Konfigurace PC

Ještě před samotným závěrem vám prozradím konfiguraci PC, která všechno toto pojmula:

• Základní deska: ASUS P2L-M (chipset Intel 440LX)
• Procesor: Intel Celeron 400 MHz (FSB 66 MHz)
• Paměť RAM: 128 MB
• Pevný disk: WDC13200 (3,2 GB)
• SCSI řadič: Adaptec AHA-2940AU (PCI)
• ASPI: Adaptec ASPI 4.60 (1021)
• OS: Windows 98 druhé vydání CZ (nainstalováno s podporou ACPI)
• Zdroj: ATX 200W

Jak vidíte sami, není to žádné dělo. Ovšem vzhledem ke stáří mechanik to dělo skutečně je. No schválně, zkuste si vybavit, v jaké konfiguraci se asi tak provozovala třeba stará Yamaha CDR-100? Nebylo výjímkou, když běžela na počítači s procesorem 80486 (ovšem alespoň DX2/66 či rychlejším). První vypalovačku, kterou jsem znal (Yamaha CDR-102), jsme kdysi v práci provozovali na PC s procesorem tuším Pentium 66 MHz, 16 MB RAM a na tom běhaly Windows 95 (ty první, tedy bez podpory FAT32). Systémový pevný disk měl jestli se nepletu asi 500 MB a vedle Yamahy byl i šuplík pro přidávání dalšího disku. Yamaha byla pochopitelně připojená na nějaký SCSI řadič, který byl téměř jistě zapíchnutý do ISA slotu (Pozn. Martin: No vidíš a já pálil ještě na 386 s Windows 3.11 Wokgroups.).

Ovšem kromě Windows 95 na tom PC běhal také nějaký MS Office, běhala na tom nějaká Novellácká síť a spousta dalších věcí."CéDéček" se na tom tehdy víc zkazilo, než povedlo. Ovšem bylo to tehdy moje první setkání s vypalovačkou. Vypalovalo se zpravidla na média zespodu zelená a také již tehdy na nějaké ty modré Verbatimy. Zelená média byla lepší, protože měla zlatou odrazovou vrstvu. Ovšem používala barvivo Cyanine, které však tehdy bylo označováno jako "horší", než Phthalocyanine (dnes je to víceméně jedno) a proto úplně nejlepší média byla taková, jenž byla celá zespodu zlatá. Ta obsahovala Phthalocyanine a zlatou odrazovou vrstvu. Dodnes mám jedno takové doma (Pozn. Martin: I já, a byly to Kodaky.).

Vzhledem k té staré konfiguraci, o které jsem psal v předchozích odstavcích, je tedy uvedená testovací konfigurace dělo. Ano, mohl jsem se daleko více přiblížit k původní konfiguraci i stářím PC, ale to bych u toho asi za chvilku vykvetl. Proto jsem volil PC ne zrovna nadupané, ale alespoň trošku svižnější. Jedním z důvodů je fakt, že jsem na něm zkoušel také DVD-ROM mechaniky a ty už takovéto PC zcela jistě pamatují. Také operační systém jsem volil pokud možno "starší" (i když z těch starších na MS-DOSu založených je to vlastně ten nejlepší). Mimo jiné z toho důvodu, že na Windows 2000/XP jsem původně nerozchodil zmíněná WORM zařízení (tedy vlastně všechny vypalovačky, původně jsem ten záměr dělat to na Win2K měl).

Slovo na závěr

Co říci závěrem? Inu, vypalování se nám stále vyvíjí a tak už na tyto stařečky můžeme jen nostalgicky vzpomínat. V této době už poměrně běžně vypalujeme na DVD média a v oblasti vypalování CD už jaksi vývoj stagnoval. Semtam se objeví nějaká zajímavost v oblasti pálení na CD. Posledními zajímavostmi byly podle mě vypalovačky Yamaha CRW-F1, která umí kromě jiných věcí do barviva CD kreslit laserem obrázky (funkce Disc Tatoo), a Plextor Premium, který zas umí kromě široké škály délek pitů a landů (čili funkce GigaRec) testovat kvalitu vypálených i prázdných médií (funkce Q-Check). Jinak se nic moc zajímavého v oblasti CD už neděje, možnosti jsou vesměs vyčerpány a maximální rychlost pro pálení na CD (52×) je nejspíše dosažena. Vyšší rychlosti by asi byly teoreticky možné, ale prakticky se potýkají s problémem vysokých otáček médií, jenž se za takové rotace nezřídka rozletí v mechanice na kousky. Pomalu nám však začíná také DVD dosahovat své hranice rychlosti pálení, protože už rychlost 8× má tak trochu problémy se "stabilitou" při vypalování. Pity a landy na DVD jsou přeci jen o poznání menší a tak schopnost udržet laser na správném místě je pro některé mechaniky již trochu problém.

Ovšem nastupují další technologie. Minimálně v oblasti DVD ještě zažijeme dvouvrstvé vypalování (jenž nám už doslova klepe na vrátka), čeká nás Blu-ray, možná nějaký ten holografický záznam, možná více, než dvouvrstvé vypalování a bůhví co ještě. Takže od stařičkých vypalovaček, CD-ROMek a DVD-ROMek pojďme vstříc novým možnostem, rychlostem a kapacitám ... a bůhví k čemu ještě :-).

Stařičkým vypalovačkám snad ještě můžeme poděkovat za to, že nám tak nějak tu éru toho vypalování nastartovaly a že by asi bez jejich existence nikdy nevzniklo to, co právě čtete ... tedy CD-R Server.