Protože je platforma Intel Atom nejen levná, ale také energeticky úsporná (i když by to mohlo být značně lepší nebýt toho relativně hladového čipsetu v porovnání s procesorem), zkusili jsme takový zajímavý zátěžová test. Ne, nedávali jsme desku do horkovzdušné trouby, i když by to asi také leccos prozradilo, pouze jsme si tak řekli, jak se bude desce pracovat v takové hodně špatně větrané mini-ITX škatulce. A protože tu samozřejmě žádnou nemáme (já vím, už se tlemíte při pohledu na následující obrázky), tak jsme si zahráli hru „kámen – nůžky – papír“ (akorát že kámen se nedostavil, nůžky nahradil nůž a papír – však to vidíte sami).

V takto uzavřené škatulce jsme nastartovali test, který zaměstnal procesor, přičemž jako dlouhodobá nejjednodušší záležitost se ukázalo kódování filmu. Zavřeli jsme tedy krabici a jali se kódovat. Po nějakých 2,5 hodinách se teplota ustálila asi takto:

Zajímají nás zejména Core 0 až Core 4, což je ten shluk několika křivek mezi úrovní 65 a 70 °C vyjadřující všechna čtyři virtuální jádra (Atom má sice jen dvě, ale i tak vrací údaje pro čtyři a dokonce se tyto údaje i trošičku liší), a pak Remote 1, což je červená křivka s teplotou procesoru taktéž evidentně související. Ta se usadila na 80 °C. Hodnota Ambient zřejmě představuje teplotu uvnitř krabice kdesi kolem čipsetu, čemuž by se dalo i věřit (v krabici, jejíž papírová lepenka izoluje teplo docela dobře, opravdu zima nebyla). Remote 2 by mohlo být pravděpodobně čidlo někde na desce, ale mimo hlavní „topenářské komponenty“.

Když se teplota takto ustálila, na chvíli jsme krabici otevřeli a sledovali, co to udělá s teplotou.

Nebylo pochyb, že teplota bude klesat, otázkou bylo, kam. Zajímavé je, že obě jádra se s teplotou mírně „rozešla“. Remote 2 evidentně klesala také, naproti tomu s teplotou Ambient to moc nehnulo, proto máme podezření, že jde o cosi souvisejícího s čipsetem, protože tam pořád „fouká vítr“.

Přibližně po jedné hodině po otevření krabice se teplota ustálila. Ta, co byla v zavřeném stavu na 80 °C, klesla na 55 °C, což už se dalo vydržet, obě jádra asi udržovala zhruba pětistupňový odstup.

Poslední zkouška byla o tom, jak se bude chovat deska v zavřené krabici, když nebude mít co na práci. Předchozí testy tedy byly ukončeny, krabice opět zavřena a počkalo se do rána.

Že by klepala kosu, to se zrovna říci nedá.

A jaký je závěr těchto divokých testů? Takový, že je prakticky jedno, jak moc dobře je mini-ITX bednička větraná, D945GCLF poběží bez potíží i v náročnějších podmínkách. Samozřejmě se počítá s tím, že nějakou díru mít mini-ITX skříňka bude, vlastně se dá předpokládat, že v ní bude i nějaký menší zdroj s vlastním větráčkem, takže bezproblémový provoz by tak měl být naprosto v pohodě zajištěn. Do našich podmínek, kdy jsme s náročnějším testem dosáhli až na 82 °C, se pravděpodobně v normálním provozu nedostanete.

Ještě pár zajímavých údajů, které jsme naměřili po bezprostředním otevření krabičky (jak rychle to jen šlo) naším infračerveným teploměrem Voltcraft IR-230 na několika místech během nejtopivějšího testu: