něj šláplo, překlopí se celá vypalovačka. Ale to opravdu zkoušet nebudu, zas takovou důvěru k tomu tvrzení nemám :-). Spíše jsem tím chtěl naznačit, že než byste jej omylem urazili, přišli byste k nějakému tomu šrámu :-). Ale aby se neřeklo, že nedělám testy, vyzkoušel jsem vypalovačku uchopením za tento tray nadzvednout. Vše, co na ní leželo, včetně samotné vypalovačky, tento tray unesl (4 CD mechaniky a jeden pevný disk). A jak si můžete sami všimnout: bez problémů unese menší svěrák (napadlo mě, že šálek kávy by pro ní byl asi směšným závažím, tak jsem trošku přidal). A hned mě napadá jedna známá věta z reklamy na kečup: "Dokáže tohle vaše vypalovačka?" No, já bych nechtěl být moc skeptický, ale tento bezmála 3,5 kilový svěrák by váš tray nejspíš ulomil nebo přinejmenším zdeformoval.

Základní deska mechaniky v celé své kráse. Kromě spousty broučků a dalších samostatných součástek je zde vidět firmware (polepený čip nahoře pod kovovou konstrukcí), spousta kabelů vedoucích do dalších součástí vypalovačky, určitě tam někde bude i buffer (buďto ta sada devíti stojících čipů dole vpravo nebo ty dva nad sebou vpravo) a v neposlední řadě je zde i dobře vidět zapojení externích SCSI konektorů na základní desku klasickým interním 50-pinovým SCSI konektorem.

Všimněte si také nápadné oranžové součástky. To je relátko, jenž při některých operacích mechaniky slyšitelně cvaká. Jednak sepne při rozpoznání média a také cvakne při započetí a ukončení vypalování laserem na médium. Skutečně zajímavé řešení ovládání laseru. Silně mi to připomíná stavebnici Merkura.

Zde je detailní pohled na čip s firmwarem. Je to klasická paměť EPROM, která se jednou naprogramuje a pak ji lze smazat ultrafialovým zářením. Pod nálepkou je ukryto skleněné okénko, kterým je vidět přímo na samotný EPROM obvod (viz příklad vpravo, který není z této vypalovačky).

Ten, když se nechá delší dobu vystaven právě UV záření, tak ztratí svůj obsah. Paměť se tak stane zcela prázdnou a je možné ji znovu naprogramovat (samozřejmě ne ve své vypalovačce), ale ve speciálním EPROM programátoru. A tak se vlastně dá upgradovat v této mechanice firmware. Na smazání EPROM paměti jsou speciální zářiče, kterými se jednoduše EPROMka přikryje a pustí se světlo, jenž má nastavenou natvrdo nějakou dobu, po kterou svítí na okénko EPROM čipu. Z vlastní zkušenosti vím, že tato doba se pohybuje někde okolo pěti až deseti minut. Nezalepená EPROM paměť je tedy náchylná na "ztrátu paměti" a dříve či později ji nezalepená opravdu ztratí (ona už ztráta jednoho bitu vede k nefunkčnosti vypalovačky).

Optiku laseru nějak rozumně vyfotit je v této mechanice úkol nelehký, zejména pokud se mi nechce mechaniku rozebírat. Takže musíte vzít zavděk alespoň tomuto obrázku.

Pokud se podíváte pozorněji (třeba kliknutím pro větší obrázek), zjistíte, že optika je řešena tak, že laser svítí zespodu na čočku, která jej dále směruje na médium a posunem čočky se tak vlastně zaostřuje. Mezi čočkou a generátorem laseru (s jeho optikou, zejména zrcadly a tak) je poměrně dost velký prostor, takže prach může napadat i pod čočku a zanést tak vlastně samotný laserový generátor. V dnešních mechanikách je to podobné, ale mechanizmus s čočkou kryje tento generátor o poznání více a zas tolik prachu se tam nedostane. I přesto vyvstává otázka, jak asi čistit takový prostor pod čočkou, na který se ten prach bezesporu časem usadí.

Řešení ovládání předního panelu je celkem jasné. Jde o kus plošného obvodu s jedním mikroswitchem a LEDkami, který je k přednímu panelu přišroubovaný. Od něj pak vede 6žilový kabel, který ani víc žil nepotřebuje: 4 diody, jedno tlačítko a společný vodič. Jasné jak facka.