„Plasmy“ za sebou mají 45 let vývoje. V sedmdesátých letech byly černobílé (tedy přesněji černooranžové) plasmové displeje poměrně populálrní, protože nevyžadovaly obvodovou logiku ani paměť pro refresh obrazu. PLATO displej o rozlišení 512×512 tehdy přišel na zhruba 2 500 USD (v dnešních dolarech by to bylo samozřejmě výrazně více).

Na konci šedesátých let se v rámci své „disertačky“ plasmám věnoval pozdější výzkumný profesor na Illinoiské univerzitě, Larry F. Webber, který započal 15letou éru rozvoje původní technologie a v podstatě je mu připisován hlavní díl za přežití této technologie oproti průmyslem prosazovaným CRT a LCD panelům. Plasma zkrátka neměla od počátku své existence na růžích ustláno.

Počátkem sedmdesátých let vývoji pomohla společnost Burroughs Corporation, výrobce sčítacích strojů a počítačů, která představila displej s označením Panaplex. Ten se stal velmi populárním díky svému oranžovému obrazu a vysokému jasu, byl osazován v pokladnách, kalkulátorech, pinballových displejích, letecké avionice (rádia, navigační přístroje) či testovacích zařízeních (frekvenční čítače, multimetry). Displej se udržel na dobré pozici na trhu až do devadesátých let, kdy se populárními staly LED díky jejich nízké spotřebě flexibilitě, nicméně i nadále si jistou pozici díky svým parametrům (zejména vysoký jas) drží. Pinballové displeje začaly samozřejmě původně jako sedmisegmentové displeje o 6 až 7 číslicích, později se vyvinuly do alfanumerického displeje až se z nich nakonec v devadesátých letech staly matice 128×32, kterými jsou dodnes.